Mego Terzian: Zrušte blokádu Gazy
Mego Terzian, prezident francouzské sekce Lékařů bez hranic
Operace „Ochranné ostří“ za sebou nechala pustinu. Materiální škody a lidské ztráty, které postihly obyvatele Gazy, ještě nebyly do detailu vyčísleny, víme ale, v jakých řádech se pohybují. Zhruba 10.000 lidí bylo zraněno a mnozí z nich budou potřebovat další lékařskou a chirurgickou péči. Polovina nemocnic byla poškozena a některé úplně zničeny. Více než 15.000 obydlí, v nichž žilo 100.000 lidí, je částečně nebo zcela v troskách a je neobyvatelných. Celé čtvrti jsou nepřístupné kvůli hromadám trosek, které připomínají zemětřesení. Rozsáhlé škody na desítkách škol vážně ohrožují vzdělávání dětí. Bombardována byla i jediná elektrárna v Gaze. Síť dodává jen 30 % potřebné elektřiny, což způsobuje neustálé výpadky v těch místech, kde jsou dodávky ještě možné. Další oblasti jsou kvůli zničenému vedení zcela bez elektřiny. Ušetřena nebyla ani vodovodní síť, což způsobuje vážný nedostatek pitné vody. Zničeno bylo také mnoho obchodů, dílen a podniků.
Lékaři bez hranic pracují v Gaze už více než 20 let. V posledních letech jsme svědky neblahého dopadu izraelské blokády, která začala v roce 2006: zvedla se nezaměstnanost, ubývá zemědělské půdy, protože je označována za „zakázané území“, a rybáři přicházejí o výdělek kvůli restrikcím ze strany izraelského námořnictva. Domácnosti i podniky si jen stěží obstarávají základní materiál a prostředky denní potřeby. Důsledky zchudnutí obyvatelstva na jeho zdraví ani psychické strádání způsobené omezením volného pohybu nelze přesně změřit, bez pochyby jsou ale značné.
Tak jako jiné humanitární organizace si i Lékaři bez hranic kladou otázku, jaká je jejich role v takové situaci. Tím, že zmenšujeme lidské a sociální důsledky blokády, nepomáháme celou situaci částečně normalizovat? Jinými slovy, nepodílíme se vlastně na udržování blokády? Lidé z Gazy, s nimiž a pro něž pracujeme, nás ujišťují, že naše pokračující přítomnost je lepší než protest. Ale s tím, jak uzavření Gazy pokračuje, stejně jako kolotoč násilí, se tato otázka stále vrací.
Gaza je na každý pád zdevastovaná. Humanitární pomoc raněným, nemocným a vysídleným lidem musí pokračovat, ale stejně důležitá a urgentní je také rekonstrukce. Zásadní jsou zajištění zdravotní péče, dočasných přístřeší nebo pitné vody a jídla, ale jsou tu také další kritické a neodkladné potřeby – stavební stroje a zařízení, konstrukční materiál, městská zařízení a nejrůznější výrobky.
Gaza coby okupované území závisí – jak z hlediska bezprostřední existence, tak z hlediska dalšího rozvoje – na vůli izraelských úřadů. Zmírnění kritérií pro příchod zboží a osob zlepší okamžité životní podmínky, ale celkové zmírnění současné katastrofy se nemůže odehrát až někdy v budoucnu. Bezpečnostní obavy státu Izrael, jakkoli oprávněné, nesmějí dusit palestinskou populaci. Mezinárodní pozorovatelé, podporovaní již mnoha státy, by mohli zajistit, aby do oblasti přicházelo pouze zboží civilní povahy. Jedna věc je ale jistá: zrušení blokády není pro život obyvatel Gazy o nic méně důležité než okamžité zmírňování utrpení.
Tento komentář byl zveřejněn ve večerníku Le Monde 18. srpna 2014.