Okamžitá zdravotnická pomoc je pro oběti znásilnění zásadní

Johannesburg/Brusel/Praha, 5. března, 2009. Lékaři bez hranic dnes vydali zprávu, ve které při příležitosti nadcházejícího Mezinárodního dne žen (8.březen) chtějí poukázat na zkušenosti Lékařů bez hranic při poskytování pomoci obětem sexuálního násilí. Na základě zkušeností z projektů v Libérii, Burundi, Demokratické republice Kongo, Jihoafrické republice, Kolumbii a v dalších zemích zdůrazňují Lékaři bez hranic potřebu zpřístupnit okamžitou zdravotnickou pomoc obětem znásilnění. Lékaři bez hranic také zdůrazňují, že tyto služby musí zároveň garantovat diskrétnost a komplexní péči.

„V roce 2007 ošetřily naše týmy více než 12 000 obětí sexuálních útoků po celém světě, jak v zemích postižených konfliktem, tak v těch, kde je situace stabilnější,“ vysvětluje Meinie Nicolai, vedoucí operací Lékařů bez hranic v Bruselu. „To je asi 35 lidí denně, a to jenom v projektech Lékařů bez hranic. Každý vypráví svůj příběh hrůzy, bolesti a ponížení, často způsobený lidmi, kteří by měli poskytovat ochranu, jako otcové, strýci, sousedé nebo vojáci. A všechny oběti jsou v důsledku útoku vystaveny riziku vážných dlouhotrvajících zdravotních následků.“

Ve zdravotnické pomoci je rozhodující post-expoziční profylaxe, která pomůže předcházet infekci HIV. Aby byla efektivní, musí být tato léčba iniciována co nejrychleji, nejpozději do 72 hodin. Zohledněna musí být také léčba dalších sexuálně přenosných nemocí, jako Hepatitida B. Oběti, které byly při útoku zraněny i fyzicky potřebují tetanovou injekci. Do pěti dnů po nuceném (pohlavním) styku je možné podat i tzv. „pilulku po“ – pohotovostní antikoncepci, aby se zabránilo nechtěnému těhotenství.

„V zemích, kde působíme, pozorujeme, že specifická zdravotní péče přizpůsobená potřebám pro oběti znásilnění je velice vzácná anebo úplně chybí,“ říká zdravotnická poradkyně pro sexuální a reproduktivní otázky Lékařů bez hranic Thilde Knudsen. „Bolest nemůže být úplně odčiněna; určité psychické následky zůstanou do konce života. Ale vhodný balík včasné zdravotnické pomoci doplněné o psychologické poradenství, sociální a právní podporu, může zmírnit bolest a pomoci oběti přežít.“ 

Péče o oběti sexuálního násilí vyžaduje specifický přístup různých odborníků. Koordinovaná pomoc mezi organizacemi zapojenými do zdravotnické, právní a sociální podpory je nejlepší cestou jak pomoci těm, kteří utrpěli traumata znásilnění a jiných forem sexuálního násilí. 

Jednou z překážek, na které Lékaři bez hranic poukazují, je zajištění podmínek k tomu, aby lidé vyhledali péči a aby tak udělali co nejrychleji. Integrování zdravotnických služeb pro oběti sexuálního násilí do systému všeobecné zdravotní péče může pomoci zajistit diskrétnost.  I přesto je  prolomení společenských tabu často otázkou nezbytné kampaně pro pozvednutí povědomí a dobrá propagace zdravotnických služeb.

Zpráva také obsahuje kapitolu o obětech mužského pohlaví. Muži a chlapci patří  k menšině pacientů, se kterými se Lékaři bez hranic ve svých projektech setkávají (kolem 6% v projektech v Khayelitse v Jižní Africe a Masisi v Demokratické republice Kongo). Tabu o vyhledání pomoci je pro ně obvykle ještě větší než pro ženy a dívky. Všeobecně, chlapci a muži zůstávají nepoznaní a neléčení.

„Tato zpráva vznikla z naléhavé potřeby podělit se o naše zkušenosti se zdravotníky a humanitárními organizacemi po celém světě, aby to prospělo obětem sexuálního násilí,“ říká Meinie Nicolai. „Naše týmy denně poslouchají příběhy plné hrozného zneužívání. Cítíme  povinnost o tomto problému mluvit. Pro sexuální násilí neexistuje omluva, nezáleží na tom, jak běžný tento fenomén může být v některých oblastech, kde pracujeme.“