Bolest, kterou pilulky nevyléčí

Stres způsobený životem na útěku může rodině uprchlíků ještě dále zkomplikovat život. Deprese, úzkost a strach jsou nejčastějšími potížemi, vyskytují se i psychosomatické bolesti. Lékaři bez hranic proto v uprchlických táborech v oblasti Maban v Jižním Súdánu podporují své zdravotnické aktivity také psychosociálními programy.

Dívka tiše sedí mezi usmívajícími se a křičícími dětmi. Není ji více než 14 let. Má na sobě starou obnošenou noční košili, sklání se nad kusem papíru a soustředí se na kresbu toho, čeho se v životě nejvíce bojí.

Psycholožka Julia Stempel se dívá, co mladá dívka kreslí. Většinu papíru zabírá velké letadlo.

„Letadla maluje mnoho dětí,“ říká Stempel. „Říkáme jim, aby namalovaly to, čeho se nejvíc bojí. A skoro každé udělá letadlo. Říkají, že letadla je donutila utéct,“ vysvětluje.

Prostřednictvím kreslení dává Julia Stempel a její tým pěti psychosociálních pracovníků a deseti komunitních pomocníků dětem možnost vyjádřit jejich pocity. Říkají jim také, aby namalovaly druhý obrázek bezpečného místa, který má vyjadřovat pocit, že nebezpečí už je pryč. Tým se snaží dětem vysvětlit, že teď už se nemusí bát.

Zpívání, kreslení a divadlo jsou jedny z nástrojů, které tým péče o duševní zdraví v táboře Doro používá k dosažení kontaktu s uprchlíky. Snaží se jim vysvětlit, že „naše mysl může onemocnět stejně jako naše tělo,“ jak to popisuje Stempel.

Mnoho uprchlíků zažívá chronický stres, který se odráží v psychosomatických potížích jako jsou bolesti hlavy nebo žaludku. Tento stav pak postihuje celé rodiny.

„Babička jedné z rodin trpěla těžkou depresí a poslední tři měsíce jen celé dny ležela v chatrči,“ vypráví Stempel. „V chatrči s ní žila celá rodina a její stav spolu s životními podmínkami v táboře pro ně byly tak stresující, že jedna z vnuček přestala mluvit, ztratila chuť k jídlu a také začala projevovat příznaky deprese. Mít dva takto postižené členy rodiny je velmi těžké. Proto jsme se rozhodli pomoci.“

Prostřednictvím skupinových konzultací pro různé komunity v táboře, domácích návštěv a individuálních konzultací se tým snaží dostat k co nejvíce lidem a pomoci jim k tomu, aby se vyléčili a pak také pozitivně působili na své blízké.

„Největším úspěchem zatím je, že lidé začínají chápat koncept duševního zdraví a vzájemné pomoci,“ říká Stempel. „Dělá mi radost, když se při skupinové debatě lidé otevřou a řeknou, že se cítí úplně stejně,“ dodává.

Od zahájení programu péče o duševní zdraví v táboře Doro pracovníci Lékařů bez hranic kontaktovali prostřednictvím komunitní práce i péče ve zdravotnických zařízeních 16.489 lidí. Dalších 180 pacientů navštěvovalo individuální konzultace. V táboře Jamam týmy každý měsíc provedly přibližně 300 jednorázových rozhovorů a 50 individuálních konzultací.

Lékaři bez hranic od listopadu 2011 poskytují krizovou pomoc uprchlíkům ze státu Modrý Nil v Súdánu hledajícím útočiště v oblasti Maban v Jižním Súdánu. Lékaři bez hranic poskytují zdravotní péči v táborech Batil, Doro, Gendrassa a Jamam, a zajišťují také dodávky vody pomocí vrtů, ručních pump a dalších nástrojů. Lékaři bez hranic provozují tři polní nemocnice a poskytují nemocniční i ambulantní péči pro více než 100.000 obyvatel táborů.

Čtěte více o činnosti Lékařů bez hranic v Jižním Súdánu.