Darujte pomoc
Irák: Syrské uprchlice v táboře Domíz mohou nově rodit v bezpečí
Nová porodnice otevřená 4. srpna v uprchlickém táboře Domíz na severu iráckého Kurdistánu je bez přestání plná. Syrské ženy tu využívají řadu služeb mateřské péče, od předporodních prohlídek po poporodní očkování. Poskytuje jim je personál z velké části tvořený samotnými uprchlíky.
Tábor Domíz ležící asi 10 km na jih od města Dohúk byl původně plánován pro 30 000 obyvatel. Po třech letech fungování v něm dnes žije více než dvojnásobek lidí a Domíz je tak největším uprchlickým táborem v iráckém Kurdistánu. Měsíce plynou a uprchlíci se pomalu vzdali naděje na návrat domů. Dnes tábor připomíná rušné syrské město. Tuktuky (motorizované tříkolové taxíky) převážejí lidi z místa na místo a v malých obchodech seženete všechno možné: šavarmu, počítače, svatební šaty nebo kadeřníka.
Narůstající potřeby v uprchlickém táboře
S narůstajícím počtem lidí v táboře stoupá i počet svateb a porodů, porodnické oddělení bylo tedy víc než potřebné. Ženy v reproduktivním věku tvoří odhadem pětinu obyvatel tábora a narodí se tu kolem 2 100 dětí ročně.
Mezinárodní humanitární zdravotnická organizace Lékaři bez hranic se proto rozhodla rozšířit nabídku zdravotní péče, kterou v Domízu poslední dva roky poskytuje.
„Naše klinika zatím poskytovala základní služby reproduktivní péče, ale rodící ženy musely cestovat až do přeplněné nemocnice na druhé straně města,“ říká Dr. Adrián Gudarrama, vedoucí lékařského týmu Lékařů bez hranic v Domízu. „Díky nové porodnici do Dohúku převážíme pouze matky s vysoce rizikovým těhotenstvím, čímž jsme nemocnici výrazně ulehčili.“
Golestan, matka tří dětí, odpočívá v posteli vedle pečlivě zavinutého novorozeného syna. „Loni jsem rodila v Dohúku kvůli komplikacím,“ vypovídá. „Tady jsem mohla zůstatněkolik hodin v posteli a sestry mě chodily pravidelně kontrolovat… bylo to jako zpátky doma v Sýrii, jenom bez placení.“
Široká škála poskytovaných služeb
Pomoc ženám při porodech je jen jedním z aspektů nabízené péče. „Kromě bezpečných porodů také zajišťujeme řádné sledování – od začátku těhotenství po poporodní konzultace,“ dodává Dr. Guadarrama. „Nabízíme také očkování, pomoc s kojením a možnost rodinného plánování, tedy mnoho služeb, které mají vliv na zdraví matek i dětí.“
Před otevřením porodnice často Syřanky v Domízu raději rodily přímo ve stanech v táboře, než aby cestovaly do nemocnice v Dohúku. „Zavolala jsem syrskou porodní asistentku, aby mi pomohla s domácím porodem a vše proběhlo v pořádku,“ vypovídá Zozan, která sedm měsíců po porodu přišla do nového oddělení kvůli očkování. „Je ale lepší být nablízku lékařům – ve stanu je vždy nějaké riziko,“ dodává. Místní úřady navíc nově přestaly vydávat rodné listy dětem narozeným doma.
Díky pomoci místních zdravotních úřadů byla porodnice zřízena v rekordním čase. „Přednesli jsme svůj návrh, úřady ho okamžitě schválily a potom poskytly stavební materiál a všechno zdravotnické vybavení,“ vzpomíná Dr. Guadarrama.
Oddělení vedou porodní asistentky
Porodnici vede porodní asistentka a mnoho členek nového personálu se muselo přizpůsobit zcela novému režimu práce. „Hlavní výzvou bylo najít a vyškolit porodní asistentky,“ říká Margueritte Sheriff, porodní asistentka Lékařů bez hranic. „Mnohé z nich jsou zvyklé pracovat ve stínu lékaře. Nemohly mi uvěřit, když jsem jim stále opakovala, že jednoho dne samy povedou celé oddělení.“
Margueritte věří, že prvním krokem je vždy naslouchat pacientkám a věnovat dostatek času jejich vyšetření: „Učím naše nové porodní asistentky celostnějšímu přístupu k narození miminka,“ dodává.
Personál oddělení je v blízkém kontaktu s pacientkami, protože většina z nich jsou uprchlíci ze Sýrie. „Zaměstnáváme syrský personál z řad utečenců. Náš tým momentálně tvoří gynekoložka, devět porodních asistentek a čtyři zdravotní sestry. Společně poskytují nepřetržitou péči,“ říká Dr. Guadarrama.
Dlouhá cesta za bezpečným porodem
Zdravotní propagátoři obcházejí tábor a informují o službách, které nová porodnice nabízí. Mnoho žen přišlo také na osobní doporučení jiných pacientek. Otevření zařízení se dokonce dostalo i na titulní stranu novin vydávaných v táboře. A ženy teď váží cestu, aby zde porodily.
Ahlam, která se chystá opustit oddělení se svým novorozencem, je registrovaná v uprchlickém táboře Gowergosk asi dvě hodiny cesty autem od Dohúku. „Moje švagrová mi vyprávěla, že tu je zcela nové mateřské oddělení se syrskými porodními asistentkami. Proto jsem se před pár týdny přestěhovala sem, abych tu mohla porodit. Jakmile budu mít více sil, vrátím se do Gowergosku.“
Na novém mateřském oddělení proběhne pět porodů každý den. „Zatím to zvládáme, náš limit je ale sedm porodů denně,“ říká Dr. Guadarrama. „Vzhledem k velké poptávce po našich službách už teď zvažujeme možnost, jak je dále rozšířit.“
Oblast se potýká nejen s nárůstem populace v táboře, ale také s přílivem velkého množství vysídlených Iráčanů, kteří do Dohúku utekli v posledních týdnech před postupem militantních bojovníků Islámského státu. Místní nemocnice se těžko vyrovnává s narůstajícím počtem pacientů. „Zařízení je pod vzrůstajícím tlakem, zvlášť poté, co do oblasti přišly tisíce vysídlených obyvatel,“ popisuje situaci Dr. Guadarrama.
Pomoc potřebují také vysídlení Iráčané
Mezi ženami v čekárně je i Vian, která právě uprchla z domova v iráckém Sindžáru. Do Dohúku dorazila po strastiplné cestě s manželem a dvěma dětmi. Je ve druhém měsíci těhotenství a necítila se dobře, proto navštívila nemocnici. „Personál nemocnice byl tak vytížený, že mi nikdo nemohl věnovat,“ vypovídá. „Tahle klinika je mnohem lepší, personál se ke mně chová s velkým respektem. Nevím ale, jestli tu porodím, protože budoucnost je pro mě velká neznámá. V noci nemůžu spát, protože pořád přemýšlím, co všechno jsem musela opustit.
Zdravotnické služby Lékařů bez hranic jsou otevřené pro všechny, ale do tábora Domíz smí vstupovat pouze uprchlíci ze Sýrie. Násilí se ale šíří Irákem i Sýrií a vyhání lidi z domovů do bezpečnějších oblastí, Dr. Guadarrama proto doufá, že budou Lékaři bez hranic brzo schopni podpořit místní zdravotnický systém pravidelným poskytováním mateřské péče nejen syrským uprchlíkům v Domízu, ale i nově vysídleným obyvatelům a místní populaci.
„Sharia, město plné vysídlených Iráčanů ze Sindžáru, je jen naproti přes cestu z Domízu,“ dodává. „Navrhli jsme systém, který by umožnil našim lékařům v mobilních klinikách v Sharie posílat těhotné pacientky do naší porodnice v Domízu.“
S tím, jak jedna krize následuje druhou, snaží se Lékaři bez hranic nalézt možností jak poskytovat zdravotní péči tak, aby ji mohli využít jak syrští uprchlíci, tak Iráčané vysídlení v rámci vlastní země.