Afghánistán: Rodina uvězněná v konfliktu

Většina lidí, kteří zaplavili lůžkové oddělení nemocnice Boost v Laškargáhu, hlavním městě afghánské provincie Hílmand, byla postižena neutuchající válkou v provincii. V jedné z místností sedí se zkříženýma nohama na podlaze babička Reda* obklopena šesti vnoučaty, včetně 14letého Abdula, jehož zasáhla střepina granátu do břicha.



Pocházejí z distriktu Nad Alí, vzdáleného asi hodinu jízdy na sever od Laškargáhu. Babička Reda a strýc Ali se poslední čtyři dny starají o děti a mají obavy o osud jejich otce. Zde přinášíme jejich příběh tak, jak nám ho vyprávěli.

Reda: V noci přišli do naší vesnice ozbrojenci. Obsadili mešitu a střechu každého domu. Ráno nás obtěžovali na cestě do mešity, kam jsme se šli modlit. Jsme velká rodina, žiju se svými syny, jejich ženami a dětmi. Všichni bydlíme spolu ve stejném domě.

Ali: To ráno odešel můj bratr s jedním ze svých dětí k lékaři, protože bylo nemocné.Vrátili je zpátky, protože cesta byla zaminovaná. Neměli na výběr, a přestože byl chlapec nemocný, museli se vrátit domů.

Reda: Celé dopoledne jsme slyšeli kulky létající v blízkosti našeho domu. Náhle střílení přestalo a nastalo ticho. Ženy zůstaly uvnitř, muži a děti začali vycházet ven.

Abdul: Seděl jsem venku na okenním parapetu a vedle mě můj malý synovec Zabiullah. Přišlo to tak rychle. Uviděl jsem jenom, jak nad námi přeletělo letadlo, a pak z ničeho nic ta věc – říkají tomu tady Hawan – vybouchla v naší zahradě přímo před námi. Viděl jsem, jak kus granátu trefil Zabiho hlavy. Byl na místě mrtvý a všude byla krev.

Reda: Tři z mých vnoučat byly zabity, hoši staří 5 a 6 let a také moje 11letá vnučka Haifa. Ženy byly v bezpečí, protože byly uvnitř. Devět členů naší rodiny bylo zraněno a můj syn, otec dětí, je ve velmi špatném stavu. Léčí ho v jiné nemocnici, ale zatím o něm nemáme žádné zprávy.

Abdul: Slyšeli jsme, že náš dům nebyl úplně zničen, ale ještě jsme se nemohli vrátit. Každý den nám lidé říkají, že se tam střílí a že ve vesnici je pořád neklid. Nemůžeme se vrátit, ale také nemůžeme zůstat navěky v nemocnici Boost.

Ali: Miny a boje ovládají naše životy. Kdyby nebylo min, kdyby přestaly boje, bylo by vše snazší. Můj bratr nemohl vzít svého syna k lékaři kvůli minám, aby pak byli oba zabiti ve vlastním domě.

*Pro ochranu pacientů byla jména změněna.

Lékaři bez hranic pro svou činnost v Afghánistánu nepřijímají finanční podporu od žádné vlády a spoléhají se pouze na soukromé dary. Lékaři bez hranic v roce 2011 rozšíří svou činnost do dalších konfliktem postižených oblastí.