Polovinu súdánské populace, necelých 25 milionů lidí, trápí nedostatek potravin. Z toho 8,5 milionu čelí krizi, která hraničí s hladomorem.
Katastrofická míra podvýživy, kterou Lékaři bez hranic zaznamenali hned v několika částech země, je důsledkem války i neustálé blokády dovozu humanitární pomoci. Na vině je však vedle válčících stran i nedostatečná pomoc OSN.
Vzhledem k blížícímu se období hladu, které začíná v Súdánu v květnu, je zapotřebí, aby všichni mezinárodní aktéři okamžitě jednali. O život jinak přijde mnohem více lidí.
„Není to první válka, kterou jsem zažila, ale rozhodně je nejničivější. Životní podmínky jsou drsné, vše je každodenní boj. Pomoc, kterou dostáváme, naši situaci trochu zlepšila. Alespoň teď máme konečně ráno co jíst,“ říká pětadvacetiletá Zahra, která dostala jídlo pro sebe a svého syna, se kterým žije v táboře Salam pro vysídlené u města Nyala. „I tak utrpení nikdy nekončí. Začíná to hledáním čisté pitné vody, pokračuje snahou zajistit si dostatek jídla a končí hledáním místa na spaní. Někdy sedím sama a přemýšlím: je tohle život, který budu žít navždy?“ dodává.
„Aby bylo možné poskytovat měsíční příděly potravin pouze těm, kteří se nacházejí v extrémní situaci, bylo by zapotřebí 2 500 kamionů pomoci měsíčně. Od srpna do prosince jich však do Dárfúru projelo pouze asi 1 150,“ říká Stephane Doyon, vedoucí operací Lékařů bez hranic, podle kterého dodávky pomoci zdaleka neodpovídají potřebám.
Zásobování bude ještě náročnější v nadcházejícím období dešťů, kdy cesty budou zaplavené a nesjízdné. Proto je třeba zahájit rozsáhlou humanitární pomoc – navýšit dostupné finanční prostředky i logistické kapacity, stabilizovat zásobovací a distribuční řetězec potravin a předzásobit potravinami Čad a další sousední země.
„Ať už je konkrétní lokalita lehce či obtížněji dostupná, jako je Severní Dárfúr, různé alternativy dopravy zatím nejsou prozkoumány, tedy ani využívány. Příkladem jsou letecké trasy. Neschopnost jednat je otázkou volby – která však zabíjí lidi,” dodává Marcella Kraay, koordinátorka krizového zásahu Lékařů bez hranic v Nyale.
Byrokratické požadavky válčících stran dlouhodobě brání mezinárodním organizacím v tom, aby se dostaly k lidem a poskytovaly jim potřebnou pomoc. To ztěžuje práci i Lékařům bez hranic v Jižním Dárfúru, protože kamiony s pomocí uvázly v Čadu a čekají na povolení k přesunu od Jednotek rychlé podpory (RSF). Nedávno byla také odložena distribuce potravin kvůli zamítnutí cestovních povolení. Válčící strany však musí humanitárním organizacím umožnit neomezený přístup.
Lékaři bez hranic dokládají závažnost podvýživy na základě dat z různých míst země. Například v Severním Dárfúru RSF při obléhání tamní metropole nechávají lidi vyhladovět a brání jim v přístupu k životně důležité pomoci. Týmy zde při distribuci terapeutických potravin v lokalitě Tawila v prosinci 2024 vyšetřily přes 9 500 dětí mladších pěti let. Celkově odhadly, že akutní podvýživou trpí 35,5 % dětí, přičemž 7 % z nich její nejtěžší formou. V září 2024 rovněž zjistily akutní podvýživu u více než třetiny z necelých 30 tisíc dětí, vyšetřených během očkovací kampaně v táboře Zamzam.
Zdravotníci zaznamenávají znepokojivou míru podvýživy i mimo Dárfúr, v oblastech, kde vysídlení lidé hledají útočiště. Také v Omdurmanu ve státě Chartúm, konfliktní zóně pod kontrolou Súdánských ozbrojených sil (SAF), Lékaři bez hranic v říjnu 2024 zjistili vážnou akutní podvýživu u více než 7 % vyšetřených dětí.
Tento problém se vyskytuje i ve stabilnějších městech, jako je Nyala, hlavní město Jižního Dárfúru. „V říjnu 2024 tam podle Lékařů bez hranic trpěla akutní podvýživou čtvrtina jednak dětí mladších pěti let, ale i těhotných a kojících žen. Vzhledem k tomu, že Světový potravinový program (WFP) na místě nepomáhal, Lékaři bez hranic loni v prosinci v Jižním Dárfúru poskytli potraviny na dva měsíce pro přibližně 30 000 lidí.
Je nutné předejít jejich dalšímu utrpení – a čas jednat je právě teď. Lékaři bez hranic budou i nadále dělat, co bude v jejich silách. Rozsah problému je však daleko větší, než jsou jejich možnosti.