Myanmar: Vládní restrikce vážně omezují přístup ke zdravotní péči ve státě Rakhine

Yangon / Praha, 28. května – Prohlášení Lékařů bez hranic / Médecins Sans Frontières (MSF) z dnešního dne upozorňuje na to, že špatné životní podmínky a nedostačující úroveň zdravotní péče těžce dopadají na zdraví lidí ve vysídleneckých táborech v myanmarském státě Rakhine. Téměř rok po propuknutí smrtících etnických rozbrojů nadále přetrvává zákaz pohybu osob a pokračuje segregace rakhinských a muslimských komunit.

„Někdy se nám chce umřít. Nikam nemůžeme, nemůžeme odejít. Nemůžeme ani rybařit. Chceme prostě jen rybařit.“
Muž z předměstí Myebonu, stát Rakhine, Myanmar

Odhadem 140 000 lidí stále žije v provizorních táborech. Podle oficiálních odhadů to jsou zejména členové muslimské menšiny Rohingyů. Tato etnická skupina nemá státní příslušnost a vláda Myanmaru ji nepočítá mezi obyvatele země.

Tito lidé se nejen stávají oběťmi přímého násilí, desetitisíce z nich také musejí zůstávat ve svých domovech a jsou téměř odříznuty od zdravotnických zařízení, potravin, trhů, vlastních polí a v některých případech i od zdrojů pitné vody.

„Lékaři bez hranic se právě vrátili z oblastí, kde jsou celé vesnice odříznuty od základních služeb,“ řekl Ronald Kremer, krizový koordinátor Lékařů bez hranic ve státě Rakhine. „Byli jsme svědky neblahého dopadu současných nařízení na zdraví místních lidí. Jsou mezi nimi pacienti s tuberkulózou, kteří nemají přístup k léčbě, bez níž nepřežijí. Těhotné ženy tady zbytečně umírají, protože nemají možnost rodit bezpečně.“

Zákaz pohybu muslimů byl ve správních oblastech kolem Sittwe, hlavního města státu Rakhine, vyhlášen v červnu 2012 po prvních střetech. Jeho dodržování zesílilo po násilnostech z loňského října, které přinutily další tisíce lidí k vysídlení.

„Na své farmy se dostaneme jen zřídka, jen dva nebo tři z nás s vojenským doprovodem. Nedostaneme se do nemocnic, do škol, k rybaření ani ke sběru dřeva na topení,“ vypovídá muž z předměstí Myebon ve státě Rakhine.

Lidé z jiných oblastí se prostě příliš bojí pohybovat mimo domov. „Obyvatelé jedné vesnice vypověděli Lékařům bez hranic, že ti, kteří se snažili dostat pryč, byli na útěku zmláceni. Situace trvá několik měsíců a po čtrnáctém pokusu se už lidé zkrátka neodvažují opouštět vesnici,“ pokračuje Ronald Kremer. „Dozvěděli jsme se, že 3 lidé už zemřeli, protože se nemohli dostat do nemocnice.“

„Lidé nám řekli, že jim strach dokonce bránil odejít z míst, která ohrožovala tropická bouře Mahasen. Netušili, kam by šli nebo co by se s nimi mohlo stát.“

Lékaři bez hranic vyzývají myanmarskou vládu, aby lidem, kteří byli vysídleni a jsou odříznutí od všech služeb, zajistila potřebné přístřeší a přístup ke zdravotní péči. Obyvatelé také musí mít svobodu pohybu beze strachu z napadení.

Lékaři bez hranic také naléhavě upozorňují, že vysídlení lidé jsou na počátku monzunového období obzvlášť zranitelní. Přestože je naštěstí tropická bouře Mahasen ničivě nezasáhla, riziko dalších tropických bouří a cyklonů je stále vysoké. Lékaři bez hranic již byli svědky toho, že i poměrně lehký déšť v těchto oblastech zničil provizorní přístřešky a zdravotnická zařízení.

Lékaři bez hranic působí v Myanmaru od roku 1992. Poskytují zdravotní péči milionům lidí z mnoha různých etnických skupin. Přinášejí také život zachraňující retrovirovou léčbu více než 28 000 pacientů s AIDS. Týmy Lékařů bez hranic jako jedny z prvních reagovaly na cyklony Nargis a Giri – zajišťovaly zdravotní pomoc, dodávky potřeb k přežití a zdroje pitné vody pro desetitisíce lidí.

Ve státě Rakhine pracují Lékaři bez hranic už 20 let. Poskytují primární zdravotní péči, služby reproduktivní medicíny a léčbu HIV/AIDS a tuberkulózy. Podle údajů z června 2012 poskytovali více než 500 000 vyšetření každý rok. Od roku 2005 léčili Lékaři bez hranic více než 1,2 milionu pacientů s malárií ze všech etnických skupin státu Rakhine.

• Více o aktitivách Lékařů bez hranic v Myanmaru
  


• Články na téma o uprchlíctví / vnitřního vysídlení