Afghánistán: Sílící boje ohrožují nemocnice. Přibývá raněných i vysídlených

Kábul/Praha, 12. srpna 2021

• Prakticky ve všech svých projektech jsou Lékaři bez hranic svědky toho, jaký dopad má konflikt na místní obyvatele: lidé umírají v křížových palbách nebo při explozích. Když jsou zraněni, je pro ně nepředstavitelně složité dostat se do zdravotnického zařízení.
• Afghánská nezávislá komise pro lidská práva (AIHRC) odhaduje, že během posledních třech měsíců muselo opustit své domovy 938 tisíc lidí. Celkem jich je podle komise vysídleno zhruba 5 milionů.
• Všechny strany konfliktu se musí zaručit, že na zdravotnická zařízení, pacienty a zdravotníky nebudou útočit ani jim vyhrožovat. Pacientům musí být zajištěn přístup k lékařské pomoci.

„Situace se v některých městech zhoršila natolik, že například v Laškargáhu nebo Kundúzu jsou nemocnice přímo na frontové linii,“ vysvětluje Laura Bourjolly, koordinátorka humanitární pomoci Lékařů bez hranic. „Naši zaměstnanci i přes zoufalé podmínky dále ošetřují pacienty ve všech projektech. Zdravotnické aktivity jsme uzpůsobili tak, abychom pokryli ty nejakutnější potřeby.“

Laškargáh

Ve městě Laškargáh, kde Lékaři bez hranic podporují nemocnici Boost, se už téměř dva týdny intenzivně bojuje. Lékařský tým momentálně přespává v podzemních prostorách nemocnice a na pozadí ostřelování
a bombardování stále přijímá pacienty — především urgentní porodnické a chirurgické případy. V pondělí 9. srpna dokonce na pozemku nemocnice blízko pohotovosti vybuchla raketa, naštěstí však nikoho nezranila.

Od května do července lékaři ošetřili 482 lidí s válečnými zraněními — drtivá většina (92 %) byla zasažena střelami či granáty, zhruba čtvrtina z nich byli mladiství pod 18 let. Jen mezi 1. a 6. srpnem pak v nemocnici lékaři přijali dalších 170 zraněných. Během pouze jednoho z těchto dní lékaři provedli 23 operací. Spousta lidí už město opustila, v posledních dnech proto počet pacientů klesá.

Kundúz

Bojovalo se také o město Kundúz, které koncem prvního srpnového týdne skončilo v rukou Tálibánu. Během intenzivních bojů v červenci se tamní kancelář Lékařů bez hranic přeměnila na traumatologickou jednotku s 25 lůžky. Mezi 1. a 9. srpnem zdravotníci ošetřili 127 postřelených pacientů nebo lidí zraněných během výbuchů — a to včetně 27 dětí.

Lékaři bez hranic nadále poskytují péči na traumatologické jednotce, pacienty nevyžadující hospitalizaci ale začali posílat do nového traumatologického centra v Kundúzu. Organizace také podporuje ošetřovnu v okrese Chahar Dara na okraji města, která mezi 1. a 8. srpnem přijala 126 pacientů s válečnými zraněními.

Začátkem července Lékaři bez hranic také dočasně otevřeli kliniku pro vysídlené lidi v oblasti Sar Dawra, kde poskytovali konzultace ženám, dětem i raněným. Přijímali na 300 pacientů denně. Ti, kteří potřebovali náročnější péči, byli převezeni do regionální nemocnice. Týmy také zajišťovaly pitnou vodu. Tyto aktivity byly začátkem srpna předány jiné organizaci, aby se Lékaři bez hranic mohli soustředit na úrazovou chirurgii. 

K lékaři se neodváží

Násilí v zemi s obecně chabě fungujícím zdravotnictvím výrazně zhoršuje přístup Afghánců k lékařské péči. V oblastech, kde se aktivně bojuje, je pro lidi příliš nebezpečné vyjít z domova a vyhledat pomoc — často proto čekají, dokud se jejich stav nezhorší. Naši pracovníci pozorují, že množství pacientů na pohotovostech, v covidových centrech nebo na klinikách klesá vždy, když stupeň násilí vzroste. 

Pacientům v Kandaháru s rezistentní tuberkulózou Lékaři bez hranic nabízí například konzultace na dálku a vybavují je dostatečnou zásobou léků, aby se během bojů vyhnuli zbytečnému cestování.

Když se v Laškargáhu před pár dny situace na chvíli uklidnila, počet těhotných žen hledajících pomoc vzrostl. Akutní zranění, porody, ani chronická onemocnění s válkou nemizí. „V nemocnici jsme měli jen jednu těhotnou ženu,“ říká Sarah Leahy, projektová koordinátorka Lékařů bez hranic v provincii Hílmand. „Hned den nato, když boje na moment utichly, se k nám dostalo žen deset, takže víme, že tam venku jsou. Pomyšlení na to, že ženy musí i při komplikacích rodit doma bez lékařské pomoci, nás velmi znepokojuje.“

Utíkají před boji

Střety mezi bojujícími stranami také donutily stovky tisíc lidí opustit své domovy. Někteří našli útočiště ve městech, kde žijí v provizorních osadách s velmi omezeným přístupem k základním věcem, jako je jídlo, střecha nad hlavou nebo lékařská péče. V jedné takové osadě v Kandaháru Lékaři bez hranic otevřeli provizorní kliniku pro děti do pěti let. Od konce července do prvního srpnového týdne tam zdravotníci ošetřili 170 dětí hlavně s dýchacími onemocněními, průjmem a chudokrevností.

Konflikt se vyvíjí velmi dynamicky, násilí propuká v různých částech země. Lékaři bez hranic se snaží své projekty přizpůsobit těmto podmínkám tak, aby mohli pomáhat co nejefektivněji. Zdravotníci v celé zemi však čelí bojům v ulicích kolem nemocnic, postrádají spánek i jen trochu oddechu a neustále se bojí o své rodiny, které nechali doma. Nemocnice i s postupujícími boji stále fungují, strach být ve špatnou dobu na špatném místě je ale všudypřítomný. Je proto naprosto stěžejní, aby žádné strany konfliktu na zdravotnická zařízení neútočily.

Lékaři bez hranic pracují v Afghánistánu od roku 1980. V současnosti mají v zemi pět projektů v provinciích Hílmand, Herát, Kandahár, Chóst a Kundúz. Organizace poskytuje lékařskou péči bezplatně. Finanční prostředky přijímá od soukromých dárců.