Jedna tableta, když slunce vychází, druhá, když zapadá

Homa Bay v provincii Nyanza v západní Keni se probouzí s východem slunce. Pamela vstává a obléká svého dvouletého syna, jejich den začíná. V sedm hodin si Pamela, její manžel Charles i syn Pascal vezmou svoji ranní dávku antiretrovirových léků. Všichni tři jsou HIV pozitivní. Každé ráno a večer berou léky a budou v tom pokračovat po zbytek svého života. Jakmile malý Pascal vidí jasně barevnou tabletku na otcově dlani, sáhne po ni a vloží si ji do úst. Zapije pilulku trochou vody a bez problémů ji spolkne. To všechno trvá jen pár minut. Ale vždycky to tak snadné nebylo.

Teprve před rokem začala být dostupná pro děti vhodná antiretrovirová kombinace fixních dávek (FDC), což je jedna tableta kombinující tři různé léky nezbytné k léčbě HIV/AIDS. Pascal dostává tyto tablety teprve několik měsíců. Dříve musel dvakrát denně užívat 4-5 různých sirupů s účinnými látkami. Pamela vysvětluje, že přimět ho k tomu nebylo zrovna lehké. „Byl to opravdu boj přinutit Pascala vypít sirup, který mu nechutnal. Někdy jsme ho prostě museli podržet a léky mu podat násilím.“

Těžké to bylo i pro Pamelu, která musela nosit lahve se sirupem ze 40 minut chůzí vzdálené nemocnice, kde Lékaři bez hranic provozují HIV kliniku. Pamela by mohla jet autobusem, ale raději vždy šla z pravidelné měsíční kontroly domů pěšky. V této části Keni je stigma provázející AIDS natolik silné, že pacienti nechtějí být viděni s lahvemi sirupů, které prozradí, že oni sami nebo jejich děti jsou HIV pozitivní. A někteří z nich si ani nemohou dovolit utratit 50 centů za cestu autobusem. Pro Pamelu bylo těžké dojít s lahvemi domů, ale s jedním dítětem se to přesto dalo zvládnout. V horší situaci jsou ti, kteří bydlí od nemocnice ještě dál nebo mají více dětí.

V případě sirupů bylo ovšem velmi obtížné i správné dávkování, protože sirupy jsou dodávány v různých formách a různé jsou i odměrky či dávkovače. Půl odměrky u jednoho sirupu se rovná 50ml, zatímco u druhého sirupu je to 25 ml. „Měli jsme spoustu různých lahví,“ vysvětluje Pamela, „a z každé jsme museli Pascalovi dávat jiné množství. Někdy jsem byla zmatená a nebyla si jistá, jestli jsem mu odměřila správnou dávku.“ Podání nesprávné dávky léku může mít přitom vážné následky.

Kombinace fixních dávek v tabletách, která řeší problém s dávkováním, se ale stále používá jen velmi omezeně. Vzhledem k tomu, že sirupy stále nabízejí mnohem větší variabilitu při plánování léčby, používají se tablety s pevnými dávkami zatím jen minimálně. Pamelin příklad ovšem ukazuje, že těžkosti s podáváním sirupů mohou vést k tomu, že dávky nejsou přesné a děti neužívají léky správně. Zkušenosti Lékařů bez hranic jasně říkají, že čím je léčba jednodušší, tím lepší jsou také výsledky.

Helena Huerga, zdravotnická koordinátorka Lékařů bez hranic k tomu říká: „S kombinacemi fixních dávek v tabletách naši pacienti vědí, že si mají vzít jednu tabletu, když slunce vychází, a druhou, když slunce zapadá. V Homa Bay, kde se staráme o více než 1000 dětí nakažených HIV, jsme po zavedení tohoto léku zaznamenali velký rozdíl. Jestli opravdu chceme snížit počet dětí, které umírají na HIV/AIDS, je třeba podávání těchto léků rozšířit a vyvinout i další, které jsou stejně snadno použitelné.“

Z 22 antiretrovirových léků, které jsou momentálně používány, jich 9 není schváleno pro děti a 17 z nich se nedodává ve formě pro děti vhodné. Další výzkum a vývoj antiretrovirových léků vhodných pro děti je proto nezbytný. Kromě vývoje co nejkvalitnějších léků se výzkum rovněž musí zaměřit na zjednodušení jejich užívání.