Afghánistán: Zdravotní péče je jako marně hledaný diamant. Lékaři bez hranic na místě řeší nejen spalničky
Kábul/Praha, 18. července 2022
Lékaři bez hranic v Afghánistánu působí více jak 40 let. Na začátku 80. let zdravotnické týmy překračovaly v utajení afghánsko-pákistánskou hranici a k pacientům se snažily dostat na mulách. Dnes působí na šesti projektech, přičemž některé z nich jsou jedny z největších, jaké organizace ve světě má.
V Afghánistánu se v roce 2021 rozhořel konflikt. Celý svět ho bedlivě sledoval. Méně se už soustředil na to, co se odehrává v „zákulisí“, kde Afghánci trpěli a dodnes trpí kvůli podvýživě, spalničkám nebo tuberkulóze. V zemi zoufale chybí lékařská péče. Pomoc na soukromých klinikách vyhledává jen hrstka bohatších obyvatel.
V noci z 21. na 22. června navíc východ země zasáhlo zemětřesení. Podle odhadů přišly o život stovky lidí, přes tisíc dalších utrpělo zranění. Lékaři bez hranic do oblasti vyslali krizové týmy s chirurgy a porodní asistentkou, zprovoznili kliniku s osmi lůžky fungující 24 hodin denně a na místo poslali i psychology. Od 24. června do 10. července ošetřili téměř 860 lidí.
„Ať už to je tuberkulóza nebo zemětřesení – pokud nás pacienti potřebují a pokud to jen trochu bude v našich silách, vždy tam pro ně budeme,“ říká Sylva Horáková, ředitelka české kanceláře Lékařů bez hranic. „Možné to je hlavně díky vyjednávání. Pomoc poskytujeme jedině tehdy, pokud máme souhlas všech zúčastněných stran. V takový okamžik se stává z abstraktního pojmu nestrannost konkrétní čin, který nám umožňuje v práci pokračovat,“ dodává.
Lékaři bez hranic pozorovali v projektech během prvních tří měsíců roku 2022 prudký nárůst případů nakažení spalničkami. Byť čísla od té doby mírně poklesla, tato nemoc představuje stále vážný problém. Zvlášť zranitelné jsou podvyživené děti, protože mají oslabenou imunitu. Často se také musí vypořádat s vážnými komplikacemi, jako je zápal plic. O nakažené se organizace stará ve 4 z 6 provincií, kde působí. Spalničky jsou neléčitelné, jediným východiskem by byla masivní očkovací kampaň. V tuto chvíli je ale vakcínou chráněno jen velmi malé procento lidí, a to i přesto, že tamní autority vakcinaci již zkraje roku spustily.
Poblíž hlavní traumatologické nemocnice v Kundúzu organizace například od února 2022 podporuje projekt pro děti nakažené spalničkami. „Bylo to jedno oddělení a tři přidružené stany, protože to jedno oddělení nestačilo,“ říká Katarína Madejová, sálová zdravotní sestra, která na místě aktuálně působí. Jen v květnu zde bylo přijato 233 pacientů.
„Minulý rok jsme se soustředili na popáleniny nebo válečná zranění. To byla velká část našich pacientů. Během bojů i po nich jsme měli obrovský příjem pacientů – až 900 denně. To pomalu není ani v lidských silách zvládnout,“ přibližuje Madejová.
Ta působila v roce 2021 ve městě Laškargáh, aktuálně pracuje v nemocnici Lékařů bez hranic v Kundúzu. „Nyní se věnujeme především nehodám. Pozůstatky konfliktu jsou ale stále citelné. Například ve chvíli, kdy vám přivezou děti, u kterých vybuchla mina, když si hrály na louce,“ srovnává své mise Madejová.
Práci Lékařů bez hranic v Afghánistánu finančně podpořili i čeští dárci. Částkou 490 000 Kč přispěli na péči o sexuální a reprodukční zdraví v provincii Chóst na východě země, kde organizace provozuje jednu z největších porodnic na světě. Více se dočtete ve výroční zprávě české kanceláře Lékařů bez hranic za rok 2021.
Vlna solidarity, kterou i v době covidu-19 a stoupající inflace v České republice projevili čeští dárci, byla i v roce 2021 velmi silná. Přibližně 73 tisíc dárců pomohlo financovat projekty ve 13 zemích částkou přesahující 144 milionů Kč. Projekty byly například v zemích, jako je Jižní Súdán, Konžská demokratická republika, Honduras nebo Ukrajina. Práci Lékařů bez hranic shrnuje krátké video.
„Ještě více než pandemii jsme se věnovali jiným zdravotním a humanitárním problémům. Stále platilo a platí, že s covidem-19 nezmizely ostatní krize, epidemie, nemoci či ozbrojené konflikty. Pomáhali jsme nejen v Afghánistánu, a to i poté, co moc převzal Tálibán,“ uzavírá Sylva Horáková. „Humanitární práce je těžká, zahrnuje mnoho dilemat i rizik a je plná příběhů lidského utrpení. Má však i druhou stranu, která je plná uzdravených a zachráněných pacientů i pacientek, jejich úsměvů a naděje na lepší život.“