Kamerun: Zaměstnanci Lékařů bez hranic jsou už čtyři měsíce ve vězení. Za to, že dělali svou práci

Yaoundé/Praha, 2. května 2022

• Lékaři bez hranic žádají okamžité propuštění svých kolegů, kteří byli v Kamerunu zadrženi, přestože se jen snažili pomoci zraněnému pacientovi.
• Zaměstnanci čelí obvinění ze spolupráce se separatisty. Organizace dočasně pozastavila své působení v regionu, kde k incidentu došlo.
• Zdravotníci potřebují pro svou práci záruku bezpečí, jinak nikomu život nezachrání.
• Lékaři bez hranic pracují ve více než 70 zemích světa na základě principu neutrality, nezávislosti a nestrannosti. To mimo jiné znamená, že ošetřují zraněné na všech stranách konfliktu.

Ráno 26. prosince 2021 zdravotní sestra Marguerite M. a řidič sanitky Ashu D. vyrazili do oblasti Tinto v Jihozápadním regionu k pacientovi se střelným poraněním. Násilí mezi separatisty a vládními jednotkami vypuklo v oblasti zhruba před pěti lety. Přestože Lékaři bez hranic nejčastěji převážejí děti s malárií, rodící ženy nebo oběti dopravních nehod, péče o postřelené není neobvyklá.

Když tým ke zraněnému muži dorazil, stabilizoval ho a naložil do sanitky, která se pak vydala směrem k městu Kumba pro případ, že by pacient potřeboval podstoupit komplexní chirurgický zákrok v lépe vybavené nemocnici. Sedmadvacetiletý pacient u sebe neměl žádné doklady totožnosti.

Lékaři bez hranic místní úřady informovali o pohybu sanitky ‒ odkud vyjela, kam mířila, jakého pacienta převážela, zda měl u sebe dokumenty či doprovod. Ačkoliv v rámci práce organizace nejde o typický postup, tyto kroky byly nutné, aby nedocházelo k zastavování sanitek na checkpointech, což by pro převážené pacienty mohlo mít fatální důsledky. Od října 2021, kdy se organizace s úřady na tomto prostupu dohodla, takových převozů v naléhavých případech proběhlo už 132. A to vždy bez problému.

Pracovníci Lékařů bez hranic neznali identitu pacienta, ani si nebyli vědomi jeho role v separatistické skupině. Věděli jen to, že jde o vážně zraněného muže, který potřebuje okamžitě ošetřit. I když se celou situaci snažili vysvětlit, přesto byli na jednom z checkpointů zadrženi a nemohli pokračovat dál. Následně byli zatčeni a uvězněni ve městě Buea, kde jsou dosud. Čelí obvinění z účasti na transportu teroristy, falšování dokumentů týkajících se převozu, poskytnutí nepravé identity a spolupráce s místními separatisty.

Lékaři bez hranic byli nejdříve přesvědčeni, že došlo k nedorozumění, které se rychle napraví. Kontaktovali úřady, aby prokázali, že tým postupoval přesně podle dohodnutých předpisů. Žádné vysvětlení ze strany organizace, obhájců Marguerite a Ashua, ani jejich vlastní výpověď však stále neumožnily jejich propuštění na svobodu.

Zdravotníci ke své práci potřebují bezpečí 

Péče o raněné a jejich převoz je náplní práce humanitárních organizací v konfliktních oblastech. Profesionální zdravotníci se neptají na to, na jaké straně konfliktu se pacient vyskytuje. Poskytovat krizovou pomoc lidem v život ohrožujících situacích je zakotveno i v kamerunském právu. Lékaři bez hranic jasně uvedli, že jako neutrální a nestranná zdravotnická organizace ošetřuje raněné na obou stranách konfliktu, včetně vládních jednotek. Zdůraznili také, že převoz pacientů se střelnými ránami představuje jen malé procento jejich práce v oblasti. Jejich týmy musí jednat se všemi zúčastněnými stranami, aby zajistily bezpečnost svých pracovníků.

Dokonce i nezávislá kamerunská organizace Mandela International Center vydala na žádost ministerstva obrany zprávu, která popírá jakékoli pochybení ze strany spolupracovníků Lékařů bez hranic. Naopak volá po jejich okamžitém propuštění.

Několik týdnů po zatčení Marguerite a Ashua navíc došlo k zadržení dalších dvou zaměstnanců organizace během dvou různých případů. Rovněž byli obviněni ze spolupráce se separatisty. Stejně jako v předchozím případě si jsou Lékaři bez hranic jistí, že tito zaměstnanci vykonávali svou práci pro zdravotnickou organizaci v souladu se zákonem a na základě principu neutrality, nezávislosti a nestrannosti. Proto by měli být neprodleně propuštěni.

Lékaři bez hranic museli po těchto událostech pozastavit své aktivity v Jihozápadním regionu. Není to pro ně jednoduchá pozice ‒ na jednu stranu jsou v zemi kvůli svým zdravotnickým službám zoufale potřeba, na druhou stranu poskytováním takové péče riskují, že budou za svou práci stíháni. Pokud zdravotníkům není zajištěno bezpečné pracovní prostředí, nemohou se starat o své pacienty. Riziko je příliš vysoké.