Idlíb, nejnovější kapitola nekonečné syrské války: Abou Fadel

Město Idlíb na severozápadě Sýrie se stalo poslední pevností rebelů a útočištěm lidí, které devět let války připravilo o domovy, živobytí i poslední zbytky naděje. Mezi uzavřenými tureckými hranicemi a postupující frontou čelí masivnímu bombardování. Druhý díl z naší trilogie o dění v Idlíbu přináší svědectví Abou Fadela.

Abou Fadel se narodil a vyrostl v provincii Idlíb, ve vesnici Talmenes. Poslední půl rok strávil spolu se svou ženou a pěti dětmi ve stanu menším než 20 metrů čtverečních v improvizovaném táboře na západě od města Idlíb. Nejmladšímu dítěti jsou čtyři roky, nejstaršímu 15 let.

„Neptejte se mě, jak to přežívám. Zeptejte se mě, jestli přežívám,“ říká 40letý Abou. „Odpověď je ne. Půjčuji si peníze od přátel a příbuzných a nevím, kdy jim je budu moct vrátit. Jestli jim je budu vůbec schopný splatit, než umřu. Dostali jsme nějakou pomoc od neziskových organizací, ale nic pravidelného.“

Občas zavře oči a představuje si, že je zpátky v Talmenes, ve vesnici, kde se narodil. Hraje si se svými dětmi blízko domu svých rodičů. Přišel o sny i cíle a jediné, co chce, je vrátit se před rok 2020.

„Skoro úplně jsem zapomněl na to, jak můj život vypadal před válkou. Chci se jen vrátit do loňského roku, kdy nás režim čas od času bombardoval. Tehdy nás aspoň neohrožovaly pozemní vojska. 

Budím se s trvalou nervozitou, dělám si starosti o o své děti. Nebyly ve škole od té doby, co jsme odešly z domu. Milovaly vyučování.“

Rodina je tak chudá, že Abou, i když nerad, provdal jednu ze svých dcer. „Včera jsem se rozhodl provdat svoji nejmladší dceru Safu, abych ji zabezpečil. Už brzo bude se svým manželem, což je to nejlepší, co se jí může stát.“

Na začátku letošního roku musel Abou Fadel uprchnout s rodinou před leteckými nálety na Talmenes. 

„Nálety trvaly pět dní a pak přišli pěšáci. Tehdy jsme se rozhodli, že musíme odejít. Uprchli jsme v kamionu spolu s desítkami dalších rodin do města Idlíb. Strávili jsme týden v mešitě a potom jsme si postavili tady tenhle tábor.“

V červnu 2020 musely kvůli bojům prchat ze svých domovů další lidé na jihu provincii Idlíb a na severu provincie Hama. 

„Syrská vláda považuje všechny, kteří žijí v Idlíbu, za teroristy. Mého bratrance zatkli v Hama, když si šel vybrat z bankomatu. Už se nevrátil. Vojska se k nám blíží, takže v tom nejlepším mě donutí vstoupit do armády. V tom nejhorším mě zavřou!“

Stan, ve kterém rodina žije, v zimě zamrzá a v létě je v něm jako v troubě. Pokud se situace zhorší, budou hledat útočiště u tureckých hranic, kde je to podle Abou bezpečnější. 

„Jsme tu jako v pasti. Není cesty ven.“

Pokud můžete, podpořte lidi zasažené konflikty

darujte