S Lékaři bez hranic jsem se zúčastnila již několika misí, ale když mi loni přišla nabídka opět vyjet do Sierry Leone s Akademií MSF, chvíli jsem přemýšlela. Mise nejsou nikdy snadné, člověk neví, co přesně může očekávat. Brala jsem to ale jako zajímavou výzvu, na jejímž konci se nám podařilo snížit počet pooperačních infekcí z 20 % na pouhé 1 %.

Nápad na Akademii MSF [MSF = mezinárodní zkratka pro Lékaře bez hranic, pozn.] se zrodil v roce 2016. Lékaři bez hranic se často potýkají s kritickým nedostatkem kvalifikovaných pracovníků a pracovnic. Pokud zemi sužuje ozbrojený konflikt nebo podvýživa, jde vzdělávání stranou.

Abyste mohli otevřít nemocnici, potřebujete zkušený personál. Akademie MSF proto vyvinula programy pro zdravotní sestry, porodní asistentky a další zdravotnické pozice, aby zajistila, že pacienti a pacientky dostanou tu nejkvalitnější péči v místě bydliště. Nemocnice Lékařů bez hranic v Kenemě v Sieře Leone, která slouží jako porodnice a pečuje také o děti do pěti let, zaměstnává přibližně 900 pracovníků a pracovnic. Pouze 35 z nich jsou cizinci jako já.

Zlepšování kvality pomoci v zemi s nejvyšší úmrtností těhotných žen

Země má za sebou těžká období – občanskou válku i epidemii eboly. V důsledku toho zemřelo mnoho lidí a země přišla mimo jiné o celou generaci zdravotníků. Školy jsou nyní otevřené, ale jejich kvalita stále není na takové úrovni, jakou by si zde přáli. Sierra Leone se navíc držela na předních příčkách zemí s nejvyšším počtem úmrtí těhotných žen a matek. Mým úkolem na misi bylo sestavit vzdělávací program pro zdravotní sestry pracující na operačním sále (takzvané instrumentářky). Sepsala jsem za pomoci kolegů 5 chybějících lekcí, vytvořila a upravila plány lekcí, materiály, prostě všechno. Celý program je založen na praktických dovednostech, samozřejmě s nezbytnou dávkou teorie.

První dva týdny po příjezdu do projektu jsem na sále trávila každý den. Musela jsem zjistit, jak to tam funguje, jak se pracuje, co funguje dobře a kde je potřeba zapracovat. První šok mě čekal hned při vstupu na operační sál, kde jsem zjistila, že se lidé ani nepřevlékají do „sálového mundúru“. Každý, kdo chce, může na sál jen tak vejít – v oblečení a obuvi zvenku. Bylo určitě co zlepšovat. Na začátku kurzu každý prošel vstupním testem, teoretickým i praktickým, abychom zjistili, kde jsou největší mezery a kde začít. V průběhu roku museli dvakrát měsíčně chodit na všechny teoretické hodiny a hlavně absolvovat všechna praktická cvičení. Sestavila jsem „rozvrhy“ a striktně se jich držela, aby všichni měli stejné příležitosti v učebně i na operačním sále. Programu se zúčastnilo 16 zdravotních sester (žen i mužů) a 14 z nich úspěšně dokončilo celý program a získalo certifikát spolupodepsaný celostátní komorou sester.

Těchto 14 perioperačních sester je úplně první skupinou zdravotních sester v Sieře Leone, která prošla komplexním školením. Jako tým dokázala zavést velké změny v individuální i celkové praxi na operačním sále. Jedním z výsledků je, že počet pooperačních komplikací v podobě infekcí se snížil z původních 20 % na méně než jedno. Lékaři bez hranic poskytli těmto zdravotním sestrám vzdělání a příležitost, která nebyla ve srovnání s Evropou v Sieře Leone ani běžná, ani možná.

Připravili jsme pro vás nový časopis Bez hranic, tentokrát zaměřený na naše nemocnice. Dočtete se v něm o tom, jak na mnoha místech po celém světě přináší nemocnice pacientům v těžkých chvílích naději, nebo o inovacích, jakou je třeba nafukovací nemocnice. Celé vydání si můžete přečíst zde.