25. duben: Světový den malárie – příběhy pacientů a lékařů

Těhotná s malárií

Zakamunda, 20letá těhotná pacientka v nemocnici Mweso v provincii Severní Kivu

„Jmenuji se Zakamunda. Ve zdravotním centru jsem byla testována na malárii s pozitivním výsledkem. Dnes ráno se mi narodilo moje první dítě, chlapeček, váží 1,6 kg. Když pozdě v noci začal porod, překvapilo mě to, protože jsem byla ještě dlouhou dobu před termínem. Velmi to bolelo a hodně jsem krvácela, a proto jsme s mojí matkou šly dvě hodiny do tohoto zdravotního centra.

Mé dítě se narodilo ve dvě hodiny ráno. Špatně dýchal a já stále krvácela, a tak nás Lékaři bez hranic odvezli svým autem z Kashugy do hlavní nemocnice v Mwesu. Vzali jsme ještě jednu ženu, jejíž dítě mělo také malárii a bylo velmi nemocné. Cesta trvala asi jen hodinu, protože moc nepršelo. Teď jsme na jednotce intenzivní péče a moje dítě dostává kyslík. Zatím jsme v pořádku.“

Zakamundin syn se narodil v sedmém měsíci. Nevěděla, jak nemoc ovlivní její těhotenství nebo dítě. Měla vysoké horečky, které často způsobují stahy a mohou vést k předčasnému porodu. V současnosti se oba léčí v nemocnici Lékařů bez hranic v Mwesu.

K pacientům lodí, pěšky, na kole i na motorce

Zdravotní sestra Bilesuku Lulinda Pacifique, klinika v Sebele v provincii Jižní Kivu

„Někteří z našich pacientů k nám přicházejí i z míst vzdálených deset kilometrů, pěšky, na kolech, motorkách nebo na kánoi. Většina z nich má malárii. Předtím než Lékaři bez hranic začali podporovat místní kliniku, byla zdravotní péče pro místní lidi jen obtížně dostupná, protože si nemohli dovolit za ni platit.

Každý týden zde ošetříme asi 600 až 900 pacientů, většinou je to přes 100 lidí denně. Lékaři bez hranic tu také rozdávají moskytiéry těhotným ženám a nemocným dětem mladším pěti let.

Lidé většinou doma mívali moskytiéry, ale když museli uprchnout před konfliktem, sítě nechali doma nebo je někdo ukradl. I to je jeden z důvodů, proč teď máme mnohem více pacientů s malárií."

Léčba těžkých případů malárie v Mwesu

Dr. Jennifer Turnbull, lékařka v nemocnici Mweso v provincii Severní Kivu

"Na vrcholu epidemie malárie jsme přijímali až 25 pacientů s těžkou malárií denně. Většina z nich trpěla chudokrevností způsobenou malárií a museli dostat krevní transfúzi. Většina jich také byla v kómatu. V jistou dobu jsme prováděli i 10 transfúzí denně. V nejhorší den jsme na jednotce intenzivní péče měli 25 pacientů na 11 lůžcích. A to vše probíhalo vedle 800 až 1200 případů „obyčejné“ malárie, které jsme týdně přijímali v našich zdravotních centrech.

Všichni tvrdě pracovali na přípravě dalších lůžek, krevních dávek a co nejrychlejší léčbě všech případů malárie. To vyžadovalo zřízení speciálních mobilních klinik, které pětkrát týdně zajížděly do oblastí s nejvyšším počtem nakažených. Také se nám podařilo přesvědčit ministerstvo zdravotnictví, aby přešlo na účinnější metody léčby. Jde o rozdíl mezi jednou rychlou injekcí denně a několikahodinovými infúzemi v případě těžké malárie. Byli jsme schopni začít poskytovat tuto léčbu v našich zdravotních centrech a tak snížit potřebnou dobu léčby. I přes velký počet a závažnost případů se nám díky této léčbě podařilo během celé epidemie udržet úmrtnost na velmi nízké úrovni."

Každoročně se přibližně u osmi milionů lidí vyvine těžká forma malárie, při které dochází k poškození mozku, plic, ledvin nebo oběhového systému. Je proto zásadní, aby se lidé mohli snadněji dostat ke zdravotní péči. Pacienti s těžkou malárií většinou v nemocnici zůstávají déle než týden a podvyživené děti ještě mnohem déle. Pokud je ale nemoc podchycena včas, může být vyléčena třídenní kůrou za pomoci tablet.