Darujte pomoc
Středoafrická republika: Šest měsíců od útoku v Boguile
Ve středoafrickém městě Boguila došlo 26. dubna 2014 k ozbrojenému vloupání do nemocnice Lékařů bez hranic. 19 civilistů, mezi nimiž byli tři místní spolupracovníci organizace, při ní bylo zabito. Ihned po tragickém incidentu se Lékaři bez hranic rozhodli omezit na šest měsíců své aktivity na pouze nezbytné služby. Půl roku po útoku v Boguile nadále pracuje omezený tým Lékařů bez hranic. Potřeby tamních obyvatel jsou stále velmi naléhavé a poskytování humanitární pomoci pořád přináší vysoké riziko.
Jaká je situace šest měsíců po tragické události v Boguile?
Bezpečnostní situace se nezměnila, ozbrojené skupiny nadále vyvolávají chaos. V květnu a červnu došlo k řadě útoků. Předpokládal jsem, že se aktivita ozbrojenců sníží během období dešťů, ale oni i v září a říjnu napadali vesnice včetně Boguily. Vydrancovali, co mohli, a zabíjeli nevinné lidi. Ozbrojení muži přišli i do nemocnice, ale naši místní spolupracovníci stačili včas uprchnout. Útočníci nikoho z nich nenašli a ani nic z nemocnice neodnesli.
Jak se místní lidé vyrovnávají se situací?
Lidé žijí v neustálém strachu z násilí. Snaží se obnovit své domy a pracovat na polích. Situace se vždy ustálí jen na chvíli a útoky na obyvatele se pak zase opakují.
Jak to dopadá na jejich zdravotní potřeby?
Hlavním problémem v oblasti je malárie, časté jsou ale také infekce dýchacích cest nebo průjmová onemocnění. Lidé musí prchat z domovů a dlouho dobu přežívat v buši, což se na jejich zdraví podepisuje. Často si na útěku nestačí vzít moskytiéry. Dalším problémem je podvýživa. Obyvatelé nemohou pracovat na polích jako obvykle a dodávky potravin se zastavily. Výživa lidí tedy závisí na tom, co najdou v buši. Setkáváme se s vážně podvyživenými dětmi, jejichž matky je nemají možnost přivést do nějakého zdravotnického zařízení. Mnoho žen se příliš bojí vyhledávat zdravotní péči ve vesnicích a těhotné ženy často rodí přímo v buši. Zdravotní potřeby lidí jsou obrovské, ale jejich přístup ke zdravotní péči je velice omezený.
Můžete těmto lidem poskytovat zdravotní péči?
Abychom pomohli lidem v buši nebo ve vesnicích, kde není žádné zdravotnické zařízení, školíme členy místních komunit. Ti jsou pak schopní sami diagnostikovat a léčit malárii – představte si člověka s batohem plným rychlých diagnostických testů a léků na malárii, až tak je to jednoduché. Podporujeme také zdravotnická stanoviště ve vesnicích a očkujeme děti ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví. Pokračujeme v poskytování primární zdravotní péče v nemocnici – soustředíme se na zásadní služby, jako je mateřská péče nebo léčba tuberkulózy a HIV.
Jak se aktivity v nemocnici změnily po útoku?
Nemocnice v Boguile už nadále nefunguje jako nemocnice, je teď spíše rozšířeným zdravotním střediskem. Dříve měla 140 lůžek, ale dnes je její hospitalizační oddělení zavřené. Na ambulantním oddělení je šest lůžek na pozorování, která slouží k tomu, aby se pacienti stabilizovali a mohli být na motorce převezeni do nemocnice v bezpečnější oblasti. Počet personálu jsme snížili na polovinu, tvoří ho zhruba 70 místních spolupracovníků z okolí. Pokud se rozšíří zvěsti o útoku, všichni se schovají v buši. I navzdory rizikům jsou tito naši kolegové stále odhodlaní v Boguile pracovat.
Jak se tým vyrovnává s prací v tak těžkých podmínkách?
Útok na nemocnici nás šokoval. Celkem bylo zabito 19 lidí: vedoucí našeho sesterského týmu, velitel ostrahy a jeden hlídač spolu s 16 dalšími lidmi, kteří přišli do nemocnice diskutovat o problémech, které mají místní komunity s přístupem ke zdravotní péči. Našim spolupracovníkům ze Středoafrické republiky ale bylo po tragédii jasné, že by obyvatelé Boguily byli dvojnásobnými oběťmi, kdyby Lékaři bez hranic město opustili. Někteří spolupracovníci raději odešli, ale mnoho se jich rozhodlo pokračovat v práci, aby dál pomáhali svým komunitám, které zdravotní péči nutně potřebují.
Změnili jsme svůj přístup: mezinárodní spolupracovníci podporují zdravotnická stanoviště na dálku a malý odloučený tým přijíždí na bleskové neohlášené návštěvy. Těší nás, že se nám podařilo zachovat provoz nezbytných služeb, je to ale obtížné. Špatná bezpečnost omezuje naše možnosti pohybu. Rádi bychom toho dělali více, ale s dalšími výjezdy vzrůstá riziko bezpečnostních incidentů.
Jaké jsou teď hlavní výzvy Lékařů bez hranic v Boguile?
Patří mezi ně frustrace z toho, že nemůžeme poskytovat plnou podporu, jakou obrovské potřeby lidí vyžadují. Během uplynulých tří měsíců se nám dařilo poskytnout zhruba 15.000 vyšetření měsíčně. Když ale vzroste nebezpečí, objem naší péče se sníží. Jednou z největších výzev v takto nebezpečném prostředí je snaha hovořit s ozbrojenými skupinami, abychom diskutovali o problémech, jimž čelíme, a abychom zajistili, že zainteresované strany chápou naši práci. Tak jako na mnoha jiných místech na zemi, i ve Středoafrické republice vyjednávají Lékaři bez hranic se všemi stranami, ať už jsou ozbrojené nebo ne. Snažíme se tak vyjednat přístup k těm, kdo potřebují naši pomoc.
Lékaři bez hranic pracují ve Středoafrické republice od roku 1997. Od začátku krize, která se naplno rozhořela v roce 2013, zdvojnásobily týmy Lékařů bez hranic své zdravotnické aktivity a navýšily počet projektů v zemi.