Honduras: Populace čelí vlně násilí

Ulice v Tegucigalpě jsou na první pohled klidné. Ale počet vražd na hlavu je v Hondurasu největší na světě. Tato děsivá statistika je způsobena především obchodem s drogami. Většina kokainu konzumovaného v USA je převážena přes tuto oblast. Drogové gangy vybírají výpalné, terorizují populaci a vedou mezi sebou prudké střety.

Javier Rio Navarro z Lékařů bez hranic tento stav popisuje jako „epidemii násilí“. V ulicích Tegucigalpy provedl základní průzkum míry násilí. „Násilí je tady hlavní strategií k řešení jakéhokoliv problému, ať už souvisí s drogami nebo nikoliv,“ vysvětluje situaci.

Lidé mladší 18 let, kteří žijí na ulicích, jsou zvláště zranitelní. Podle předběžné studie Lékařů bez hranic z roku 2010 téměř 59% těchto mladých lidí uvedlo, že v průběhu předchozího roku zažili fyzické násilí. 45% sdělilo, že se stali obětmi sexuálního násilí. Většina obětí odmítá útočníky žalovat, protože nedůvěřují autoritám nebo jim to připadá nesmyslné.

Velké úspěchy

Lékaři bez hranic v letech 2005- 2010 provozovali útulek pro mladé lidi bez domova. Poté své aktivity rozšířili o pomoc všem obětem násilí, které nemají přístup k pohotovostní zdravotní péči. Jedná se jak o zranitelné lidi žijící na ulici, tak i obyvatele čtvrtí ovládaných gangy.

Od konce března 2011 prochází tým Lékařů bez hranic každodenně ulicemi v těch nejvíce zasažených čtvrtích. Tým hledá lidi, kteří nemají přístup ke zdravotní péči nebo energii a vůli vyhledat pomoc. Většina z nich je závislá na rozpouštědlech, kokainu, cracku nebo alkoholu. Živí se sběrem a recyklací odpadků, prodejem drog nebo vlastních těl.

Více než rok po zahájení těchto aktivit začínají dobrovolníci Lékařů bez hranic cítit, že dosáhli jistého úspěchu. „Dosáhli jsme důvěry lidí žijících na ulici a dokázali je přesvědčit, aby hledali léčbu,“ říká Dr. Gustavo Fernandez, který dohlíží na programy Lékařů bez hranic v Hondurasu a právě se vrátil z návštěvy v terénu. „To je obrovský pokrok,“ dodává.

Lékaři bez hranic pracují v oblasti s 95.000 obyvateli. Podle odhadů je asi 9000 z nich obětmi násilí.

Lékaři přímo na ulici provádějí vyšetření a poskytují první pomoc jako obvazy a zašívání ran. Psychologové nabízejí konzultace a naslouchají lidem, kteří se chtějí svěřit. Lidé se závažnějšími nebo chronickými zdravotními problémy jsou referováni do čtyř zdravotnických zařízení, kde lékaři a psychologové Lékařů bez hranic poskytují specializovanou zdravotní péči pro oběti fyzického, sexuálního a psychologického násilí a podporují pacienty v průběhu léčby.

Velké výzvy

Lékaři bez hranic musí při poskytování pomoci těm nejzávažnějším případům čelit také nedostatkům honduraského zdravotnického systému. Sanitky nezajíždějí do těch nejnebezpečnějších čtvrtí a jediná veřejná pohotovostní ordinace v Tegucigalpě je zcela přeplněná. Některá zdravotní střediska byla zavřena, protože nedokázala platit „daně“ vyžadované gangy a zaměstnanci se báli o svou bezpečnost.

Na místě neexistuje žádný systém péče o oběti sexuálního násilí. Země nemá jednotný protokol pro léčbu těchto případů a pohotovostní antikoncepce (tzv. „pilulka poté“) je od roku 2009 zakázána. Pacienti většinou nevyhledávají léčbu kvůli strachu z policie nebo agresora. Lékaři jsou povinni ve všech případech informovat justiční systém, což také odrazuje pacienty od vyhledání léčby, která může zabránit nakažení HIV/AIDS a jiných chorob.

Od ledna do září 2012 provedl mobilní tým Lékařů bez hranic na ulicích Tegucigalpy 4.500 vyšetření včetně 850 psychologických konzultací. Identifikováno bylo asi 600 obětí násilí včetně 68 obětí sexuálního násilí, které byly ošetřeny nebo referovány do dalších zdravotnických zařízení.

Podívejte se na videoreportáž z oblasti: