Porodnické oddělení v Kučlaku: Asistence ženám při porodu ve dne v noci

V Balúčistánu, největší a současně nejméně rozvinuté provincii v Pákistánu, má většina lidí velmi omezený přístup ke zdravotní péči. Lékaři bez hranic zde provozují projekt na poskytování zdravotní péče pro matky s dětmi v Kučlaku, odlehlé osadě u regionálního hlavního města Kvéta, osídlené převážně afghánskými uprchlíky.

„Život žen je dnes mnohem jednodušší než za mého mládí. Tehdy jsme žili jako nomádi. Rodila jsem na pochodu, během přesunu z jednoho místa na druhé. Přiváděli jsme děti na svět bez jakékoli pomoci. Pupeční šňůru jsme přeřízli ostrým kamenem nebo nožem. Děti jsme měli u sebe ve stanu a hned po porodu jsme pokračovali v cestě. Tady žena rodí na porodním sále a je to bezpečné. Po porodu je odvezena domů, kde odpočívá 40 dní. Rodina se o ni stará a živí ji tak dobře, jak si jen může dovolit.“

Farzana[1] se právě znovu stala babičkou. Její snacha, mladá afghánská nomádka, porodila zdravého chlapce v porodnickém zařízení Lékařů bez hranic v Kučlaku, u afghánských hranic.

Protože Farzana pochází z nomádských kmenů východního Afghánistánu, stále nosí tradiční, komplikovaně zdobené šaty, ale nomádský život již opustila a nyní žije v nedalekém domě. Dnes přivádí mnoho žen ze své komunity na kliniku Lékařů bez hranic kvůli bezpečnému porodu, očkování a poporodní péči.

Klinika je součástí programu poskytování mateřské péče, který založili Lékaři bez hranic v roce 2006, aby zlepšili extrémně nízkou porodnost v regionu. Každý den přijde na kliniku pět až sedm žen, některé až z tři hodiny autem vzdáleného horského městečka Ziarat, které nedávno postihlo zemětřesení. Skoro každá z žen, která navštívila kliniku, přišla už někdy o své dítě.

Stejně jako Farzana a její snacha, 70% obyvatel Kučlaku jsou afghánští uprchlíci. Lidé toho moc nemají a ženy a děti trpí obvykle nejvíce. Zdravotní péče je velmi omezená a vyhledat pomoc v Kvétě je stále pro mnohé uprchlíky nemyslitelné. Ženy často umírají při porodu nebo porodí mrtvé dítě z mnoha důvodů: během těhotenství pokračují v těžké práci, nosí jídlo a vodu, nebo rodí doma, kde se jim často v případě komplikací nedostává pomoci.

A jak také vysvětluje lékařka Zardana Fahm Wardak, spolupracovnice Lékařů bez hranic, mnohé dívky otěhotní příliš brzy.

„Věk na vdávání je kolem 18 až 20 let, ale jsou tu i lidé, kteří se berou v mnohem mladším věku. To je pro rodiny velký problém.“

Těhotenství v nízkém věku může vést k mnoha komplikacím, jako je např. těžký porod vyžadující chirurgický zákrok a tedy i náležité vybavení. Mladí také nemusí mít dostatek vědomostí a dívky nepoznají, že něco není v pořádku a mají jít do nemocnice.

Lékaři bez hranic poskytují ženám, jako je Farzanina snacha, péči při porodu a hygienickou soupravu (ručník a mýdlo), který může mít velký přínos. Pokud nastanou komplikace, může zdravotnický personál doporučit operaci a zajistit převoz do nemocnice v Kvétě. Po porodu jde matka s dítětem domů a za dva nebo tři dny přijde na kontrolu. Později pacientku navštíví pečovatelka u ní doma kvůli další zdravotnické osvětě. Od té doby, co Lékaři bez hranic zahájili tento projekt, počet úspěšných porodů vyšplhal z 10 v květnu 2006 na průměrných 100 měsíčně v roce 2008.

„Tento pokrok je důkazem toho, že nám lidé důvěřují. Naše práce tu vytvořila důvěru mezi námi a kučlanskou komunitou,“ vysvětluje Aleem Shah, spolupracovník Lékařů bez hranic.

Zásadním momentem pro vybudování důvěry byla skutečnost, že se jedná o výhradně ženské oddělení s ženským personálem. Ženy by nevyhledaly zdravotnickou pomoc, pokud by tu byli pouze mužští lékaři. Na porodnickém oddělení Lékařů bez hranic proto pracuje porodní asistentka a 11 pečovatelek, které mají dva roky školení v základech asistence při porodu. Pracují na směny a poskytují bezplatnou 24-hodinovou službu, takže ženy mohou rodit bezpečně ve dne i v noci.

[1] Jméno bylo změněno.