Afghánistán: Spalničky jsou pro podvyživené děti smrtelným rizikem
Praha/Kábul, 17. 3. 2022
„Šedesát procent pacientů se spalničkami, které v regionální nemocnici v Herátu přijímáme, je nutné hospitalizovat. Polovina z nich navíc trpí podvýživou,“ popisuje Sarah Vuylsteke, projektová koordinátorka Lékařů bez hranic v Herátu.
Organizace jen v únoru v tomto regionu registrovala téměř 800 případů spalniček. Začátkem roku bylo pro pacienty s infekčními chorobami, jako je tuberkulóza nebo právě spalničky, k dispozici osm lůžek. Toto oddělení se rychle naplnilo nemocnými se spalničkami a bylo nutné přidat dalších 12 lůžek. Nyní se celá jedna budova s 60 lůžky předělává na jednotku vyhrazenou právě jim. Ani to ale pravděpodobně stačit nebude.
Extrémní počet případů zaznamenala také nemocnice Boost v provincii Hílmand. Od prosince do konce února tam každý týden přicházelo v průměru více než 150 dětí se spalničkami. Čtyřicet procent z nich trpělo vážnými komplikacemi, jako je zápal plic, a muselo být hospitalizováno.
V regionální nemocnici v Kundúzu pak Lékaři bez hranic otevřeli nové oddělení pro pacienty se spalničkami s 35 lůžky. Pouhý den po zprovoznění už měli více nemocných než postelí.
„Pokud je dítě podvyživené, což se momentálně v Afghánistánu děje velmi často, jeho imunitní systém je oslabený. To může vést k vážnější a dlouhotrvající infekci spalniček, což imunitní systém dále ničí. Dítě je proto velmi zranitelné. Spousta malých pacientů na komplikace spojené se spalničkami umírá,“ vysvětluje Fazal Hai Ziarmal, vedoucí lékařského týmu organizace v nemocnici Boost.
S tímto začarovaným kruhem se na své misi setkal i HR a finanční manažer projektu Lékařů bez hranic v Boostu Jan Vetešník. „Situaci často zhoršuje i fakt, že rodiny musí cestovat za léčbou daleko, jelikož většina zdravotnických zařízení v zemi není stále funkční a mnoho rodin si náklady na cestu ani nemůže dovolit, přestože se jedná v přepočtu řádově o několik málo dolarů,“ doplňuje.
Spalničkám se dá předcházet očkováním, to má ale jen málo obyvatel. Je to jeden z důvodů, proč se nemoc šíří tak rychle. Navíc se často stává, že spolu pod jednou střechou žije hned několik rodin, což vytváří podmínky pro rychlou nákazu. Některé děti se uzdraví samy, jiným stačí obyčejné léky na doprovodné komplikace. I to však může být v Afghánistánu problém. Spoustě zdravotnických zařízení totiž chybí dostatek léků a dalších zásob.
„Onemocnělo všech mých 12 vnoučat, tři z nich velmi vážně,“ říká Han Bibi, která v nemocnici Boost čeká na svého syna, zatímco hlídá tři nemocné děti. Ty vypadají omráčeně a ztrápeně. Všechny mají spalničky. „Koupili jsme nějaké léky v naší vesnici. Když se ale dětem neudělalo lépe, přišli jsme sem. Ta nejstarší brečela a stěžovala si na bolest na hrudníku a zvracela. Pije hodně vody, nic v sobě ale neudrží.“
„V našem projektu v Herátu umírají na komplikace spojené se spalničkami každý den dvě děti. Hrozím se pomyslet na to, co se děje v ostatních částech země, kde lidé nemají přístup
k odbornější péči,“ uvádí Sarah Vuylsteke, projektová koordinátorka Lékařů bez hranic v Herátu.
„Veřejná zdravotnická centra, která jsme na venkově navštívili, se zvládnou postarat o pacienty s lehkými komplikacemi. Všichni zdravotníci ale uvedli, že s těmi vážnými by si poradit neuměli, protože nemají zásoby, dostatek personálu ani vybavení. Pro velmi nemocné děti, které jsou nejzranitelnější, toho moc udělat nemohou.“
„V nemocnicích Lékařů bez hranic můžeme navýšit počet lůžek pro tyto pacienty, to ale samotný problém nevyřeší. Bez masivního očkování budeme během nadcházejícího půlroku svědky dalších a dalších případů a místní zdravotnictví bude ještě přetíženější než doteď. Aby byly děti chráněny, musí se posílit program pravidelného očkování proti spalničkám. Nárazové reakce v případě rozšíření infekce dlouhodobě nepomáhají.“