D. R. Kongo: Sexuální násilí v okolí vysídleneckých táborů v Gomě

V průběhu prosince přijali Lékaři bez hranic v uprchlickém táboře Mugunga III do péče devadesát pět obětí sexuálního násilí. V souvislosti s těmito násilnými činy upozorňují Lékaři bez hranic na nedostatečnou ochranu civilních obyvatel a neuspokojivé bezpečnostní podmínky v táborech v okolí Gomy.

Mezi 3. prosincem 2012 a 5. lednem 2013 tým Lékařů bez hranic v uprchlickém táboře Mugunga III zaznamenal a přijal do péče 95 obětí sexuálního násilí. Na konci prosince počet nových pacientů s traumaty přímo spojenými s tímto typem násilí stoupl, v průměru Lékaři bez hranic provedli 6 konzultací denně.

Přes zjevnou zranitelnost populací a prekérní životní podmínky v táborech není zajištěna dostatečná ochrana vysídlenců. „Nedostatek bezpečí v táborech a sousedních vesnicích je do očí bijící,“ komentuje situaci Thierry Goffeau, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Gomě. „Kompetentní orgány stejně jako vůdci různých ozbrojených skupin bez výjimky tvrdí, že zajistí ochranu civilních obyvatel. Měli by svým tvrzením dostát, aby nejzranitelnější skupiny obyvatel nebyly nadále vystavovány násilí a represáliím.“

Zvýšená přítomnost vojáků a ozbrojených skupin v okolí vysídleneckých táborů způsobila chronickou nejistotu, kdy jsou znásilnění na denním pořádku. „Je nutné, aby všechny strany konfliktu přistupovaly k problematice znásilnění citlivě. Tento zločin je neustále banalizován. Jednak frekvencí, v jaké se s ním setkáváme, jednak beztrestností těch, kdo se ho dopouští. Jen málo obětí se odhodlá vyhledat pomoc, protože se obávají stigmatizace a dalších útoků,“ dodává Thierry Goffeau.

Znásilnění, nebo smrt

„Šla jsem pro jídlo na pole. Objevili se dva muži v uniformách a řekli, že se jim buď poddám, nebo mě zabijí,“ říká jedna znásilněná žena. Svědectví se podobají jedno druhému, vždycky zmiňují stejné okolnosti. Ženy jsou vystavovány útokům na okraji tábora nebo sousedních vesnic, když jdou pro dřevo nebo pro jídlo.

V některých případech došlo ke znásilnění dokonce přímo v táboře. Několik kusů dřeva a igelitové plachty, z nichž jsou postavené přístřešky, rozhodně netvoří dostatečnou ochranu, která by agresora odradila. „Znásilnění jsou všudypřítomná, je to násilí moci, něco jako zákon silnějšího, zákon toho, kdo má zbraň,“ vysvětluje Marie Jacob, psycholožka Lékařů bez hranic.

Po bojích mezi rebely a vládními složkami v listopadu minulého roku nalezlo v táborech okolo Gomy útočiště 100 000 lidí. Lékaři bez hranic pracují v táboře Mugunga III od konce listopadu. Poskytují základní zdravotní péči, organizují převoz urgentních pacientů do nemocnic a zajišťují péči o oběti sexuálního násilí. Týmy Lékařů bez hranic pracují také v táborech Lac Vert, Mugunga I a Bulenga, kde poskytují zdravotní péči, zajišťují vyhledávání nemocných, léčí podvýživu, provádějí očkování proti spalničkám a stavějí sprchy a latríny.