Příběhy z terénu – Snižování novorozenecké úmrtnosti v Nadžafu v Iráku

Od října 2010 pracoval Shinjiro Murata s Lékaři bez hranic v iráckém Nadžafu. Více než rok tam zde působil jako terénní koordinátor připravující nový projekt Lékařů bez hranic, jehož cílem je zlepšení prenatální a porodní péče v jedné z největších nemocnic v oblasti. Přečtěte si o jeho zkušenostech z Iráku.

Přijel jsem do Nadžafu v říjnu 2010, abych založil projekt Lékařů bez hranic v nemocnici Al Zahara. Nadžaf leží 160 km jižně od Bagdádu a je to jedno z nejsvatějších měst šíitských muslimů. Nebyl to jednoduchý úkol, ale zároveň to byla výzva k práci v tak odlišné zemi. Dříve jsem působil s Lékaři bez hranic v Africe. Když jsem začal pracovat v Nadžafu, došlo mi, že musím vidět věci v jiné perspektivě a adaptovat se na podmínky země, která mívala velmi dobrý zdravotnický systém, ale kvůli dekádám mezinárodních sankcí a válek se v ní kvalita péče zásadně zhoršila.

Po začátku invaze USA a spojenců do Iráku v roce 2003 byla uzavřena většina vzdělávacích zařízení pro zdravotní sestry. To vedlo k nedostatku specializovaného personálu a nedostatečnému výcviku. Většina personálu v iráckém zdravotnictví proto není dostatečně připravená a neorientuje se v nejnovějších pokrocích v oblasti zdravotnických přístrojů či materiálu. Podle statistik iráckého ministerstva zdravotnictví ze země od února 2006 kvůli sektářskému násilí uprchlo přes 70% zdravotnického personálu a stovky dalších přišly o život. Nedostatečná kapacita iráckého zdravotního systému způsobila bezprecedentní nárůst mateřské a dětské úmrtnosti v zemi. V roce 2007 odhadovala Světová zdravotnická organizace úroveň mateřské úmrtnosti na 300 úmrtí na 100.000 porodů. Podle poslední zprávy UNICEF o stavu dětí je index novorozenecké úmrtnosti v Iráku 64, zatímco v sousední Sýrii a Jordánskou činí 7 a 16.

Lékaři bez hranic se rozhodli zahájit zdravotní program na podporu nemocnice Al Zahar v Nadžafu provozované iráckým ministerstvem zdravotnictví, která se specializuje na porodnictví, gynekologii a pediatrii. Jedná se o jednu z největších nemocnic v oblasti, má kapacitu 340 lůžek a každý měsíc v ní proběhne přibližně 1950 porodů. To odpovídá téměř polovině všech porodů v oblasti Nadžafu, která má asi 1,2 milionu obyvatel. Nemocnice je po většinu času přeplněna pacienty a kvalita zdravotních služeb v ní někdy není adekvátní.

Podle údajů, které jsme v nemocnici nashromáždili v průběhu roku 2010, byla mateřská a dětská úmrtnost nízká, nicméně novorozenecká byla překvapivě vysoká. Téměř 70 procent novorozenců přijatých na pediatrickou jednotku intenzivní péče zemřelo, stejně jako 26 procent dětí přijatých na infekční oddělení. Znepokojující byl také fakt, že 37 procent všech porodů v nemocnici bylo provedeno císařským řezem a přibližně 64 procent dětí přijatých do nemocnice bylo také porozeno císařským řezem. Téměř 50 procent dětí, které zemřely na infekčním oddělení, bylo předčasně narozených. Pro zlepšení této situace jsme zorganizovali časté konzultace mezi naším týmem a vedením nemocnice. Byla to velká výzva.

Spolu s ostatními kolegy z Lékařů bez hranic jsme tvrdě pracovali na zlepšení kvality péče na novorozeneckém a porodním oddělení této obrovské nemocnice. Pediatři Lékařů bez hranic školili místní personál v příjmu dětí na pohotovostním oddělení a v resuscitaci na oddělení pediatrické intenzivní péče. Naši porodníci a gynekologové zase implementovali standardní operační postupy při předporodní a porodní péči, císařských řezech a anestezii. Sestry a logistici pak zařizovali některé zásadní změny, zlepšovali kontrolu infekcí a chod nemocnice a doplňovali chybějící zdravotnický materiál.

Pro mě osobně byla práce pro Lékaře bez hranic v nemocnici Al Zahara zajímavou zkušeností. Práce zaměřená na budování kapacit, školení a participační přístup většinou není pro projekty Lékařů bez hranic typická. Ačkoliv je to velká výzva, myslím, že vynaložené úsilí stálo za to. Po více než roce v Nadžafu jsem viděl, že potřeba zdravotní péče je v zemi stále velmi vysoká. Dokud nebude v Iráku konečně mír, Lékaři bez hranic musí podporovat tyto těhotné ženy a novorozené děti – i proto, že díky své nezávislosti, neutralitě a nestrannosti jsme jednou z nemnoha mezinárodních zdravotnických humanitárních organizací, které mohou v Iráku vůbec působit.