Myanmar po cyklónu: ke stávajícím problémům se přidávají nové - duševní traumata

Potřeba čisté vody, jídla, přístřeší či zdravotní péče je v deltě Iravadi stále kritická. Více než měsíc po cyklónu Nargis se zde Lékaři bez hranic stále setkávají s lidmi, k nimž se dosud žádná pomoc nedostala. Okamžité rozšíření pomoci postižené populaci je proto stále nejdůležitější, nicméně postupně se objevuje další problém - psychosociální traumata.

»Rozcestník pro články o situaci v Myanmaru po cyklónu Nargis a o pomoci Lékařů bez hranic

V červnu cestoval po oblasti delty expert Lékařů bez hranic na duševní zdraví Kaz De Jong. Po svém návratu do Holandska popsal znepokojivou situaci na místě, kde některé z nejvíce postižených komunit stále žádají o pomoc, která dosud nepřišla, zatímco jiné nejsou ani schopny se s novou situací začít vyrovnávat. "Setkání se ženou, která neměla vůli jíst, mi poskytlo rychlý pohled na ochromující sklíčenost, jíž v nejvíce postižených oblastech trpí tisíce lidí. Říkala, že je vděčná za to, že dostává jídlo, ale prosila mě, abychom jí pomohli nalézt také nějakou motivaci jíst," vzpomíná Kaz.

Celé vesnice byly zničeny a rodiny rozvráceny - rozsah utrpení je enormní. "Když přijedete do nějaké komunity, vidíte v jejich očích a reakcích ztrátu, která je postihla. Ti, kteří byli postiženi relativně méně, třebaže i to, čím prošli, je samo nepředstavitelné, mají přirozenou tendenci se s touto situací nějak vyrovnat, sdružují se, navzájem si pomáhají, snaží se ve svých komunitách nějak organizovat. Ovšem ti, kteří žijí v oblastech postižených nejvíce, se na vás dívají a mají přitom prázdno v očích, přirozené přizpůsobovací mechanismy u nich zmizely, jejich komunity jsou rozvrácené."

Kromě obrovských ztrát a nenaplněných základních potřeb lidé podle Kaze čelí i méně zřejmým výzvám. Kaz se setkal s příběhy mnoha lidí, kteří byli stále vystrašeni, ať už ze samotného návratu do míst, kde zažili tolik hrůzy, nebo třeba z toho, že natrefí na některé z mnoha mrtvol, které po cyklónu a následujících deštích zůstaly nepohřbeny.

Dalším z méně patrných problémů je změna rolí, k níž mnohé situace donutila. Typickým příkladem byla babička chovající dítě, s níž se Kaz setkal. "Říkala mi: 'Znovu jsem se stala matkou - celá rodina je pryč, zůstala jsem jen já a moje malá vnučka'."

V tomto kontextu zaznamenali spolupracovníci Lékařů bez hranic rostoucí počet psychosociálních potíží, letargie, žalu, depresí, úzkostí, problémů se spánkem, hypertenze a neurčitých tělesných problémů. V reakci na to zahrnuli Lékaři bez hranic do své krizové pomoci v oblasti Labutty a Hangyii, kde jinak distribuují potraviny, vodu, materiál na zbudování přístřeší, hygienické prostředky a primární zdravotní péči, i program péče o duševní zdraví. "Integrovaný přístup je důležitý, má-li se adekvátně reagovat na kritické potřeby obyvatel, které souvisí nejen s obnovou životního prostředí, ale i s duševním zdravím a rovnováhou," vysvětluje Kaz. "Tým komunitních zdravotnických pracovníků, vyškolený v odhalování případů a jejich předávání našim odborníkům, se teď bude snažit zvýšit povědomí o této problematice, např. stresu a duševní hygieně, a uvnitř komunit bude vytvářet předpoklady pomoci těmto lidem. Spolu s našimi zdravotnickými týmy a poradci vyškolenými v léčbě traumat budou poskytovat zevrubnou psychosociální pomoc a péči o duševní zdraví. Poradce tvoří naši místní spolupracovníci, kteří sem byli odvoláni ze svých dlouhodobých projektů v jiných částech Myanmaru." Vedle toho se budou Lékaři bez hranic snažit mobilizovat komunity, aby posílili možnosti jejich svépomoci. A i nadále se bude rozšiřovat pomoc těm, kteří se k ní dosud nedostali.

Místní spolupracovníci Lékařů bez hranic, kteří v Deltě začali pracovat během 48 hodin, potom co se tudy prohnal cyklón Nargis, mají samozřejmě také přístup k náležité péči a podpoře. Podmínky, v nichž pracují, jsou fyzicky velmi obtížné, v oblasti panuje sezóna dešťů, hygienické a obecně životní podmínky jsou obtížné, stejně tak veškerý pohyb je ztěžován všudypřítomným bahnem - to vše klade jejich práci velké překážky a výzvy. Spolu s tím je ale jejich práce náročná i emocionálně, neustále se setkávají s lidským utrpením a v některých případech se musí vyrovnat i s vlastními ztrátami, které při katastrofě utrpěli. Podle Kazovy zkušenosti mezi nimi nicméně vládne odhodlání a silná motivace pokračovat v poskytování pomoci svým krajanům. Většina z nich ostatně o přeložení do cyklónem postižených oblastí sama na začátku požádala.