Konžská demokratická republika: Některé uprchlické tábory se vylidnily za pár hodin

• Extrémně násilné boje, které se odehrály v konžské provincii Severního Kivu, vyhnaly statisíce lidí ze svých domovů. Ti se v posledních třech týdnech ukrývali v táborech ve městě Goma a jeho okolí, nyní je však ve velkém rychle opouštějí. 

• Od doby, co boje v Gomě utichly a M23/AFC (Alliance Fleuve Congo) získalo kontrolu nad některými částmi regionu, jsou silnice opět plné a lidé se pohybují mezi jednotlivými uprchlickými tábory, nebo se snaží navrátit domů.

• Vysídlení lidé opouštějí tábory z několika důvodů. Mnozí zmiňují, že údajně dostali příkazy k evakuaci od hnutí M23, zatímco jiným bylo oficiální cestou oznámeno, že mají zůstat. 

• Lékaři bez hranic se obávají, že lidé nebudou mít po opuštění táborů přístup k lékařské péči – většina zdravotnických zařízení v regionu byla zničena, jejich obnova bude náročná a dlouhá.

„Tento týden se některé tábory skoro celé vyprázdnily během pouhých několika hodin,“ říká Thierry Allafort-Duverger, vedoucí krizových zásahů Lékařů bez hranic v Gomě. „Lidé odcházejí s tím málem, co mají. Nevíme, v jakých podmínkách přečkají cestu a v jakém stavu najdou své domovy. Je však velmi důležité, aby tyto přesuny probíhaly na dobrovolné bázi a jejich návrat domů byl bezpečný.“

Velké množství lidí míří do sousedních oblastí, odkud pochází. Podle Lékařů bez hranic někteří také směřují do města Goma. Další, zejména ti, jejichž tábory byly zničeny, odcházejí hledat přístřeší západně od Gomy.

Část se rozhodla v táborech zůstat i kvůli bezpečnosti. „Situace je zmatená a nejasná, lidé se bojí a neví, čemu věřit,“ pokračuje Allafort. „Řada nevládních organizací navíc své aktivity pozastavila, nebo nebyla schopna ještě obnovit svou činnost.“

Zmizela i celá klinika

Nedostatek pomoci na místě vykreslují i situace, kdy někteří lidé rozmontovávají základny humanitárních organizací a berou s sebou vše, co by mohlo být potenciálně užitečné – židle, plechy, plachty, lana a další předměty.  „K těmto incidentům došlo na několika místech, kde působíme, například v Lushagale, kde v pondělí během několika hodin zmizela naše klinika a centrum pro léčbu cholery,“ popisuje Allafort. Na jiných místech ale naopak někteří jedinci zařízení Lékařů bez hranic před rabováním chránili.

Životní podmínky v táborech v okolí Gomy byly v posledních třech letech katastrofální. Stav ostatních míst, kam se lidé navrací, ale bude pravděpodobně obdobný, pokud nevládní organizace, agentury OSN a tamní autority nezajistí alespoň základní služby, jako je lékařská péče a podpora pro přeživší sexuálního násilí. 

Lékaři bez hranic zřídili mobilní kliniky na silnicích vedoucích z Gomy na východ i sever a vyhodnocují situaci v dalších přilehlých oblastech. Týmy nadále ošetřují pacienty v táborech – včetně léčby podvýživy, cholery a péče o přeživší sexuálního násilí. Rovněž distribuují čistou vodu a potraviny a snaží se zajistit v táborech alespoň minimální úroveň hygienického zázemí. Zdravotnické týmy v nemocnicích Kyeshero a Virunga v Gomě pečují o pacienty s válečnými zraněními.