Ebola: Boj s epidemií si žádá nové strategie a více sil

7. Duben 2015

Svědectví

Domů

Ebola: Boj s epidemií si žádá nové strategie a více sil

Zobrazit menu

Mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic Dr. Joanne Liu v pátek 15. srpna 2014 na brífinku s novináři z Asociace korespondentů při OSN (ACUNU) v Ženevě hovořila o své cestě do Guineje, Sierry Leone a Libérie, kde se setkala s týmy Lékařů bez hranic, které bojují s epidemií eboly. Její výpověď popisuje, s čím se zdravotníci setkávají a co je nutné učinit, aby se epidemie dostala pod kontrolu.

„Epidemie není ve všech zemích ve stejném stádiu. V Guineji se situace částečně stabilizovala, ale v Sieře Leone a v Libérii se stále vymyká kontrole.

Zcela odlišná epidemie

Celkově jsme svědky zcela odlišného vývoje, než jaký se odehrával v minulosti. Současná epidemie eboly je zcela otevřená, dosahuje do městských oblastí a nezůstává izolovaná v několika vesnicích, jak tomu bylo dříve. Nejde tu už jen o nemoc samotnou, epidemie ničí zdravotnické systémy v celých oblastech Libérie a Sierry Leone. Nutně potřebujeme nové strategie adaptované na takovou realitu.

Někteří místní zdravotníci se ebolou nakazili, mnoho dalších uprchlo ve strachu. V některých oblastech lidé klepou na dveře v zoufalé snaze dostat se ke zdravotní péči. Bez základních zdravotnických služeb začnou lidé umírat na obvyklé nemoci, jakými jsou v oblasti průjmová onemocnění nebo malárie. V liberijském hlavním městě Monrovii vyhledávají pomoc našich týmů ženy před porodem, protože je většina zdravotnických zařízení ve městě uzavřená. Šest z nich kvůli nedostatku porodnické péče své děti ztratilo.

Týmy jsou na hranici sil

Naše ebolové týmy v léčebných centrech v Sieře Leone a Libérii jsou na hranici sil.

V Kailahunu v Sieře Leone je dnes urgentně potřeba sledovat každého z 2 000 lidí, kteří přišli do kontaktu s nakaženými ebolou. Sledovat jsme jich ale dokázali jen okolo 200. Slýcháme o úmrtích lidí v tamních komunitách, ale nemáme kapacity, abychom je ověřili.

V liberijské Foye bylo v našem 40lůžkovém středisku na konci týdne 137 pacientů s podezřením na ebolu. Nejen že jsou naše lékařské týmy zavaleny prací, také v laboratoři se nahromadily testy podezřelých případů. V Monrovii pracujeme na otevření 120lůžkového léčebného centra. Z hlediska eboly otevíráme zcela novou historii – tak velká střediska jsme nikdy nebudovali ani neřídili.

Zavádíme také nové strategie adaptované na současnou situaci. Například hledáme nové cesty pro to, aby pacienti s ebolou na izolačních odděleních mohli zůstat v kontaktu s rodinami a nebyli zcela odříznuti od svých blízkých. Úzce také spolupracujeme s rodinami a pomáháme jim s pohřby, aby proběhly bez rizika a zároveň s úctou.

Tyto kroky jsou velmi důležité, protože krize má lidskou stránku, k níž se musí přihlédnout ve snaze pomoci pacientům i jejich rodinám a budovat důvěru a podporu komunit.

Potřeba většího nasazení

Lékaři bez hranic ovšem nezmohou všechno. V zasažených zemích je potřeba více pomoci ke zlepšení vyhledávání pacientů v komunitách, epidemiologického dohledu a péče o pacienty. Nezbytně je potřeba více zkušených pracovníků, kteří se zasadí o implementaci a vývoj nových přístupů a strategií.

Nestačí ale jen více epidemiologů, lékařů a odborníků na ebolu, potřeba jsou i lidé se zkušenostmi při zásazích během krizí a katastrof, i když mají malou nebo žádnou zkušenost s ebolou. Tito lidé jsou zoufale potřeba, aby pokryli obrovské mezery v oblastech, jako jsou poskytování všeobecné nemocniční péče, podpora infekční kontroly, práce s odloučenými komunitami nebo např. poskytování domácích dezinfekčních sad.

Světová zdravotnická organizace (WHO), celá mezinárodní komunita i nevládní organizace musí urychleně navýšit svou reakci a vyslat další týmy. Je nutně potřeba zlepšit vedení a koordinaci aktivit, ale také zavést strategie, které umožní dosáhnout do všech zasažených oblastí a zlepšit všeobecný přístup ke zdravotní péči v místech, kde zdravotnictví zkolabovalo.

Všechny kroky, od bezpečných pohřbů přes povzbuzování nemocných, aby se neskrývali, po vyhledávání těch, kdo byli s nakaženými v kontaktu, musí probíhat s plným porozuměním a přijetím populace – jen tak budou zcela úspěšné.

Oproti dřívějším propuknutím eboly, která trvala kolem osmi týdnů, vyžaduje boj se současnou epidemií nejméně několikaměsíční nasazení.“