Lékaři bez hranic odsuzují snahu vracet lidi připlouvající na člunech do Evropy zpět do Libye

Lékaři bez hranic jsou šokováni skutečností, že stát zapojený do války v Libyi chce přijmout taková opatření v době, kdy válka dosud pokračuje, tím spíše, že lidé připlouvající na člunech z Libye utíkají před násilím a potřebují naopak mezinárodní ochranu. Jejich repatriace a snaha zatlačit je zpět do Libye by znamenala porušení mezinárodní zásady „non-refoulement“ zapovídající násilné vrácení lidí do válečných oblastí a zemí, v nichž jim hrozí pronásledování.

Lékaři bez hranic upozorňují na rozporuplnost takové dohody a aplikování dvojích standardů ze strany evropských zemí zapojených do konfliktu v Libyi. Je nepřijatelné, aby země svrhávající bomby ve jménu ochrany civilistů současně vracela oběti téže války zpět do oblasti konfliktu, uvedli dále Lékaři bez hranic.

„Tato dohoda znamená rozsudek smrti pro lidi, kteří riskují, že budou opět zajati uprostřed konfliktu,“ uvedl Christopher Stokes, ředitel bruselského operačního centra Lékařů bez hranic.

V roce 2009 vyjádřili Lékaři bez hranic obavy z podpisu smlouvy o přátelství mezi Libyí a Itálií, která se týkala násilné repatriace migrantů, a nyní se setkávají s následky, které ještě před válkou měla tato dohoda pro lidi snažící se neúspěšně dostat do Itálie.

Krom dalších aktivit Lékaři bez hranic ošetřují lidi, kteří vyhledali útočiště ve středisku Mineo (Sicílie) a v táboře Shousha (Tunisko). Získaná svědectví odhalují krutost a ponižující a nelidské jednání, které zažili migranti odeslaní zpět do detenčních středisek v Libyi.

„Italové nás chytili poblíž Lampedusy, přivázali naši loď a odtáhli zpět do Libye. V Libyi nás zavřeli, mučili a nutili zavolat našim rodinám, aby za nás zaplatily výkupné,“ řekl Somálec v táboře Shousha, který byl vrácen zpět do Libye. „Uprchl jsem, až když v Libyi začala válka.“

Lékaři bez hranic žádají Evropskou radu, aby zvážila rizika plynoucí z takové dohody během svého pátečního jednání o otázkách migrace. Lékaři bez hranic rovněž připomínají, že státy mají povinnost ctít základní lidská práva všech osob pod jejich jurisdikcí bez ohledu na jejich státní příslušnost. 

Evropské státy musí bezpodmínečně a za všech okolností garantovat dodržování zásady o nenavracení uprchlíků, migrantů a azylantů ze svého území a teritoriálních vod, stejně jako zajištění patřičného a slušného přijetí těchto osob po jejich příjezdu, včetně účinného a spravedlivého azylového řízení.