COVID-19 v pečovatelských domovech pro seniory: mnoho lidí umírá v osamocení

Onemocnění COVID-19 při šíření světem poutá značnou pozornost. Na některých z nejhůře zasažených míst se však virus tiše rozšířil do všech koutů společnosti. Jednou z největších obětí nákazy v Evropě jsou pečovatelské domovy pro seniory a jejich obyvatelé.

Nejvíce pozornosti poutají pacienti v kritické fázi onemocnění COVID-19 v nemocnicích a Lékaři bez hranic těmto zařízením rychle nabídli technickou podporu založenou na zkušenostech práce při epidemiích. Nicméně s pandemií COVID-19 je třeba bojovat také ve městech a vesnicích, na ulicích a tržištích, v obchodech, barech a domovech. Jak se odhalovala povaha nemoci, organizace se více zaměřila na podporu domovů pro seniory ve Španělsku, Belgii, Francii, Itálii či například v Portugalsku.

V některých tamních zařízeních pro seniory zemřel až každý třetí obyvatel – což je úmrtnost, která by byla šokující v jakékoli krizi.
„Zhruba v polovině pečovatelských domovů, které jsme navštívili, jsme poskytli trénink a ujistili je, že jsme k dispozici do budoucna. A to stačilo. Ale situace v některých dalších zařízeních je mnohem problematičtější,“ přibližuje Stephanie Goublomme, koordinátorka Lékařů bez hranic, která má na starost podporu pečovatelských domovů v Belgii v souvislosti s COVID-19. A uvádí příklad: „Můj tým šel do pečovatelského domova, kde zemřelo už dvacet obyvatel na COVID-19. Zůstalo jich 51. A zůstali čtyři zaměstnanci v celé budově – včetně úklidového personálu, pracovníků z kuchyně a sester. Tito čtyři lidé dělali, co mohli. Běhali od člověka k člověku a snažili se situaci zvládnout, ale pochopitelně to byl naprostý chaos.”

„Bylo to šokující, ale k takové situaci tam nedošlo přes noc. Zhoršovala se den po dni a manažerům zařízení se ji nedařilo zvládat. Snažili se, ale je to složité, když začínáte den s představou, že máte plný počet zaměstnanců, ale poté vám jeden po druhém volají, že onemocněli,” přibližuje Stephanie Goublomme.

Příliš mnoho seniorů umírá v osamění

Pečovatelské domovy nejsou nemocnice a nevyhnutelně postrádají lékařskou připravenost na pandemii. Lékaři bez hranic si uvědomují komplexnost výjimečné situace a na základě svých zkušeností soudí, že k devastujícím důsledkům nákazy v těchto zařízeních vedla řada faktorů.

Patří mezi ně zranitelnost obyvatel, kteří jsou v pokročilém věku, často jsou křehcí, potřebují asistenci s každodenními činnostmi. Dále přispívá malá připravenost na šíření nákazy, nízké nebo nulové epidemiologické sledování, nedostačující prevence a kontrola šíření infekce, obrovské vytížení personálu a zároveň jeho snižující se počet kvůli nemoci nebo izolaci, a nedostatečná izolace nakažených obyvatel pečovatelských domovů. Lékaři bez hranic nacházejí v zařízeních pracovníky, kteří dělají, co je v jejich silách, ale jimž scházejí zdroje, specifický výcvik a technická podpora.

Výsledkem je nedostatečná kvalita péče, což přispělo k rostoucímu počtu pacientů s COVID-19. Kromě toho mnoho obyvatel pečovatelských domovů nakažených COVID-19 velmi trpí psychicky.

„Příliš mnoho lidí umírá v osamění, jsou vystrašení a v hrozném stavu. Lidé jsou odtrženi od svých rodin a čelí konci svého života bez podpory a skoro bez lidského kontaktu. To je nepřijatelné. Nikdo by neměl takto umírat,” upozorňuje lékařka Ximena di Lollo, která koordinuje práci Lékařů bez hranic v souvislosti s COVID-19 v pečovatelských domovech ve Španělsku a Portugalsku.
„Má to otřesný dopad na jejich rodiny, děti, vnoučata a zaměstnance zařízení. Někteří velmi nemocní obyvatelé byli zcela izolovaní a během svých posledních dní neměli žádný kontakt s rodinami. Některé rodiny ani nevěděly, že jejich blízcí byli přemístěni do jiného zařízení,” popisuje lékařka.

Videohovory, aby se umírající mohli rozloučit s blízkými

Z tohoto důvodu je potřeba věnovat speciální pozornost paliativní péči a hledání cest, které umožní kontakt a interakce mezi rodinami a nemocnými pacienty, kteří prožívají poslední dny svého života. Lékaři bez hranic ve Španělsku proto začali mimo jiné pomáhat pečovatelským domovům s tím, aby jejich obyvatelé mohli zůstat v kontaktu s blízkými.

„Pomohli jsme jim nastavit videohovory, aby se rodiny mohly s blízkými rozloučit a v posledních momentech byli v kontaktu. Dopad videohovorů je neuvěřitelný. Můžete vidět u pacienta proměnu, když je v kontaktu s rodinou. Mohou být ospalí, slabí a nereagující, ale když slyší mluvit svou rodinu nebo vidí na videu manžela, manželku, děti, najednou začínají reagovat. U některých se dokonce začíná zlepšovat zdravotní stav. Nikdy jsem nic takového jako lékařka nezažila,” vypráví Ximena di Lollo.

Pro Lékaře bez hranic je velmi neobvyklé poskytovat v takové míře humanitární a zdravotnickou pomoc v evropských zemích. Nicméně v současné době to zapadá do toho, co organizace dělá celosvětově – zaměřuje se na místa, kde jsou lidé nejvíce zranitelní. Obyvatelé domovů pro seniory jsou zranitelní obzvláště – jsou staří, křehcí, potřebují péči a žijí společně na jednom místě.

V jedněch z nejvíce postižených zemích nemocí COVID-19 v Evropě Lékaři bez hranic podporují více než 300 pečovatelských domovů – zejména ve Španělsku či v Belgii. Přes tisíc manažerů a zaměstnanců zařízení pro seniory se také zúčastnilo webinářů zorganizovaných Lékaři bez hranic, kde sdílejí znalosti a zkušenosti. Cílem je poskytovat nejlepší možnou péči a ochranu seniorům v pečovatelských domovech (a chránit zaměstnance).

„Jako společnost se potřebujeme zamyslet nad tím, proč se staly prioritami nemocnice a další lékařská zařízení, zatímco se na ty nejvíce zranitelné téměř vůbec nepomyslelo,” dodává Ximena di Lollo.

Lékaři bez hranic se ve svých dalších projektech v zemích EU soustředí na podporu zdravotnických zařízení a na ty nejzranitelnější – například na lidi bez domova či lidi na útěku. Organizace se také připravuje na COVID-19 v sedmi desítkách zemí, kde působila už před pandemií. A jak se onemocnění šíří světem, Lékaři bez hranic už začali pečovat o první pacienty s COVID-19 v Africe, střední Asii a Latinské Americe.