„Doktore, kdy mi ta ruka doroste?“ Brutalita v Kongu se nevyhýbá ani dětem

• Brutální útoky, omezení humanitární pomoci a opakované nucené vysídlování stovek tisíc lidí znovu sužuje provincii Ituri na východě Konžské demokratické republiky. Lékaři bez hranic to uvádí v nové zprávě.

• Jen v roce 2024 před násilím uteklo ze svých domovů 1,36 milionu lidí, tedy zhruba 18 % celkové populace země. Od začátku roku podle OSN v Ituri přibylo dalších 100 000 vysídlených. Během ledna a února také došlo k zesílení násilí páchaném na civilistech – na 200 lidí přišlo o život, desítky dalších byly zraněny. 

• Více než polovina obětí násilí, které týmy Lékařů bez hranic přijaly na klinice Salama ve městě Bunia od začátku roku 2025 do poloviny března, byly ženy a děti. 

• Zdravotníci často musí před útočníky rychle utéct a nemohou s sebou vzít to, co by k poskytování péče potřebovali. Co zůstane, bývá vyrabováno a zničeno.

„Velmi mě zasáhl případ malé holčičky, mohlo jí být 4 nebo 5 let. Během útoku na uprchlický tábor nejenže přišla o svou matku, ale byla sama zraněna – jeden z útočníků jí usekl ruku mačetou. Často se mě ptala: ‚Doktore, kdy mi ta ruka zase doroste?‘“ popisuje psycholog Lékařů bez hranic ve městě Bunia.*

O své půlroční miminko a manžela přišla při útoku mačetou i žena, která na kliniku Lékařů bez hranic přijela se čtyřletým zraněným dítětem.

Zdravotníci také ošetřovali devítiletého chlapce se střelným zraněním břicha, který viděl, jak útočnici mačetami zabili jeho matku a dva sourozence. Se střelnou ránou přijali lékaři i devítiměsíčního kojence, jehož matka ho měla během útěku před střelbou přivázaného v šátku na zádech. Ona sama nepřežila. Tyto příběhy jsou však jen špičkou ledovce. 

Boje s sebou přinesly také nárůst počtu přeživších sexuálního násilí, kteří vyhledali pomoc v zařízeních Lékařů bez hranic. Velkému riziku napadení čelí zejména ženy, a to při snaze zaopatřit rodinu – při práci na polích, sbírání dřeva nebo na cestě do práce nebo do města. „Pachatelé jim vyhrožují, že jestli budou křičet, zabijí je. Ony jsou pak radši zticha, protože se bojí, že zemřou nebo budou vážně zraněny,“ uvádí porodní asistentka Lékařů bez hranic.

Nikde není bezpečno

Bezpečí lidé nenachází v uprchlických táborech, často však ani v nemocnicích. Zdravotnické zařízení v oblasti Djugu bylo v polovině března nuceno přerušit své aktivity a evakuovat pacienty kvůli výhrůžkám ozbrojených skupin. Tisíce lidí tak zůstalo bez lékařské péče. V obecné nemocnici v Drodro byla během útoku v březnu 2024 dokonce zabita pacientka přímo na lůžku. 

Ohrožený je i zdravotnický personál. Lékař pracující pro organizaci popsal, že i když nemocnice, kde působil, musela kvůli násilnostem na dva měsíce zavřít, nadále tam prováděl císařské řezy. „Bylo to nebezpečné a riskoval jsem tím život, ale neměli jsme na výběr. Museli jsme se tam se ženami vplížit, jinak by zemřely.“

Nekonečný příběh

Po desetiletí jsou lidé v Ituri obětmi spletitého konfliktu plného násilí – ať už na základě etnických rozporů či působení různých ozbrojených skupin. Nejenže boje brání lidem v přístupu ke zdravotní péči, ale také jim znemožňují opatřit si dostatek jídla. Chronická potravinová nejistota se týká 43 % tamní populace. Čím déle utrpení tamních lidí trvá, tím méně přitahuje mezinárodní pozornost i humanitární pomoc. I když tato krize není nová, lidé stále potřebují pomoc, bez které mnozí nepřežijí. 

*Respondenti ve zprávě Lékařů bez hranic byli informováni, že jejich výpovědi budou zveřejněny, ale mohli na požádání zachovat anonymitu. Proto u některých výpovědí chybí jména.