Srí Lanka: Lékaři bez hranic ošetřují stovky zraněných přicházejících z válečné oblasti

Colombo/Praha, 21. dubna 2009. - Posledních 36 hodin pracovali nonstop chirurgové Lékařů bez hranic spolu s pracovníky ministerstva zdravotnictví, aby ošetřili více než 400 pacientů s válečnými zraněními, kteří dorazili do nemocnice ve Vavuniyi, ve vládou kontrolované oblasti na severu země. To je téměř dvojnásobný počet zraněných oproti průměru předchozích týdnů. Zranění jsou ve většině případů způsobena šrapnely a nášlapnými minami.

Autobusy plné zraněných přijíždějí z konfliktních oblastí do nemocnice ve Vavuniyi a do vládních táborů. “Autobusy přijíždějí neustále a někdy vykládají i mrtvé, kteří svým zraněním během cesty podlehli,” říká Karen Stewart, psycholožka Lékařů bez hranic ve Vavuniyi. Jenom v pondělí 20. dubna zemřelo takto během cesty do nemocnice přes 30 zraněných.

Podle dostupných zpráv opustilo v posledních dnech konfliktní oblast ve Vanni 25 000 až 40 000 lidí. Desítky tisíc lidí však stále zůstávají uvězněni uprostřed bojů mezi vládními jednotkami a LTTE (Tygry osvobození tamilského Ílamu).

“Téměř každý nechal někoho za sebou v místě konfliktu,” vysvětluje Karen. “Někdy je slyšet výbuchy až sem, takže vědí, co se ve Vanni děje. Skoro všichni, se kterými jsem mluvila, prožili hrozné věci. Například, že se schovávali v bunkru, najednou přiletěl granát a polovinu lidí v bunkru zabil. Jedna žena mi zase vyprávěla, jak odešla z bunkru ven pro vodu, a když se vrátila, všichni v bunkru byli mrtví.“

Přes snahy Lékařů bez hranic a personálu ministerstva zdravotnictví je nemocnice ve Vavuniyi zcela přetížená. V březnu bylo v nemocnici provedeno 800 chirurgických zákroků, z nich 90% souviselo se střelnými a střepinovými zraněními. V nemocnici je nyní 1200 pacientů, zatímco k dispozici je pouze 400 lůžek. “Je to zmatek,” říká Karen, “lůžka byla sražena k sobě, takže vytváří vždy jedno obrovské lůžko přes celý nemocniční pokoj. Na každém z nich leží dva lidé. A pak leží lidé na zemi, pod každým lůžkem, což nám dává dvojnásobnou kapacitu. Hodně lidí také leží venku na chodnících na podložkách.”

Lidé přijíždějící z místa konfliktu jsou dočasně umístěni ve vládních táborech ve Vavuniyi, které se rychle zaplňují. Celé rodiny musí někdy vystačit s prostorem o velikosti jedné pohovky. Není svoboda pohybu mezi tábory a jen málo lidí se podařilo něco dozvědět o svých blízkých, kteří jsou v jiných táborech. “To je jednou z nejčastějších příčin psychických problémů,“ pokračuje Karen. “Lidé sem přijíždějí zranění, vyhublí, oddělení od svých blízkých a pak jsou umístěni do táborů, které nesmějí opustit a kde nesmí ani zavolat svým rodinám. Nemají žádnou možnost komunikace, nemají nic. Manželé mohou být rozdělení v různých táborech a nikdy se to nedozví.“

Lékaři bez hranic vyzývají obě strany konfliktu, aby umožnily nezávislým humanitárním organizacím poskytovat zdravotnickou pomoc zraněným ve Vanni a evakuaci raněných do nemocnic. Desítky tisíc civilistů stále zůstávají uvězněni v místě konfliktu a je odpovědností obou stran, aby nalezly řešení pro zajištění bezpečí civilistů a umožnění jejich přístupu ke zdravotní péči.