Svědectví: Mise v Sýrii

Na konci března překročil tým Lékařů bez hranic hranici mezi Tureckem a Sýrií, aby poskytl zdravotní pomoc v oblasti Idlíbu. Dvoučlenný tým byl složen z chirurga a anesteziologa. Pro zhodnocení potřeb místní populace také chtěli zmapovat úroveň péče, která je poskytována zraněným pacientům.

Nejprve zjistili, že zdravotníci jsou terorizovaní natolik, že jsou ochotni poskytnout jen první pomoc v extrémně akutních případech. Například zlomeniny ošetřují jen provizorními dlahami. Na krvácení aplikují jen tlakové obvazy, i když mají přístup ke zdrojům umožňujícím více odpovídající a kompletní péči.

„Řekli nám, že riziko je příliš vysoké," vysvětluje chirurg Lékařů bez hranic. „Bylo nám vysvětleno, že být chycen s pacientem je horší než být chycen se zbraní. Syrský kolega mi také sdělil, že by to znamenalo smrt pro něj i pro pacienta.“

Tým také zaznamenal vojenské útoky na nemocnice a zdravotnická zařízení. Navštívil malé město, ve kterém bylo vypáleno zdravotnické středisko sloužící jako provizorní nemocnice. Nikde jinde nebylo možné ošetřovat zraněné. Další zdravotní středisko, stále v provozuschopném stavu, mělo jen jednu ordinaci.

V jiném městě tým narazil na řádnou, fungující nemocnici. Měla zdravotnický personál, zásoby a dobře vybavený operační sál. „Provedli jsme tolik zákroků, kolik jsme mohli zvládnout,“ říká chirurg Lékařů bez hranic. „Poté jsme museli zmizet za méně než 10 minut poté, co nás varovali, že se blíží armáda chystající se k útoku na město. Později jsme slyšeli, že nemocnice byla závažně poškozena a dosud neobnovila činnost.“

Strach je všudypřítomný. V jiné části oblasti Idlíbu na severu Sýrie byl tým přivítán ve veřejné nemocnici, jejíž operační sál byl uzavřen. Personál odmítl provádět operace ze strachu z odvety, a proto poskytuje jen úkony první pomoci netrvající déle než 10-20 minut. „Když přijedou tanky, mohu být včas varován,“ vysvětlil nám primář nemocnice. „Stihnu dostat všechny pacienty ven a zahladit všechny stopy po jejich přítomnosti.“ (Rodiny zůstávají poblíž a mohou proto pacienty rychle přesunout).

Tým Lékařů bez hranic se zeptal, co se stane, když je přijat pacient v kritickém stavu. Syrský lékař odpověděl bezmocným pokrčením rameny. Poté dodal, že některým pacientům se podařilo utéci do Turecka.

Lékaři bez hranic konstatují, že zranění lidé a zdravotníci jsou v Sýrii stále ohrožováni a pronásledováni.

Lékaři bez hranic
trvají na tom, že všechny strany konfliktu musí plně respektovat
fyzickou integritu zraněných lidí, lékařů a zdravotnických zařízení.

Lékaři bez hranic
volají po zesílení politického a diplomatického úsilí k zajištění
bezpečí pacientů a zdravotnických pracovníků, bez použití síly.

Již na začátku února Lékaři bez hranic informovali, že medicína je v Sýrii zneužívána jako nástroj perzekuce a lékaři i pacienti jsou pronásledováni.