Myanmar: Dostat pomoc k přeživším je závod proti času

Více jak tři týdny po katastrofickém cyklónu Nargis mnoho přeživších postrádá základní vybavení nutné k přežití ve zdevastované krajině, zatímco množství přicházející pomoci stále není dostatečné.

»Rozcestník pro články o situaci v Myanmaru po cyklónu Nargis a o pomoci Lékařů bez hranic

Ačkoli Lékaři bez hranic byli schopni doručit naléhavě potřebné jídlo a další položky ke zhruba 120 000 lidí v deltě řeky Iravadi, v oblasti stále panuje enormní potřeba další pomoci. Vládní restrikce vůči mezinárodním humanitárním pracovníkům, stejně jako obtížný terén v oblasti způsobují, že zoufalé situaci čelí mnohem více lidí, než ke kterým se pomoc až dosud dostala.

„Tisíce lidí neviděly po katastrofě ještě žádného humanitárního pracovníka a neobdržely žádnou pomoc,“ zdůrazňuje Jean-Sebastien Matte, krizový koordinátor Lékařů bez hranic. „Včera se našim týmům, které cestují na lodi do těch nejizolovanějších oblastí, podařilo dostat do dosud nenavštívených vesnic kolem Bogaley. V těchto vesnicích jsme našli lidi, kteří už tři dny nejedli. Plakali a žadonili o jídlo. Rozdali jsme mezi ně nouzové příděly potravin. Bohužel je ale kolem mnohem více vesnic v podobné situaci a s živořícími lidmi.“

[© MSF, 20.5.2008, Bogaley]

Nedostatek jídla a přístřeší

Nejtíživější je stále nedostatek jídla a přístřeší. Síť 36 mobilních týmů Lékařů bez hranic distribuuje humanitární pomoc podle potřeb obyvatel kolem Bogaley, Labutty a Ngapudaw. Až dosud rozdaly více než 310 tun rýže, kolem 84 000 rybích konzerv, 16 500 litrů oleje na vaření a plastikové plachty pro postavení přístřeší pro více než 60 000 rodin. Vzhledem k pokračujícímu nedostatku byla do některých vesnic dopravena pomoc i podruhé.

Zdravotní potřeby se mění

Lékaři bez hranic vedle distribuce humanitární pomoci poskytují i zdravotní péči. Prostřednictvím klinik a mobilních týmů konají zdravotníci průměrně 500 konzultací denně. Na začátku se ošetřovala především malá zranění a zlomeniny způsobené nejrůznějšími ostrými troskami či padajícími stromy. Takových případů je nyní méně, zato ale přichází více pacientů s horečkami, střevními onemocněními či infekcemi respiračního traktu. Tyto nemoci mohou být způsobeny či komplikovány neutěšenými životními podmínkami, především nedostatkem vhodných přístřeší, pitné vody a potravin. Vážnější případy jsou převáženy do oblastních nemocnic.

[© MSF]

Problémy s vodou a sanitací

Experti Lékařů bez hranic na vodu a sanitaci distribuují nádoby na vodu, čistí kontaminované vodní nádrže, přivážejí cisterny a budují jednotky na úpravu vody. V mnoha oblastech je nicméně zajištění pitné vody stále problém. Během cyklónu bylo vedle toho také zničeno mnoho latrín, které je třeba znovu postavit. Proto se Lékaři bez hranic stále obávají možnosti propuknutí epidemií infekčních nemocí, třebaže až doposud nebyly žádné zaznamenány.

Nesnesitelné vzpomínky

Dalším z velmi důležitých aspektů pomoci je psychologická pomoc. Mnozí z těch, kteří cyklón i následný příval vody přežili, byli svědky hrozných věcí. Mnoho lidí je následkem svých zážitků traumatizováno, někteří trpí nespavostí, jiní bolestmi břicha či na hrudi, další zase vysokým tlakem. Někteří po těchto událostech přestali komunikovat. Jeden z místních lékařů, který v oblasti pracuje pro Lékaře bez hranic, o tom vypráví: „Léčil jsem zraněného muže. Při povodni se snažil zachránit své dítě, měl je kolem krku, zatímco plaval. Nakonec ale neměl dost sil a tak své dítě pustil. Jeho žena se s tím nechtěla smířit a snažila se dítě zachránit, plavala za ním a nakonec oba utonuli. Tento muž nemohl nic dělat. Když jsem ho viděl, byl zlomený. Nevěděl jsem, co mu mám říci.“

Další kroky

Potom co vláda slíbila, že zmírní restrikce, jimž čelila většina mezinárodních humanitárních pracovníků v oblasti, připravují se Lékaři bez hranic na vyslání dalších mezinárodních pracovníků do postižených území, kde budou poskytovat své odborné znalosti a zkušenosti z práce v krizových oblastech. (Mnoho z našich místních spolupracovníků nikdy nepracovalo v oblasti stižené přírodní katastrofou.) V současnosti mají Lékaři bez hranic v deltě přibližně 250 lékařů, sester, logistiků a koordinátorů, včetně více než tuctu mezinárodních spolupracovníků, expertů na vodu a sanitaci nebo koordinaci záchranných operací.

Lékaři bez hranic rovněž začali s průzkumem mezi svým místním personálem, který by měl zjistit, jakým konkrétním obtížím při své práci čelí. Vedle toho se také provádějí průzkumy mající za úkol zjistit, do jaké míry jsou místní obyvatelé spokojeni s prací Lékařů bez hranic. Krizový koordinátor Vincent Hoedt k tomu říká: „Nesnažíme se jen zajistit, aby se potřebná materiální pomoc dostala na to správné místo, ale chceme také vědět, jestli je naše pomoc dostatečná a kvalitní.“

Lékaři bez hranic začali s rotací svých místních spolupracovníků v oblasti Delty, z nichž mnozí sem byli odesláni ze svých dlouhodobých projektů. Mnoho z nich nemá přímé zkušenosti s katastrofami či postrádá potřebnou odbornost pro krizové situace. Někteří z nich byli navíc sami spolu se svými rodinami cyklónem postiženi. Přesto ale většina z našich spolupracovníků pracovala v posledních třech týdnech neúnavně a nepřetržitě v náročných fyzických i psychických podmínkách.

Na některých místech v deltě jsou Lékaři bez hranic stále jedinou přítomnou humanitární organizací.