Petra Růžičková - Deník z Čadu (2. část)

[zpět na 1. část]

20.4.2008. Neděle

Poslední dva týdny byly poměrně hektické, měli jsme hodně práce a to hlavně v nemocnici. Jeden den přivezli nemocného se střelným zraněním na obličeji a dalšího se zraněním na břiše - tři muži byli mrtví na místě. Opět šlo o problém mezi etniky.

Arabové, kteří pendlují zemí s dobytkem za vodou a potravou, měli dříve dobré vztahy s nearabskými usedlíky, kteří zase měli pole s obilím a dalšími plodinami. Existovala tedy mezi nimi dobrá obchodní spolupráce: já ti dám maso a mléko a ty mi zase dáš obilí a zeleninu. Plno usedlíků mělo také svůj vlastní dobytek, který dávali nomádům do opatrování, a nomádi výměnou za to mohli užívat mléko a po návratu dostali za službu potraviny. Vztahy se začaly zhoršovat až v posledních letech a na tragičnosti situace přidala snadná dostupnost zbraní z různých konfliktů v této oblasti, hlavně ze Súdánu. Arabové kočují zemí a to i přes národní park, který je na severu Středoafrické republiky. Problém nastal, když místo klidného přechodu začali někteří pytlačit. Nedávno došlo k problémům mezi pytláky a ochránci parku a skončilo to smrtí několika Arabů. Muž, kterého nám přivezli, byl patrně obětí odplaty za tento incident. Ale to je verze místních lidí.

---

V nemocnici máme také několik podvyživených dětí. Zatím jsou na tom dobře, ale o dvě děti s vážnou infekcí jsme přišli. Přijali jsme taky jednu ženu, velmi bledou, s hemoglobinem pouhých 25!!! [pro ženy ve věku 18-44 let  je normální úroveň 117-155 g/l] Byla sice velmi slabá, unavená, ale stabilní. Neměli jsme všechen potřebný materiál k transfúzi, ale v pátek konečně dorazily nové zásoby léků a testů a tak jsme jí dnes mohli konečně dát krev.

Když jsem poprvé byla u transfúze tady v Africe, byl to pro mě trochu šok. V nemocnici doma krev ordinuje pouze lékař a ten je také odpovědný za všechny testy. Tady mám veškerý proces v ruce já. V prvé radě musím sehnat někoho z rodiny, kdo je ochoten dát krev a není sám chudokrevný. Pak udělám test na krevní skupinu pro pacienta a pro dárce. Pokud se shodují, odeberu další vzorek krve na testy. Sama také dělám všechny testy potřebné k tomu, aby se zajistilo, že pacient nedostane infikovanou krev. Jsou to všechno sice rychlé testy, kdy výsledek je hotov za 20 minut, ale háček je v tom, že je na některé potřeba plasma a ne celá krev. A plasma se získá centrifugací. A pokud nemáte elektřinu, je potřeba vzít manuální centrifugu a 15 minut s ní točit, než získáte pěkný sloupeček plasmy, který můžete použít. A to jen když není centrifuga stará a opotřebovaná - v takovém případě můžete točit klidně i hodinu. Pokud jsou všechny testy negativní, můžu dárci odebrat krev a hned ji dát pacientovi.

Takže naše anemická pacientka dnes dostala půl litru nové krve a snad na tom bude trochu lépe.

Včera jsme taky začali první den očkovací kampaně. Máme v plánu naočkovat proti spalničkám děti od 6 měsíců do 15 let ve čtyřech různých vesnících. Jsou to místa, kde je nejvíce uprchlíků a vnitřně vysídlených. Lékaři bez hranic tu sice dělali očkovací kampaň už před dvěma lety, ale toto jsou lidé, kteří přišli až po kampani.

Zároveň děláme i screening podvýživy a distribuci vitamínu A. Pokud nalezneme podvyživené dítě, dostane leky a speciální terapeutickou potravu na jeden měsíc (jde o arašídovou pastu Plumpy Nut, která je obohacená o vitamíny a jeden sáček má obsah 500 kalorií). Včera jsme neměli moc velkou účast, přišlo jen 600 lidi a to jsme počítali, že jich přijde přes 2000. Někdy jsou ale čísla zavádějící, neexistuje oficiální census a tak jsou čísla počtu obyvatel jen odhady šéfa vesnice.

Příští týden nás čekají další dvě místa na očkování, plus dvě mobilní kliniky. ...

(Petra se zanedlouho potom vrátila zpět do České republiky. Svou práci v Africe popisuje v připravovaném rozhlasovém interview.)

[zpět na 1. část]