Ukrajina: Nezdolní navzdory

Od roku 1999 působíme na Ukrajině. Na konci roku 2019 navštívili kolegové z pražské kanceláře naše tři projekty v této zemi, aby zaznamenali svědectví pacientů, kterým se tam snažíme ulehčit život.

V oblasti Žitomiru na severozápadě země se setkali s pacienty, kteří navzdory mnoha obtížím bojují s tuberkulózou. Tuto chorobu mají desetitisíce Ukrajinců, tisíce z nich pak rezistentní formu TBC, která se mnohem hůře léčí. Nemoc, která je v Česku považována spíše za chorobu minulosti, mnoho lidí na Ukrajině děsí. Jednak kvůli její dlouhé a obtížné léčbě, tak i kvůli stigmatu, které TBC sebou nese. Podporujeme proto místní zdravotnický systém a pacienty, a to i (mimo jiné) za pomoci nových léků, které jsou účinnější a k pacientům šetrnější.

​​NEZDOLNÍ NAVZDORY ZDLOUHAVÉ LÉČBĚ

Fotoreportáž z nemocnice specializující se na léčbu pacientů s TBC. V roce 2018 jsme tam začali spolupracovat na léčbě pacientů novými léky. Čtěte zde. 

Sedm faktů o tuberkulóze

Tuberkulóza patří mezi největší infekční zabijáky. Lze ji však léčit, přesto mnohdy vzbuzuje velké obavy a vede ke zbytečné stigmatizaci nemocných. Přečtěte si základní informace o nemoci.

Bedaquiline mi zachránil sluch

Třiatřicetiletá Jana* poprvé onemocněla tuberkulózou v devatenácti. Dvakrát se vyléčila. Potřetí nemoc udeřila silněji – odolná vůči lékům. Přečtěte si její svědectví.

Když budu s pacientem plakat, nepomůžu mu

Katja Ostapenko pracuje pro Lékaře bez hranic v projektu zaměřeném na léčbu tuberkulózy v  ukrajinském Žitomiru. Ve svém svědectví vysvětluje, proč je její práce důležitá. Popisuje také, jak se snaží pomáhat těžce nemocným pacientům na jednotce intenzivní péče. ​

Jeden pacient žil 20 let s pocitem viny. Díky psychoterapii se jeho stav zlepšil

Vitalij Plochych pracuje s Lékaři bez hranic jako psychiatr a psychoterapeut v projektu zaměřeném na léčbu tuberkulózy (TBC) v ukrajinském Žitomiru. Ve svém svědectví přibližuje, v jak složité situaci se často pacienti s TBC ocitají a proč potřebují při své léčbě i psychologickou podporu. Čtěte zde. 

Co děláme, je důležité nejen pro místní lidi. Je to důležité i globálně

Lékařka Olena Truš pracuje v projektu Lékařů bez hranic zaměřeném na léčbu tuberkulózy v Žitomiru. Ve svém svědectví upozorňuje například na to, že výsledky projektu přispějí k rozhodnutím a doporučením Světové zdravotnické organizace (WHO) ohledně léčby tuberkulózy nejen na Ukrajině, ale i v dalších částech světa. Přečtěte si její vyprávění. 

Tuberkulóza a stigma

„To nemůže být tuberkulóza. Ať je to raději rakovina.“ Taková jsou přání některých našich pacientů a jejich rodin na Ukrajině. Tuberkulóza je v zemi totiž obestřena mýty a strachem.

Na východě země naši kolegové navštívili vesnice nedaleko frontové linie v Doněcké oblasti. Dodnes trvající konflikt dramaticky proměnil tamní život. Obyvatelé se ocitli uprostřed bojů, v polorozpadlých vesnicích často bez elektřiny, lékaře či obchodu. Více než deset tisíc lidí připravil o život. Mnozí se však navzdory bojům a jejich důsledkům rozhodli ve svých domovech zůstat. Přestože ty nejhorší bitvy již utichly, stále se ještě ve městech a vesnicích nedaleko frontové linie ozývá střelba a ve vesnicích mnohdy chybí základní služby jako primární zdravotní péče. Právě tu jim Lékaři bez hranic pět let přiváželi. Teď se budou snažit přivést zdravotnický systém (zdravotníci se do oblasti postupně vrací) blíže k místním komunitám a posílit místní komunity, aby se propojily se zdravotnickým systémem.

Východ Ukrajiny: Za pacienty jezdili k frontové linii

Lékaři bez hranic skoro pět let ošetřovali v mobilních klinikách pacienty zasažené konfliktem na východě Ukrajiny. Poskytli tam přes 300 000 lékařských i psychologických konzultací. Čtěte reportáž přímo z místa.

(ne)zapomenutí

Ozbrojený konflikt uvrhl obyvatele východní Ukrajiny do strachu a samoty. Žili vprostřed ostřelování, přicházeli o své blízké, ukrývali se ve sklepě nebo hasili okolní domy. Když za nimi přijeli lékaři a začali jim poskytovat lékařskou péči a povídali si s nimi, měli obrovskou radost, protože věděli, že na ně svět nezapomněl.

Rozumím lidem, kteří potřebují pomoc. Sám jsem přišel o domov

Vyprávění místního spolupracovníka, který se podílí na pomoci lidem, které zasáhl ozbrojený konflikt.

Když si člověk uvědomí, že ho někdo čeká, tak na strach nemyslí

Svědectví zdravotní sestry, která popisuje fungování mobilních klinik, které jezdily za pacienty až k frontové linii.

Nakonec se kolegové vydali do města Mykolajiv na jihu země, kde Lékaři bez hranic pomáhají s léčbou hepatitidy C. Tou trpí zhruba 2 miliony Ukrajinců. Nemoc lze naštěstí léčit. Lékaři bez hranic podporují místní zdravotnický systém v inovativní léčbě novými léky, které jsou k pacientům šetrnější (s minimem vedlejších účinků) a dokážou je vyléčit už za 12 měsíců, tedy čtyřikrát rychleji než dříve. Zároveň spolupracují s místními kolegy, kteří nemoc prodělali. A ti navzdory vlastním problémům pomáhají nemocným vydržet náročnou léčbu často spojenou s diskriminací, psychickými a fyzickými potížemi. 

Překonal žloutenku, teď pomáhá ostatním

​Poté, co přišel o práci, se Andrij cítil ztracený. Začal brát drogy, pil, nakazil se žloutenkou typu C a HIV. Ze žloutenky se vyléčil a jako sociální pracovník v našem projektu na Ukrajině ji teď pomáhá překonat i ostatním nemocným. Díky práci našel sám sebe. Přečtěte si celý příběh Andrije. 

Možná si ani neuvědomujeme, jak Lékaři bez hranic mění lidem život

​Svědectví lékařky Ilony Ajrapetjan a sestry Luisy Solodky, ve kterých přibližují, co hepatitida C může pacientům způsobit.

Pacienti i místní kolegové, se kterými se během cesty po Ukrajině setkali, zůstávají navzdory obtížím, stále se ozývající střelbě u frontové linie či těžkým nemocem nezdolní.