Léčba chronicky nemocných syrských uprchlíků: priorita Lékařů bez hranic

Lékaři bez hranic provozují od dubna 2012 program léčby chronicky nemocných v Libanonu. Uprchlíci ze Sýrie zoufale potřebovali péči, protože neměli žádný přístup k léčbě.

„Co myslíte, že můžu jíst? Prchám ze země před válkou,“ říká 62letá Syřanka Leïla, která má cukrovku. Je jedním z uprchlíků v údolí Bekaa na východě Libanonu. „Lékař mi řekl, abych jedla zeleninu, ale já jím to, co dostanu. Nemám na výběr.“

„Téměř 90 % našich pacientů byla už dříve diagnostikována chronická onemocnění, obvykle vysoký tlak nebo cukrovka,“ uvádí Dr. Wael Harb, kontrolní lékař v řadách Lékařů bez hranic v údolí Bekaa. „Stav pacientů se rychle zhoršuje, pokud několik týdnů nedostanou léky. Válka v Sýrii odebrala jejich nemocem prioritu. Pro lidi jsou teď zásadnější základní životní potřeby: přístup k jídlu, vodě a přístřeší. Uprchlíci navíc často nemají peníze na to, aby se do zdravotnických zařízení dostali a koupili si léky. Pro diabetiky je obzvlášť těžké dodržovat dietu. Léčíme mnoho pacientů, kteří do našich zařízení přicházejí s vysokým tlakem a neléčenou cukrovkou. Ty mohou vést ke ztrátě vědomí, infarktu a kómatu.“

Mezi „nepřenosné chronické nemoci“ patří kardiovaskulární onemocnění, vysoký tlak, cukrovka, astma a rakovina.

Většinu nelze vyléčit a posupně se zhoršují. Tyto choroby se většinou neprojevují, dokud nenastanou komplikace, jako jsou srdeční zástavy, mrtvice, selhání ledvin či postupné slepnutí. Ve světě jsou čím dál častější, zejména v městských a příměstských oblastech.

Jejich propuknutí podporují stejné rizikové faktory: sedavý život, špatné stravování a kouření.

Komplikacím lze předcházet, pokud pacienti dostávají odpovídající, správně načasovanou a trvalou léčbu.

Obrovské potřeby, omezené možnosti

Lékaři bez hranic coby humanitární organizace, která poskytuje syrským uprchlíkům s těmito problémy bezplatnou léčbu, zaznamenali ve svých zařízeních velký a stále rostoucí příliv pacientů. Lékaři bez hranic ale mají jen omezené lidské a finanční zdroje.

„Kliniky jsou přetížené. V zařízeních Lékařů bez hranic v Libanonu může lékař strávit s jedním pacientem průměrně 8–10 minut,“ udává Dr. Bénédicte de Kalbermatten, specialistka na chronické nemoci. „To je extrémně omezený čas na vyšetření, stanovení diagnózy, rozhodnutí o léčbě, vysvětlení situace pacientovi a předepsání potřebných léků. Teoreticky se to zdá nemožné, ale naši lékaři to v praxi zvládají.“

Pro pacienty s chronickými onemocněními je také zásadní kontinuita léčby. „Její součástí musí být odhodlání a trvalý vztah mezi pacientem a lékařem. Zdejší pacienti jsou ale uprchlíci, jejich životní situace je nestálá. Je těžké jim poskytovat pravidelné sledování, což může jejich léčbu zhoršit,“ dodává Dr. de Kalbermatten.

Adaptace léčebných protokolů pro humanitární krize

„Lékaři bez hranic jakožto zdravotnická humanitární organizace tradičně pracují za krizových podmínek, kde převažují infekční onemocnění,“ vysvětluje Dr. Philippa Boulle, lékařská poradkyně Lékařů bez hranic. „Až doteď jsme měli jen omezené zkušenosti s dlouhodobou léčbou chronických onemocnění. Snažíme se, aby měli uprchlíci ze Sýrie přístup k efektivní léčbě. Musíme proto inovovat a adaptovat léčebné protokoly navržené pro léčebné modely v Evropě a Severní Africe, aby byly použitelné v kontextu humanitární krize.“

Lékaři bez hranic za podpory expertů na chronické nemoci nyní vyvíjejí inovativní postupy, které takové situaci lépe odpovídají. Lékaři bez hranic se zaměřují hlavně na léčbu cukrovky a vysokého tlaku, které jsou mezi syrskými pacienty silně rozšířené. Podobné postupy budou také vyvinuty pro léčbu dalších nepřenosných chronických chorob, jako jsou angína, astma nebo epilepsie.

Lékaři bez hranic poskytli v roce 2013 více než 17.900 vyšetření pacientům s chronickými onemocněními ve zdravotnických zařízeních v Tripolisu a údolí Bekaa v Libanonu i v uprchlickém táboře Domíz na severu Iráku.

• Libanon: „Nejsme turisti – prcháme před válkou“