Čad: Obtížná volba pro uprchlíky

Dva týdny po těžkých bojích v hlavním městě Čadu N’Djameně stojí tisíce uprchlíků v sousedním Kamerunu před těžkou volbou. Až dosud čekali v provizorních podmínkách v Kousseri na dohled od hranice. Zatímco se první z rodin začaly odhodlávat k návratu domů do N’Djameny, začala v sobotu OSN s přesunem ostatních do asi 30 km vzdáleného uprchlického tábora v Maltamu. Tisíce lidí se tak musí rozhodnout, zda se vrátit do nejistých podmínek doma, nebo zda se přesunout do bezpečného, ale vzdáleného tábora v Maltamu. Úřady se tímto krokem snaží mj. oddělit skutečné uprchlíky od těch obyvatel Kousseri a N’Djameny, kteří se pouze snažili využít situace a nabízené pomoci.

Většina uprchlíků se zatím pro nedostatek bezpečnosti obává návratu do Čadu. Mnozí z nich jsou stále vystrašeni divokými boji, které N’Djamenou před časem otřásly. „Rebelové vtrhli do města a začali řádit. Všude ležela mrtvá těla, dokonce i na našem zápraží. Bylo to skoro jako v roce 1979 [během občanské války], ale ještě horší,“ vzpomíná Fatima, vdova, která do Kousseri uprchla se dvěma ze svých vnoučat. „Nemůžu se vrátit do té střelby, už jsem toho viděla dost. Něco takového jsem zažila už počtvrté, ztratila jsem tak manžela i staršího bratra. Pokaždé umíráme my, nejubožejší.“

Boje ustaly před patnácti dny, ale obavy zůstávají. Všude kolují nejrůznější fámy. „Zprávy, které s N’Djameny dostáváme, nejsou dobré,“ vysvětluje Madirome, 24-letá žena. „Slyšeli jsme, že rebelové jsou připraveni zaútočit na N’Djamenu znovu. Touží po moci a [prezident] Déby sám neodejde. Jestli se nedohodnou, tak klid nebude.“

K obavám se připojuje i strach z odplaty. V posledních dvou týdnech se v noci ve městě často ozývá střelba. Čadské úřady současně stíhají lidi, kteří se během bojů zřejmě podíleli na rabování. Mezi lidmi obíhá mnoho příběhů o metodách, které úřady používají. „Vojáci mají zbraně a vyhrožují lidem. Prohledávají domy a berou zboží,“ vysvětluje muž, který právě dorazil z N’Djameny.

Pro rozhodování, zda se nyní vrátit domů, či ne, je bezpečnost důležitý faktor, ale ne jediný. Pro ty nejchudší je to také otázka, zda po návratu budou mít vůbec z čeho žít. „Zatím nevím, kdy se vrátím,“ říká Narcisse, 50-letý muž, který v Kousseri přebývá s pěti členy své rodiny. Zásoby jídla jim docházejí a v noci spí venku pod širou oblohou. „Mám sice v N’Djameně dům, ale v této situaci to není možné. Jsem tesař a v této době se tam všechno zastavilo. Jestli se vrátím domů a nebudu moci pracovat, co budu dělat? V Maltamu alespoň dostanu nějaké jídlo. Asi tam zůstanu a počkám, co se stane v N’Djameně.“

Růst cen, který po vypuknutí bojů následoval, ohrožuje hlavně ty nejchudší. Henriette, babička, která posledních 12 dní žije pod stromem s 12 členy své rodiny, odejde do Maltamu určitě, pokud tam dostanou jídlo. „V N’Djameně není vůbec nic. V Milletu je příliš draho. Co bychom jedli, kdybychom se vrátili?“ Poslední sobotu v Kousseri se lidé předbíhali, aby se dostali na korbu nákladního automobilu odjíždějícího do uprchlického tábora s vidinou, že tam dostanou jídlo a další pomoc. Pro Siméona, studenta, který se do Čadu vrátit nechce, je situace jednoduchá: „Ti, kteří nic nemají, odejdou raději do Maltamu, aby tam dostali nějaké jídlo.“

Až dosud probíhal přesun pomalu. První den bylo převezeno asi 700 lidí. Ti, kteří zůstávají v Kousseri, přežívají ve špatných podmínkách. I když jsou tu distribuovány pokrývky a plastikové plachty, mnoho rodin stále trpí chladem a nedostatkem jídla. V Madaně, kde především se uprchlíci shromáždili, Lékaři bez hranic zachovají své zdravotnické aktivity, dokud většina z uprchlíků neodejde.

Přestože mnoho z uprchlíků chce odejít do Maltamu, většina z nich vidí uprchlický tábor pouze jako přechodné období. Většina zpovídaných lidí říká, že v příštích měsících se chtějí do N’Djameny vrátit . „Teď nemohu jít domů. Kdybych se vrátila, stále bych na to, co se stalo, myslela. Zůstanu, dokud si od toho neodpočinu. A až se v N’Djameně usadí prach, vrátím se zpět,“ říká Fatima.