Afghánistán: zbloudilé střely a zlomená srdce

Marianna Cortesi z Lékařů bez hranic sdílí příběhy dvou pacientek, které jen taktak přežily boje mezi afghánskými silami a Tálibánem na jihu Afghánistánu.

Mezi 11. a 14. říjnem jsme přijali 52 pacientů a pacientek zraněných v bojích. Jejich osudy byly tak strašlivé jako jejich zranění. Dvě z nich mně poprosily, abych promluvila o tom, co se jim přihodilo.

Cítím zodpovědnost nejen za to, že se jim dostalo lékařské péče, ale i za to, aby svět uslyšel jejich hlasy.

Nepopsatelná ztráta

Toho rána jsem seděla vedle Safii.*

Pořád měla sílu a odolnost, ale věděla jsem, že její bolest a teď prázdné břicho budou celoživotní připomínkou miminka, které zastřelili ještě, než se stihlo narodit…. Připomínkou nepopsatelné bolesti ze ztráty dítěte, po kterém tolik toužila.

Safia byla v sedmém měsíci těhotenství se svým prvním dítětem po čtyřech letech snažení. Byla velmi šťastnou nastávající maminkou a od chvíle, kdy otěhotněla, z ní celá rodina nespustila oči. Všichni se těšili, až se dítě narodí.

Bylo to tak blízko. Tak blízko, že měli pocit, že můžou začít připravovat oblečky pro miminko, až přijde domů.  

Zbloudilá střela

V neděli si Safia právě s někým povídala před svým domem.

V Afghánistánu se teď mění počasí. Je trochu chladněji a není tak příjemné trávit čas venku, ale ten den se znatelně měnilo více než jen počasí.

Od včerejška lidé ve vesnici slyšeli zvuky přibližujících se bojů. A dnes byly možná až moc blízko.

Safia najednou pocítila bolest. Zbloudilá střela je zasáhla oba – matku i nenarozené dítě.

A tak začala jejich cesta. Spěchali do nemocnice dřív, než bude pozdě. Ale spěchat není snadné tady okolo města Laškargáh. Rodina musela kvůli bojům podstoupit jinou a delší cestu, aby se dostala do hlavní traumatologické nemocnice.

Po hodinách strávených na cestě Safiu převezli z prvního zdravotního centra, kam rodina dorazila, do nemocnice Boost, kterou podporují Lékaři bez hranic.

A tak jsem se se Safiou setkala já.

Nedošlo klidu

Císařský řez jí zachránil život a je teď stabilizovaná. Ale bez svého dítěte.

V pondělí se rodina vrátila do rodné vesnice, aby miminko pohřbila, zatímco Safia zůstala s námi na jednotce intenzivní péče.

Když se však začali scházet ke smutečnímu obřadu, museli utéct před další střelbou. Místo toho se tak vydali zpátky do nemocnice, aby počkali, než Safiu propustíme.

Safiin smutek, který jsem viděla na oddělení, mě pohlcuje. Ani v děloze ani v hrobě její dítě nedošlo klidu.

„Kdy budu moct jít domů?“

Na ženském chirurgickém oddělení jsem také seděla s další ženou jménem Zina.

Prso měla obvázané gázou v místě, kam ji zasáhla zbloudilá střela, která jen o fous minula její osmiměsíční dítě. V tu chvíli právě kojila.

Zatímco Zina hledala lékaře, své miminko musela nechat doma s nejstarším sourozencem, který je ale stále ještě malý. Přemýšlím nad tím – být zanechaný doma, aby ses staral o miminko, zatímco tvá matka musí do nemocnice kvůli střelnému poranění.

Když se chystám k odchodu, Zina se mě ptá:

„Kdy budu moct jít domů? Musím nakrmit své dítě“

Lékaři bez hranic v nemocnici Boost

Oblastní nemocnice Boost je jednou z největších nemocnic na světě, kterou podporují Lékaři bez hranic.

Během roku 2019 jsme asistovali u více než 17 400 porodů a provedli více než 184 000 konzultací na pohotovosti. Také jsme ošetřili více než 87 000 dětí včetně téměř 4 000 s velmi vážnou podvýživou, což je hlavní příčina dětské úmrtnosti v provincii.

Minulý rok jsme pokračovali ve výcviku a koučování zdravotníků z odlehlých venkovských oblastí. Včas tak rozpoznají možné komplikace při porodu, což pomůže snížit počet úmrtí rodiček.

V neděli 11. října 2020 vypukly těžké boje mezi Talibanem a afghánskými silami v okolí města Laškargáh na jihu Afghánistánu. Místní nemocnice byla během 24 hodin zahlcená, proto se naše týmy v nemocnici Boost přidaly k ošetřování obětí bojů. Byly mezi nimi i ženy a děti, které se zranily ve snaze utéct.

* Jména byla kvůli anonymitě změněna.