Každá matka si zaslouží péči, bezpečí a podporu. Mnoho matek po celém světě se ale vypořádává s těhotenstvím a péčí o novorozence v situaci, kdy nevědí, jestli budou mít možnost se v případě potřeby dostat do nemocnice nebo zda budou mít dost jídla pro sebe a pro své dítě. Naše týmy se při poskytování předporodní, porodní a poporodní lékařské péče denně setkávají s matkami, které čelí náročným výzvám. Jak jim pomáháme v různých zemích světa?

1. Sierra Leone: závod s časem na cestě do vzdálené nemocnice

Míra mateřské úmrtnosti v Sieře Leone je jedna z nejvyšších na světě. Mnoho žen žije v odlehlých venkovských oblastech daleko od porodnic a nemohou si dovolit platit drahou dopravu do nemocnice.

„Když jsem začala rodit, vydala jsem se na cestu do nejbližšího zdravotního střediska, pak jsem ale cítila, že jedno z mých dvou dětí už přichází na svět. Takže jsem si pod mangovníkem rozprostřela šátek a porodila jsem sama,“ vzpomíná Musa Yahya, matka, která porodila venku o samotě a poté došla do zařízení Lékařů bez hranic, kde jsme jí poskytli následnou péči.

Matky a děti, které potřebují akutní péči, přepravujeme sanitkami, aby se do nemocnice dostaly co nejrychleji. V mnoha oblastech Sierry Leone situaci těhotných žen komplikuje i špatný stav silnic, nedostatek sanitek a chybějící systém pro převoz pacientů mezi jednotlivými zařízeními. Pokud se u ženy vyskytnou komplikace při porodu, v době, kdy se jí podaří dorazit do nemocnice, může být už příliš pozdě. V Sieře Leone také provádíme urgentní císařské řezy a další život zachraňující operace. 

2. Jemen: jak zajistit jídlo pro sebe a své dítě

Jemen se zmítá v ekonomické krizi způsobené více než desetiletí trvající válkou. Cena potravin se vyšplhala neúnosně vysoko a mnoho lidí nemá dostatek jídla. Podvýživa se stává čím dál palčivějším problémem, obzvlášť poté, co byly na severu země zastaveny dodávky potravin ze Světového potravinového programu. Tato situace obzvlášť silně doléhá na matky.

„U těhotných žen trpících podvýživou je mnohem vyšší riziko vzniku komplikací během těhotenství a při porodu, nejčastěji jde o nedostatek železa nebo anémii,“ říká Hilaire Pato, pediatr ve Všeobecné nemocnici Abs, kde bylo neuvěřitelných 68 % pacientek přijatých v únoru 2024 na porodnické oddělení podvyživených. „U podvyživené ženy je vysoké riziko, že bude mít podvyživené dítě. Také pro ni bude náročnější miminko kojit.“

Přístup těhotných k lékařské péči, včetně předporodní a poporodní péče, je přitom výrazně omezený v důsledku neexistujícího systému funkčních zařízení, která by poskytovala primární lékařskou péči, a vlivem vysokých cen za přepravu. U mnoha pacientů tak není možné zachytit podvýživu ve chvíli, kdy se začnou projevovat její první příznaky. 

„Moje děti šly ke svému strýci na snídani a já dnes ráno odešla do nemocnice s prázdným žaludkem,“ říká Mayasa, matka, která donesla svého syna do terapeutického centra pro léčbu podvýživy ve Všeobecné nemocnici Abs, kterou podporujeme. Podvýživou ale trpí i sama Mayasa. „Nemám peníze na jídlo. Pokud se najím ráno, nezbyde mi nic na oběd a na večeři.“

3. Nigérie: zdravotní komplikace a mateřská úmrtnost

Také Nigérie je na předních příčkách světového žebříčku mateřské úmrtnosti. Každoročně připadá na sto tisíc porodů jeden tisíc těch, při kterých rodička zemře. Nejvíce mateřskou úmrtnost ovlivňuje omezený přístup k předporodní a porodní péči a následné komplikace při porodu.

V Jahunské nemocnici v nigerijském státě Jigawa jsou porodnická oddělení často do posledního místa naplněná, někdy i nad rámec běžné kapacity. Řada ze 749 zařízení poskytujících v Jigawě primární lékařskou péči nemá léky, personál ani zdravotnické vybavení na to, aby mohla poskytnou péči tisícům žen v reprodukčním věku.

Tato katastrofální situace velmi omezuje možnosti těhotných žen. Mnoho z nich rodí doma za pomoci cenově dostupnějších tradičních porodních asistentek, což s sebou nese zvýšené riziko vzniku komplikací. Pokud se komplikace vyskytnou, musejí se ženy vydat na riskantní cestu do nemocnice. Až 80 % porodů probíhá doma.

Abychom pomohli předcházet úmrtí rodiček, spolupracujeme s jigawským ministerstvem zdravotnictví při poskytování komplexní pohotovostní porodní a novorozenecké péče a léčení píštělí. Od začátku našeho působení v Jahunské nemocnici v roce 2008 asistovali členové našich týmů u více než 90 000 porodů.

4. Pásmo Gazy: porod v rozbombardované zemi

Přestože aktuálně v Pásmu Gazy platí příměří, vysídlené těhotné ženy žijí v žalostných podmínkách, rodí v plastových stanech a ve veřejných budovách, protože mnoho zdravotnických zařízení bylo válkou zničeno. Ani s křehkým příměřím zcela nevymizela nejistota, co přinese zítřek, a nedostatečná dostupnost zdravotní péče.

Více než rok války v Pásmu Gazy zdevastoval místní systém zdravotnictví včetně porodní péče. Pokud se těhotným ženám podařilo porodit v nemocnici, většinou byly propuštěny velmi brzy po císařském řezu. Řada žen se nedostala k žádné lékařské péči za celou dobu války.

„Když jsem vešel do našeho zařízení, Maha seděla na posteli potom, co jí byla poskytnuta poporodní péče. To ona si mě zavolala a chtěla se mnou mluvit. Chtěla nám všem sdělit, jak hlubokou bolest prožívá; chtěla se nám vyplakat z nespravedlnosti, která ji potkala. Pokud by nebyla válka, nepřišla by o svého syna,“ vzpomíná Pascale Coissard Rogeret, krizový koordinátor v Pásmu Gazy.

Annie Thibault / Lékaři bez hranic

5. Guinea: jak zabránit přenosu HIV z matky na dítě

V Guinei už 20 let provozujeme bezplatná centra pro testování a léčbu HIV a zaměřujeme se zejména na prevenci přenosu viru z matky na dítě.

„Díky programu prevence přenosu HIV z matky na dítě jsem měla dvě zdravé děti,“ říká Kadiatou Bodié Baldé, prezidentka REGAP+, místní organizace pomáhající lidem žijícím s HIV.

„Lékaři bez hranic dosahují ve svém preventivním programu v Guinei mimořádných výsledků,“ říká Hippolyte Mbona, projektový koordinátor Lékařů bez hranic. „Mezi dětmi, které se narodí HIV pozitivním matkám, je u nás pouze 5 procent novorozenců nakažených HIV. Celostátní průměr je přitom 20 procent.“

Zaškolujeme místní, aby se stali „průvodci“ lidem, kteří jsou HIV pozitivní. Učí je, jak zvládat léčbu a jak se vypořádat se stigmatizací, kterou s sebou toto onemocnění nese.

„Pomáhám lidem, aby mohli uzavřít sňatek a byli přijati rodinami i navzdory své nemoci,“ říká Sagno Marie. „Mám za to, že je potřeba mluvit o HIV otevřeně a vyhnout se stigmatizaci. Pro mě není HIV v ničem jiné než cukrovka nebo vysoký krevní tlak. Pokud dodržujete předepsanou léčbu, čeká vás dlouhý život. Nemáme na čele napsané, že jsme HIV pozitivní. Dá se s tím žít."

6. Afghánistán: týdny odloučení od rodiny kvůli hospitalizaci na novorozenecké JIP

V chudých regionech, Afghánistán nevyjímaje, je předčasný porod jednou z hlavních příčin úmrtnosti novorozenců a poporodních komplikací.

Na dětské pohotovosti v oblastní nemocnici Mazar-i-Sharif přijmeme průměrně 3 000 vážně nemocných dětí měsíčně, na novorozenecké JIP je to průměrně 546 pacientů měsíčně. Ode dne, kdy byla po rozsáhlé rekonstrukci novorozenecká JIP v říjnu 2023 znovu otevřena, je její lůžková kapacita neustále překračována. Na některých lůžkách jsou tak děti po dvou, což je praxe, ke které se uchylujeme jen v nejkritičtějších situacích. 

Nedonošené děti musí podstoupit dlouhou hospitalizaci, což může být extrémně náročné pro jejich rodiny. Mnoho matek zůstává v nemocnici samotných, jen se svým miminkem, celé týdny, odloučené od svých rodin a domovů.

„Dodnes si pamatuji den, kdy mi doktoři řekli, že moji holčičku přesunou z jednotky intenzivní péče na oddělení nedonošených dětí, protože její stav je stabilizovaný. Hned jsem zavolala manželovi a řekla mu, ať vše připraví, protože se blíží den, kdy se vrátíme domů,“ říká Šekiba, matka Atoosy, která byla na novorozeneckou JIP převezena poté, co se narodila ve 28. týdnu těhotenství.