Hlas z terénu: Rozhovor s Dr. Esther Sterk – Al-Kadarif, Súdán

Potravinová krize v regionu Sahelu vedla k rozšíření podvýživy, především u dětí. Lékaři bez hranic otevřeli v zemích Sahelu řadu léčebných a výživových středisek. V červenci zahájili ve spolupráci se súdánským ministerstvem zdravotnictví i nutriční programy ve dvou oblastech státu Al-Kadarif na východě Súdánu. Doktorka Esther Sterk, krizová zdravotnická koordinátorka Lékařů bez hranic, popisuje, co týmy na místě dělaly v uplynulých týdnech v rámci pomoci postiženým obyvatelům.

Co jste viděla na místě, kde jste působila?

Lidé v Gala Al-Nahal a Al-Quereisha jsou především farmáři a jejich hlavním zdrojem obživy jsou zemědělské produkty a dobytek. V loňském roce málo pršelo a úroda byla slabá a tak toho neměli mnoho na prodej. Kvůli loňskému suchu také neměli dost potravy pro dobytek a tak mnoho z nich přišlo o své krávy, kozy a ovce. Aby přežili suchou sezónu, museli sáhnout do svých rezerv. A přestože letos je vody dostatek, lidé už snědli loňskou úrodu a nemají dost zásob na přečkání tzv. hladového období před příští sklizní. Vesnice jsou od sebe navzájem velmi daleko, a protože je zrovna sezóna dešťů, cesty jsou nesjízdné a lidé nemohou cestovat. Pokud jde o léčbu podvýživy, jsou proto zcela závislí na Lékařích bez hranic.

Jak Lékaři bez hranic na místě pomáhají?

Lékaři bez hranic otevřeli 4 výživová centra a ve vzdálenějších oblastech poskytují pomoc prostřednictvím 4 mobilních klinik. Doposud jsme léčili přes 3.000 vážně podvyživených dětí. Také jsme distribuovali 290.000 balení terapeutických potravin. Všechny, kteří je obdrželi, jsme vyšetřili a nadále sledujeme. Naše týmy úzce spolupracují s ministerstvem zdravotnictví i s místními komunitami.

Pracujete s Lékaři bez hranic už 6 let. Co si myslíte o této krizové intervenci?

Bylo to pro nás velmi těžké, když jsme se kvůli podmínkám nemohli dostat do některých oblastí, ačkoli jsme věděli, jak velké potřeby tam panují. Bohužel nemůžeme být všude. Matky k nám někdy šly pěšky i přes 10 hodin, aby do léčebného centra přinesly své děti na prahu smrti. Ale velmi na mě zapůsobili místní zaměstnanci a dobrovolníci, kteří se i ve velmi špatném počasí přesouvali z místa na místo traktory. Lékařům bez hranic se v tomto odloučeném a náročném prostředí podařilo překrýt „hladové období“ pro mnoho ohrožených dětí. Doufám, že v nadcházejících měsících jich budeme schopni do programu přijmout ještě mnohem více.