Nemocnice: místo, kde žije naděje

„Zůstanu tady, dokud se její stav nezlepší,“ řekla mi Rebecca, když seděla vedle postele své vnučky ve státní nemocnici nedaleko města Aweil v Jižním Súdánu. Malá Atong trpěla silnou horečkou a zvracením a se svou babičkou cestovala za lékařem dva dny pěšky. Když se k nám konečně dostala, kolegové dělali vše, aby jí pomohli. Bylo už ale pozdě. Bez léků moderní medicíny se její stav stále zhoršoval a Atong nakonec zemřela ani ne za 24 hodin po přijetí. Bylo jí osm let. Příčina smrti: cerebrální malárie.

Každý příběh bohužel nemá šťastný konec. Možná právě proto se občas setkáváme s poznámkami typu „proč pořád posílat peníze do Afriky, když tam stejně nemůžeme zachránit všechny“. Mně osobně přijde tento způsob uvažování poněkud zvláštní hlavně z toho důvodu, že podobně nekompromisní standard neaplikujeme ani tady u nás v Čechách. Člověk nikdy neslyší politiky říkat: „investice do zdravotnictví jsou hloupost, nikdy nejde pomoct všem“. Pravdou je, že žádná nemocnice na světě není bezchybná oáza stoprocentní efektivity. Obzvlášť v místech sužovaných ozbrojenými konflikty, endemickou chudobou nebo dlouhodobými následky přírodních katastrof se často zadrhává všechno od zásobování přes najímání potřebného kvalifikovaného personálu až po zajištění adekvátních prostor pro ambulantní či lůžkovou péči. Přesto se však jedná o místa, která někdy pro lidi přežívající v humanitárních krizích představují jediný ostrůvek naděje v moři utrpení.

Jen ve zmiňovaném Jižním Súdánu jsme minulý rok evidovali (mimo jiné) téměř 330 000 pacientů a pacientek s malárií, přičemž celková úspěšnost jejich léčby se pohybovala kolem 80 procent. Nedokázali jsme bohužel pomoct všem, včetně malé Atong. Díky vaší podpoře u nás ale našly útočiště statisíce dalších lidí, kteří se nakonec mohli vrátit domů ve zdraví. Aktuální vydání časopisu Bez hranic je věnováno právě tomu, jak vypadá práce v nemocnicích, které někdy sice mají skromné vybavení, ale odhodlání zaměstnanců v nich nechybí. Věřím, že to pro vás bude inspirativní čtení.

Tomáš Bendl, vedoucí komunikace Lékařů bez hranic v ČR

Připravili jsme pro vás nový časopis Bez hranic, tentokrát zaměřený na naše nemocnice. Dočtete se v něm o tom, jak na mnoha místech po celém světě přináší nemocnice pacientům v těžkých chvílích naději, nebo o inovacích, jakou je třeba nafukovací nemocnice. Katarina Madejová se s vámi v časopise také podělí o zkušenost z mise v Sieře Leone, kde bylo jejím úkolem sestavit vzdělávací program pro zdravotní sestry pracující na operačním sále. Celé vydání si můžete přečíst zde.