Odsouzeny k izolaci – ženy s porodnickou píštělí

Porodnická píštěl je jev, který téměř vymizel ze „západního světa“. V zemích, kde přístup ke zdravotní péči nepatří k životnímu standardu, však porodnickou píštělí trpí mnoho žen. Mateřská úmrtnost v Burundi patří k nejvyšším na světě a každoročně se zde objeví několik stovek případů žen postižených porodnickou píštělí. V červenci 2010 zde Lékaři bez hranic otevřeli středisko, které pro tyto případy poskytuje specializovanou chirurgickou péči.

V srdci Burundi, asi dvě hodiny jízdy od Bujumbury, leží v horách ve výšce 1850 metrů nad mořem regionální nemocnice Gitega. To je místo, kde Lékaři bez hranic s podporou burundského ministerstva zdravotnictví vybudovali centrum Urumuri (v místní řeči Kirundi znamená „světlo vyhánějící temnotu“) zaměřené na léčbu porodnické píštěle. Tato nemoc kvůli nedostatečnému přístupu ke specializované zdravotní péči stále postihuje populaci těhotných žen v subsaharské Africe.

Burundi: Odsouzeny k izolaci - ženy s porodnickou píštělí

„Když nemá žena přístup k potřebné péči, může komplikovaný porod vyústit v úmrtí matky nebo dítěte,“ vysvětluje Dr. Geert Morren, chirurg Lékařů bez hranic a specialista na porodnickou píštěl. „Pokud matka přežije, může samotný porod způsobit nekrózu tkáně, v jejímž důsledku se vytvoří otvor mezi močovým měchýřem a vagínou, konečníkem a vagínou nebo močovodem a vagínou. Tomuto stavu se říká porodnická píštěl.“

Tato trhlina zanechá nesmazatelnou stopu: močovou nebo fekální inkontinenci, která často vede k sociální izolaci. „Při porodu jsem ztratila dítě,“ říká 23letá Violetta. „Objevila se píštěl a já trpím inkontinencí. Můj manžel to nemohl snést. Vyhodil mě a našeho 3letého syna z domu. Krátce poté se znovu oženil s dívkou z naší vesnice.“

32letá Pascasie, matka 8 dětí, také promluvila o své zkušenosti: „Onemocněla jsem porodnickou píštělí při posledním porodu. Můj manžel mě kvůli zápachu dal do izolace. Když jsem šla vesnicí, sousedé si zacpávali nosy přímo před mýma očima. A když jsem se vzdalovala, slyšela jsem, jak se smějí.“ Případy, kdy jsou ženy s porodnickou píštělí odsouzeny k izolaci, nejsou v Burundi zdaleka ojedinělé. Tyto příklady vypovídají o každodenním životě žen, které trpí touto nemocí. Postiženy inkontinencí, žijí izolované od ostatních, odevzdány osudu mlčky snášejí své utrpení.

„Žiju s tím už 12 let,“ vysvětluje 42letá Pélagie. „Myslela jsem, že už se nikdy neuzdravím. Jednoho dne jsem šla do nemocnice v Bujumbuře, protože jsem se doslechla, že to operují. Ale operace tam stojí příliš mnoho. Krátce po mé návštěvě v nemocnici mi zemřel manžel. A já jsem ztratila veškerou naději, že získám peníze na operaci. Jak bych jako vdova mohla najít potřebné prostředky?“ Dnes má Pélagie novou naději. „Mé děti slyšely v rádiu zprávu, že Lékaři bez hranic zrovna otevřeli středisko v nemocnici Gitega, kde poskytují ženám s touto nemocí léčbu zdarma. S pomocí mé rodiny a sousedů jsem byla schopná dát dohromady peníze na dopravu a jela jsem do nemocnice.“

Pélagie se dostala do střediska Urumuri, kde potkala Pascasii, Violettu a mnoho dalších žen, které jsou ve stejné situaci. Urumuri je první centrum specializované na porodnickou píštěl v Burundi a poskytující léčbu celoročně. Kapacita střediska je 58 lůžek. Na místě je vybudovaná infrastruktura zaručující pacientkám pohodlí před operací i po ní: k dispozici jsou kuchyně, umývárny, toalety a oddělení aktivit. Nedaleko této „ženské vesnice“ je operační sál, který funguje v plné kapacitě od otevření střediska v červenci 2010.

„Cílem je odoperovat 350 žen ročně po dobu 3 let,“ říká vedoucí mise Lékařů bez hranic v Burundi Chantal Dheur. „Toto časové rozmezí by nám také mělo umožnit zaškolit 3 burundské lékaře pro specializaci na porodnickou píštěl.“

Burundské ministerstvo zdravotnictví v březnu 2010 rozhodlo, že péče pro tyto ženy bude bezplatná. Podle odhadů je dnes v Burundi 10 000 žen trpících porodnickou píštělí. Odhaduje se také, že v celé Africe je to až 1,5 milionu žen. Ale Dr. Morren, který ošetřuje pacientky od začátku zprovoznění střediska Urumuri, je optimistický. „Porodnické píštěli je možné předcházet, pokud investujeme do prověřování rizikových těhotenství, školení ošetřujícího personálu a do zdravotnické infrastruktury. Případy porodnické píštěle se dnes v Evropě už nevyskytují především díky tomu, že v případě komplikovaných porodů je možné provést císařský řez v dobrých hygienických podmínkách.“

Pro vymýcení porodnické píštěle je proto nezbytné zabezpečit přístup k akutní porodnické péči, včetně císařského řezu. Další možností pro ženy, které porodnickou píštěl utrpěly, je podle Dr. Morrena její včasné odstranění v prvních 6 týdnech po porodu, kdy ještě není příliš velká. „V současnosti v rámci operačního výzkumu ošetřujeme takové ‚čerstvé píštěle‘ s použitím sondy umístěné v močovém měchýři, která dovoluje píštěli, aby se sama uzavřela. Pokud bude tento experiment úspěšný, bude to skvělá zpráva pro budoucí léčbu.“ Protože tento postup nevyžaduje žádný chirurgický zákrok, ženy by mohly být léčeny přímo v místních zdravotnických střediscích, aniž by musely cestovat do regionálních nemocnic. Takový zákrok by byl také mnohem méně nákladný než operace. „Pokud to bude fungovat, můžeme tento postup zavést do odlehlých končin a tím osvobodit tyto ženy od utrpení, hanby a vyloučení ze společnosti,“ uzavírá chirurg Dr. Morren.