Darujte pomoc
Navzdory rozsáhlé krizové pomoci Lékařů bez hranic a dalších organizací trpěly desetitisíce dětí v Nigeru v roce 2010 podvýživou. Kritický bude zřejmě i rok 2011, přestože poslední úroda byla lepší než o rok dříve.
>> Fotogalerie o boji proti dětské podvýživě v Nigeru
Prosinec 2010
Někdy před 100 lety založil otec Saloufa Kiny malou vesničku Gueza,
vzdálenou 3 hodiny jízdy východně od Zinderu, bývalého hlavního města
Nigeru. „Hledal se svými kravami nové pastviny a rozhodl se, že se s
rodinou usadí zde. V té době tu bylo hodně zeleně a vody. Žiju zde celý
svůj život, ale tento rok je nejhorší, jaký jsem dosud zažil,“ vypráví
Salouf Kina, dnes již 80letý stařec. Gueza má dnes 2 000 obyvatel a tvoří ji hliněné chýše, prašné cesty a občasné stromy poskytující vzácný
stín. Prosná pole zarostlá po poslední sklizni působí zanedbaně.
Saloufův syn Aboukar patří mezi stařešiny vesnice a je hlavou své
čtvrti. Aboukar vzpomíná na těžké období hladu, které tu lidé letos
prožili: „Na konci roku 2009 byla úroda velmi zlá, některým rodinám se
kvůli suchu neurodilo vůbec nic. Když lidem došly zásoby a neměli si už
kde půjčit, museli vesnici opustit. Nejdříve odcházeli mladí muži, kteří
odcházeli za prací do Nigérie. Pak začaly odcházet celé rodiny. Od
května do září odešla více než polovina vesnice a zůstaly jen ženy, děti
a staří lidé,“ vysvětluje. „Jsme příliš daleko, málokdo se o nás
zajímá. Kdyby tu Lékaři bez hranic nepostavili výživové centrum, museli
bychom odejít všichni a vesnice by zcela vymřela…“
Zdravotní středisko v Gueze je jednou z mála betonových budov. V této době na konci prosince tu je relativní klid a přichází sem jen málo pacientů. Lékaři bez hranic už sbalili své centrum pro ambulantní léčbu vážné podvýživy. Je těžké si představit, že tu ještě před 3 měsíci tým Lékařů bez hranic pečoval o 300 vážně podvyživených dětí.
„Deště přišly letos velmi brzo a tak podvýživu ztížila ještě malárie,
která nejvíce postihla slabé děti,“ říká Mamane Bashir, který má
zdravotnické centrum na starosti. „V srpnu tohoto roku jsme tu léčili
kolem 600 dětí, zatímco ve stejné době o rok dříve jsme jich měli jen
100. Je to ale i díky tomu, že tu jsou Lékaři bez hranic, díky nimž nám
nedošly léky a terapeutické potraviny.“
Zinder, Niger 2010. Vyšetření zdravotního stavu dítěte v terapeutickém výživovém centru Lékařů bez hranic.
V Zinderu a Magarii, největších městech této oblasti Nigeru, se v centrech pro léčbu nejvážnějších případů podvýživy, která tu zřídili
Lékaři bez hranic, léčí ještě na 200 dětí. Přesto tato centra s řadami
lůžek pod rozlehlými stany vypadají poloprázdně. V srpnu a září, na
vrcholu nutriční krize, se tu totiž léčilo najednou více než 800 dětí, z nichž většina sem přišla na pokraji smrti.
Kelima, 32letá matka 4 dětí, přinesla svého 15měsíčního syna Djamiloua
do léčebného centra v Zinderu na začátku prosince. Ztratil hodně váhy,
lékař mu diagnostikoval těžkou chudokrevnost a malárii. Djamilou dostal
okamžitě infuzi a potřebnou léčbu, včetně terapeutické výživy. Postupně
začal přibírat na váze a za 2 týdny se už smál a mával ručičkama, když
na něj někdo promluvil. „Brzy se budeme moci vrátit domů do naší
vesnice,“ říká s úlevou Kelima. „Letos ale bylo velmi těžké nakrmit
děti. Pro celou rodinu nám zůstalo jen pár hrstí prosa.“
„Rok 2010 bohužel překonal všechny rekordy,“ vysvětluje Dr. Moïse Moussa
Gabrial, vedoucí centra Lékařů bez hranic na léčbu podvýživy v Magarii.
„Od ledna sem přišlo více než 6 200 dětí a na konci srpna jich tu bylo
hospitalizovaných najednou 500. Během příprav na tuto krizi jsme dopředu
vyškolili a najali potřebné zdravotníky, ale situace překonala naše
nejhorší obavy, a tak jsme během ní museli hledat a vyškolit další
pracovníky. Na vrcholu krize pracovalo v tomto centru Lékařů bez hranic
kolem 280 lidí. Bohužel jsme tu ale také měli mnoho úmrtí. Jenom v září
tu zemřelo 133 dětí, které se sem dostaly s vážnými komplikacemi
způsobenými malárií a v tak zoufalém stavu, že jim nebylo pomoci.“
Rok 2010 byl ovšem také rokem bezpříkladné mobilizace boje proti
hladomoru v Nigeru. Vláda, která vzešla ze státního převratu na začátku
roku, učinila potravinovou bezpečnost jednou ze svých priorit a vyzvala
mezinárodní organizace k pomoci. Mnoho organizací, včetně Lékařů bez
hranic, poskytovalo rozsáhlou pomoc léčebným zařízením a zahájilo také
rozsáhlé preventivní programy založené především na distribuci
potravinových doplňků, které omezily nejhorší dopady krize.
„Neumím si představit, co by se stalo, kdyby tuto výzvu o pomoc nikdo
nevyslyšel,“ říká Patrick Barbier, vedoucí mise Lékařů bez hranic v
Nigeru. „Z čeho ale máme velké obavy, je rok 2011. I když úroda byla
nyní dobrá, bude to obtížný rok vzhledem k extrémní chudobě, která tu
panuje a kterou často doprovází nedostupná zdravotní péče. V téměř všech
regionech země je mnoho rodin velmi zadlužených, které nyní po úrodě
musí splácet až dvojnásobek prosa, které si musely vypůjčit, aby vůbec
přežily. Mnoho rodin také přišlo o svá zvířata a z celých stád jim zbylo
jen pár koz a ovcí. Mezinárodní organizace proto musí i nadále zůstat
velmi ostražité a zůstat připraveny intervenovat ve velkém rozsahu.“
Vnuk Saloufa Kiny a syn jeho syna Aboukara má navzdory svým 20 letům
vážný výraz starého muže. Za několik dní se i on vydá do Nigérie, aby
tam na ulici prodával čaj a pomohl tak své rodině přežít v Gueze a dal
jim naději na lepší život.
Gueza, Niger 2010. Salouf Kina se svým vnukem.