Epidemioložka Nikola Sklenovská: Do skládačky někdy chybí pár dílků

Nikola Sklenovská se před několika týdny vrátila z mise v Konžské demokratické republice, kde působila jako epidemioložka. Na následujících řádcích vypráví o soucitu s pacienty a pacientkami a popisuje důležitou součást své práce: jak náročné je někdy vypátrat, kdo se kde nakazil, a omezit tak šíření nákazy. Přečtěte si, jak na svou misi vzpomíná.

Utrpení lidí se dotýká jemného a smutného místa v mém nitru. Myslím, že tyto osudy nejsou lhostejné ani vám, kteří čtete tyto věty a zajímá vás práce Lékařů bez hranic. A utrpení lidí v odlehlých částech světa, na okraji společnosti, v nejchudších částech měst nebo uprostřed války, kde se není kam schovat, zasahuje toto místo ještě silněji. Vyvolává to ve mně pocit zoufalství a úzkosti, jako bych pocity těchto lidí vnímala spolu s nimi. Zároveň to ve mně ale vzbuzuje touhu udělat ve světě změnu aspoň pro některé z nich.

Jedním z takových odlehlých míst je hluboký deštný prales v Konžské demokratické republice. Nejbližší nemocnice může být vzdálená i více než sto kilometrů a dostupná jen po úzké bahnité cestě. A to jen v případě, že máte štěstí a v oblasti je k dispozici motorka, máte peníze na zaplacení jízdy a jste fyzicky schopni cestu vydržet. V takovém prostředí je tady mnoho pacientů s nemocí mpox, dříve nazývané jako opičí neštovice.

Vyšetřovala jsem šíření mpox spojené s jedním z pacientů, který byl kvůli nemoci ošetřován a izolován v našem izolačním centru Iboko. Cestovala jsem do několika odlehlých vesnic, abych pochopila, kdo, kdy, kde a proč se nakazil. Jako detektivové jsme pomalu dávali dohromady kousky skládačky. Pátrání nás dovedlo ke starší paní jménem Esther*, která onemocněla před několika týdny. Dozvěděli jsme se, že „se třásla, jako by měla zemřít“, a léčila se tradičními prostředky. Když se její zdravotní stav nelepšil, dva členové rodiny ji tlačili na kole několik kilometrů do nejbližšího zdravotního střediska. Cesta vedla hlubokým lesem a po zničené úzké cestě s mnoha malými mosty, kde z kola musela unavená Esther vždy sesednout a zase nasednout. Takto onemocněli tito dva členové rodiny, kteří byli s Esther v těsném fyzickém kontaktu při tlačení kola. Jeden z nich byl náš izolovaný pacient s těžkým průběhem opičích neštovic. Během vyšetřování jsme našli další pacienty a pacientky s mpox včetně dcery Esther i jejích vnoučat, u kterých nebyl zdroj infekce zcela jasný. Někdy se stává, že do skládačky chybí pár dílků.

Nikola Sklenovská

*Jméno pacientky bylo změněno.