Lékaři bez hranic odsuzují sexuální násilí proti migrantům na cestě do Evropy

Praha / Barcelona / Madrid, 25. března 2010 – Migrantky ze subsaharské oblasti musí čelit různým formám sexuálního násilí jak ve své vlasti, tak na cestě do Evropy. Mnohé jsou nuceny opustit své domovy kvůli násilí spojenému s konfliktem, anebo utéct před nuceným sňatkem nebo domácím násilím. Při své cestě na sever čelí dalšímu zneužívání a sexuálnímu násilí, v Maroku jsou mnohdy vystaveny sexuálnímu zneužívání ve formě prostituce. Nemnoho z nich se odváží promluvit o utrpení, kterým si prošly. Lékaři bez hranic jsou znepokojeni, že informace shromážděné jejich týmy představují pouze malou část problému obrovských rozměrů, který musí být řešen marockými úřady a zeměmi Evropské unie.

„Marocká vláda musí zlepšit péči poskytovanou subsaharským migrantům, kteří se stávají oběťmi sexuálního násilí na jejich území,“ řekl vedoucí operací Lékařů bez hranic Alfonso Verdú. „Země Evropské unie si musí být vědomy vážných důsledků jejich neustále se zpřísňující restriktivní migrační a azylové politiky na zdraví a bezpečí migrantů, obzvláště těch nejzranitelnějších – žen a mladých dívek.“

Od května 2009 do ledna 2010 přiznala v průměru jedna ze tří žen ošetřených Lékaři bez hranic v Rabatu a Casablance, že byla vystavena jednomu nebo více sexuálním útokům, buď ve své vlasti, během cesty anebo v Maroku. Lékaři bez hranic shromáždili svědectví od 63 pacientů, přičemž 21% tvořili nezletilí. Tato svědectví dokazují extremní zranitelnost těchto žen během jejich cesty.

Jako případ 26-leté konžské ženy O.A., která uprchla před konfliktem ve své rodné zemi poté, co byla znásilněna skupinou mužů. Protože neměla pas, nabídl ji řidič kamionu, že ji z Mauretánie do Maroka propašuje pod sedadlem jeho kamionu. Na cestě se kamion zastavil uprostřed pouště. „Řidič a jeho kamarád se začali hádat, v tom se řidič ke mně přiblížil a udeřil mě. Když jsem spadla na zem, stiskl mi prsa a znásilnil mě. Poté mě znásilnil jeho kamarád. Křičela jsem, ale nikdo mě nemohl slyšet, byli jsme na poušti. Když skončili, utekli,“ vypráví O.A., které se podařilo dostat se do Maroka s pomocí jiného řidiče.

Hranice mezi Alžírskem (Maghnia) a Marokem (Oujda) představuje obzvláště nebezpečnou část cesty. 59% z 63 dotázaných žen řeklo spolupracovníkům Lékařů bez hranic, že právě tam byly sexuálně napadeny. Ačkoli zůstává hranice s Alžírskem oficiálně uzavřená, marocké bezpečnostní síly přesto vyhání migranty do této oblasti. K vyhánění dochází zpravidla v noci, čímž se zvyšuje pravděpodobnost útoků. 

19-letá T.D. byla zadržena policií, když šla na trh v Oujda, a převezena na policejní stanici, kde bylo dalších 28 migrantů se subsaharské oblasti. Celá skupina byla deportována a vrácena na hranici uprostřed pouště ještě ten samý večer. Během pochodu napadla jejich skupinu tří mužů a tří žen skupina marockých banditů. „Všechny ženy byly jedna po druhé znásilněny třemi bandity,“ vykládá.

Týmy Lékařů bez hranic v Maroku potvrdily, že důsledkem restriktivní migrační a azylové politiky Evropské unie narůstá počet migrantů uvízlých v Maroku, kteří se nemohou dostat do Evropy ani se vrátit do své vlasti. Tito migranti nejenom že žijí v nejistých podmínkách, ale postupně také propadají beznaději a strachu. Jejich protiprávní statut zvyšuje jejich zranitelnost, obzvláště u žen. Vyjma Oujdy, třetina migrantů dotazovaných Lékaři bez hranic zakusila na marocké půdě sexuální zneužívání. 

„Nemůžeme ignorovat skutečnost, které tyto ženy musí čelit, když jsou ponechány samy svému osudu s rostoucím pocitem frustrace a beznaděje,“ uzavírá Alfonso Verdú. „Je potřeba najít komplexní řešení, které zahrnuje sociální, zdravotnickou, psychologickou a právní pomoc.“

Lékaři bez hranic pracují se subsaharskými migranty v Maroku od roku 2000. Od této doby provozuje organizace několik zdravotnických projektů a usiluje o zlepšení životních podmínek ve městech Tanger, Casablanca, Rabat a Oujda.

Zdravotnická činnost je doplněna dalšími aktivitami včetně svědectví a lobování u úřadů a dalších činitelů, aby převzali odpovědnost za ochranu a pomoc migrantům. Lékaři bez hranic zdůrazňují povinnost poskytovat přístup ke zdravotní péči pro subsaharské migranty a respektovat jejich důstojnost. Ve zprávě z roku 2005 dokumentovali Lékaři bez hranic násilí a zneužívání páchané na migrantech marockými a španělskými bezpečnostními sílami. V roce 2008 předložili Lékaři bez hranic španělským a marockým úřadům další následnou zprávu. 

V letech 2003 a 2009 poskytli Lékaři bez hranic 27 431 konzultací, ze kterých 4 482 tvořily poranění a traumatické případy (16,3%). Navíc bylo více než 7 500 lidí přeloženo do marockých zdravotnických zařízení v rámci úzké spolupráce se zdejším ministerstvem zdravotnictví.

Pro více informací, čtěte dokument Lékařů bez hranic: Sexual Violence and Migration. The hidden reality of Sub-Saharan women trapped in Morocco en route to Europe (pdf, anglicky)