Darujte pomoc
Lesotho: Matky v Horském království
Představte si, že jste v devátém měsíci a chystáte se rodit. Cítíte, že už začaly kontrakce. Těšíte se a zároveň se bojíte, hlavně ale máte velké bolesti a modlíte se, aby všechno dobře dopadlo. A teď si představte, že do nejbližšího zdravotnického zařízení, kde byste mohli porodit za odborné asistence, trvá cesta dvě, tři, čtyři, nebo více hodin. To, co pro některé z vás zní jako nejhorší noční můra, je pro mnoho žen v Lesothu realitou.
Mantebaleng Ntelekoa, mladá matka z vesnické oblasti lesothských hor vzpomíná: „Při každém ze svých tří porodů jsem musela dvě hodiny jít k hlavní silnici a pak pokračovat minibusem do nemocnice. Většinou jsem vyšla, když mi začaly kontrakce. Cesta mi pak trvala dlouho, protože jsem se musela posadit vždy, když propukly stahy. Jedno z mých dětí se narodilo předčasně v sedmém měsíci, proto jsem šťastná, že jsem se dokázala do nemocnice dostat.“
Ne všichni ale mají takové štěstí jako Mantebaleng. Vysoký počet lidí nakažených HIV a špatný přístup ke zdravotní péči činí z Lesotha zemi s jednou z nejvyšších úrovní mateřské úmrtnosti na světě. Na 100.000 porodů zde připadá 620 úmrtí, což je dvojnásobek celosvětového průměru. Více než polovinu těchto úmrtí způsobí komplikace spojené s HIV. Vláda Lesotha si dala za cíl snížit do roku 2015 mateřskou úmrtnost na 300 případů z 100.000 porodů. Pracuje na urychleném akčním plánu, aby čísla mateřské úmrtnosti v zemi nakonec dosáhla jednoho z Rozvojových cílů tisíciletí (Millennium Development Goal for Maternal Health), které stanovila OSN. Situace mnoha matek v očekávání ale v tomto malém jihoafrickém hornatém království zůstává i dnes nejistá.
Míra úmrtnosti je v zemědělských izolovaných oblastech velmi vysoká. Dlouhé vzdálenosti k nejbližšímu zdravotnickému zařízení, chybějící doprava a častá neprostupnost terénu v zimním období brání spolu s poplatky účtovanými ve velkých nemocnicích mnoha ženám dostat se k poporodní péči nebo život zachraňující léčbě HIV, stejně jako k postupům, která pomáhají předcházet přenosu viru HIV z matky na dítě.
Tým Lékařů bez hranic v Lesothu podporuje zdravotnická zařízení v zemědělských oblastech, aby zajistil, že bude více žen mít možnost bezpečně rodit a budou mít přístup k poporodní péči. Jeden lékař, porodní asistentka a několik zdravotních sester podporují zařízení na deseti různých místech v okresech Roma a Semokong. Na Klinice sv. Leonarda v Semokongu je malé mateřské oddělení a ubytovna, kde mohou matky přečkat dobu do svého porodu. Je tak zaručeno, že se v okamžiku porodu ihned dostanou k odborné asistenci školené porodní asistentky. Matky zde také zůstávají po narození dětí, dokud se s nimi nemohou vrátit domů.
 |
|
| © MSF / Yasmin Rabiyan: porodní asistentka Marleen Dermaut |
„Když jsem v Semokongu, přespávám spolu s matkami na ubytovně, je tu skvělá atmosféra,“ říká porodní asistentka Lékařů bez hranic Marleen Dermaut. „Všichni tu švitoří a chichotají se, ženy se cítí v bezpečí a užívají si společnost. Jsou nakonec ve stejné situaci, zažívají zázrak zrození nového života, jsou na několik dní daleko od svých běžných povinností a mohou se zaměřit pouze na sebe a své čerstvě narozené děti.“
V zařízení bývá průměrně šest žen. V minulém roce se počet asistovaných porodů u sv. Leonarda téměř ztrojnásobil na 20 měsíčně. Zřejmě je to díky kombinaci zvýšené informovanosti o zdravotních službách, kterou pracovníci střediska v oblasti posilovali, a díky tomu, že Lékaři bez hranic věnovali zařízení vůz ambulance. „Sanitka převáží do nemocnice matky v případě naléhavých případů. Nemocnice je od Kliniky sv. Leonarda přeci jen vzdálená dvě hodiny jízdy, během kterých se může leccos stát. Vlastně už se stalo, že dítě přišlo na svět během jízdy,“ říká porodní asistentka Marleen.
Kromě specifické podpory péče o matku a dítě obchází tým zdravotních informátorů Lékařů bez hranic pravidelně různé komunity. Provádějí testy na HIV a tuberkulózu a zlepšují v odlehlých oblastech povědomí o nemocech. V místech, kde je velký počet případů HIV a TBC, je první krok rozhodující, aby lidé pochopili, jak je důležité odhalit choroby, nechat se testovat a začít se co nejdříve léčit. Lékaři bez hranic školí členy komunit nebo komunitní zdravotní pracovníky, aby se dostali k co nejvíce lidem a mohli přímo ovlivnit jejich situaci. Vyučují je, jak provádět testy na HIV a kdy odeslat členy komunity do zdravotnického zařízení.
„Motivace mnoha lidí, se kterými spolupracujeme, ať už to jsou zdravotní sestry a bratři nebo komunitní pracovníci, spolu s ochotou činit potřebné změny mi přináší ještě větší uspokojení z mojí práce,“ říká Marleen Dermaut, porodní asistentka Lékařů bez hranic.