Libanon: Lékaři bez hranic pomáhají uprchlíkům ze Sýrie

Od začátku konfliktu v Sýrii uprchly desetitisíce lidí do okolních zemí. Stále více jich přichází hledat útočiště a zdravotní péči do Libanonu. Lékaři bez hranic tam proto rozšířili své aktivity do oblastí Wadi Khaled, Tripolisu a údolí Beká. Laurent Ligozat, zástupce operačního ředitele Lékařů bez hranic, se právě vrátil z regionu a vypráví o tamní situaci.

V Libanonu je nyní oficiálně registrováno více než 20.700 syrských uprchlíků. Celkem jich je v zemi podle údajů Agentury OSN pro uprchlíky asi 27.000. Většina z nich žije na severu země a v údolí Beká. Někteří žijí u příbuzných nebo místní lidí. Jiní zůstávají ve veřejných budovách nebo opuštěných domech. Většina z nich nemá téměř žádný majetek a jejich životní podmínky jsou krušné. Pod tlakem se tak ocitá i místní zdravotnický systém a nevládní organizace.

Konflikt v Sýrii neustává. Ostřelování, útěk a hledání útočiště v Libanonu jsou hluboce traumatickými zkušenostmi pro dospělé uprchlíky i jejich děti. Znovu si vybavují prožité tragédie jako ztrátu příbuzných nebo zničení jejich domů. Mnozí zápasí s pocity strachu a nejistoty z budoucnosti – a to vše ještě doprovázejí každodenní starosti o obživu.

Zaplňování mezer ve zdravotnickém systému

V nabídce místních zdravotních služeb chybí velmi potřebná péče o duševní zdraví. Proto jsme v listopadu 2011 začali poskytovat konzultace, skupinovou terapii, vzdělávací lekce a rodinnou terapii v oblasti Wadi Khaled na severu země.

Více a více syrských rodin se začíná usazovat ve městě Tripolis na severu Libanonu. Proto jsme rozšířili své aktivity do nemocnic v Dar al Zahraa a Tripolisu, kde poskytujeme psychologické a psychiatrické konzultace, základní zdravotní péči, očkování a léčbu chronických i akutních onemocnění pro Syřany i Libanonce. Pracujeme také v údolí Beká, které je v současnosti hlavní křižovatkou pro lidi utíkající před násilím v Sýrii. Týmy Lékařů bez hranic tam provedly přes 4.600 zdravotních vyšetření a přes 900 individuálních psychologických konzultací. Všechny služby jsou poskytovány bezplatně. Pokryli jsme také náklady na hospitalizaci 86 akutních případů, např. porodů, dialýzy nebo život zachraňujících operací. 

Místní nevládní organizace s námi po celou dobu spolupracují a pomáhají nám v přístupu k uprchlíkům. Nabídly nám také prostory, ve kterých jsme mohli rychle začít poskytovat zdravotní péči.

Místní lidé otevírají své domovy

Místní komunity ve Wadi Khaled i v údolí Beká pomohly zásadním způsobem zmírnit potíže syrských uprchlíků. Je tady velký smysl pro solidaritu. Mnoho lidí přijalo uprchlíky do svých domovů a dělí se s nimi o životní prostor i jídlo.

Mnoho nově příchozích však stále hledá přístřeší. V březnu jsme v pohraničním městě Aarsal pomohli vybavit pět veřejných budov pro ubytování syrských rodin.

Přístřeší začíná být zejména v Aarsalu a Tripolisu závažným problémem. Stále přicházejí noví uprchlíci a místní komunita už nemůže poskytnout více místa. Navštívil jsem domy, kde dvě nebo tři rodiny sdílely jen jednu nebo dvě místnosti.

Lidé s holýma rukama

Syrští uprchlíci většinou přicházejí bez jakéhokoliv majetku, nemají kde sehnat obživu a jejich ekonomická situace se rychle zhoršuje. Potřebují základní věci jako potraviny, mléko a pleny pro děti, hygienické potřeby, nádobí, matrace a přikrývky. Od ledna do května jsme v hornaté oblasti Aarsal poskytli přibližně 2.150 lidem základní životní potřeby včetně paliva na topení.

Mnoho pacientů přichází s bolestmi kloubů, respiračními infekcemi a kožními chorobami. Některé z těchto potíží mohou být způsobeny špatnými životními podmínkami uprchlíků. V zimě žily některé rodiny v Aarsalu v rozestavených domech, kde se nemohly ukrýt před sněhem a silnými mrazy. Jinde zase neměli přístup k tekoucí vodě.

V ohrožení jsou také uprchlíci trpící chronickými chorobami, kteří uprchli ze Sýrie bez svých léků a nemohli si koupit nové. V Tripolisu jsme ošetřovali některé velmi závažné případy: jednomu z pacientů jsme museli amputovat prst kvůli cukrovce, další byl přijat s hemiplegií – ochrnutím poloviny těla.

Hrozivé vzpomínky

Zvláště ohroženou skupinou jsou děti. Mnohé z nich byly svědky zmizení členů rodiny, zabití příbuzných a přátel. Viděly vraždy a bití, musely utéct z domova v nebezpečných podmínkách a většinou mají starosti o příbuzné, kteří zůstali v Sýrii. V oblasti duševního zdraví jsme viděli případy oněmění, ale nejčastějšími symptomy jsou pomočování, agresivní chování a neustálý strach způsobený traumatickými zážitky.

Dospělí samozřejmě sdílejí tytéž problémy a naše týmy objevily lidi s akutními symptomy včetně sebevražedných tendencí, posttraumatického stresu, fyzických problémů způsobených duševním napětím a také případy akutní psychózy. Nejčastější diagnózou je deprese a nejistota.

Napětí v Libanonu

Krize v Sýrii má v Libanonu stále větší dopad, zvláště v pohraničních oblastech a v Tripolisu. Od poloviny dubna jsme rozšířili naše psychologické služby v nemocnici v Tripolisu a internista Lékařů bez hranic pomáhá na pohotovostní oddělení nemocnice. Lékaři bez hranic plánují posílení svých kapacit pro ošetřování civilistů v nemocnici a dvou zdravotních střediscích.
Připouštím, že zdravotní pomoc poskytovaná Syřanům Lékaři bez hranic je stále omezená, zejména pokud vezmete v úvahu obrovskou potřebu péče přímo v Sýrii. Několik měsíců jsme usilovali o oficiální povolení k práci v nejhůře postižených oblastech Sýrie. Naše snahy zatím bohužel nevedly k úspěchu, ať už šlo o vyjednávání přímo se syrskými úřady nebo prostředníky. Mezitím pokračujeme v podpoře sítí syrských lékařů v Homsu, Dará, Damašku a Idlíbu, kterým dodáváme léky a zdravotnický materiál z okolních zemí.

Na konci března se dvoučlennému týmu Lékařů bez hranic podařilo překročit syrské hranice a několik dnů poskytovat péči v oblasti Idlíbu. Přečtěte si svědectví, která tam získali od místních lékařů a ošetřovaných pacientů.