Darujte pomoc
Svědectví z Jižního Súdánu: „Nemocnice byla jasným terčem útoku“
Projektová koordinátorka Sarah Maynard popisuje návrat do nemocnice Lékařů bez hranic v Leeru, kterou zničili neznámi útočníci.
Přistáli jsme v Leeru a pěšky se vypravili do nemocnice. Nikde nebylo ani živáčka. Desítky místních kluků přitom obvykle hrají fotbal pod velkými stromy okolo nemocnice, matky čerpají vodu u ručních pump a lidé proudí z místního trhu.
Došli jsme ke zčernalé bráně. V první chvíli jsme stáli jako přibití. Byla jsem naprosto šokovaná.
Následky ohně byly neuvěřitelné. Sklad zdravotnického materiálu, který ležel hned naproti bráně, byl k nepoznání. Vyhořel a jeho střecha se zhroutila. Mrazáky a chladničky, ve kterých jsme uchovávali vakcíny, byly úplně roztavené.
Oheň a rabování
Také místo, kde jsme skladovali jídlo pro naše hospitalizované pacienty a terapeutickou stravu pro podvyživené děti, bylo vypálené. V tu chvíli mě napadlo: „Naše zásoby byly jasným terčem útoku.“
I budovy z kovových kontejnerů, třeba kancelář, úplně vyhořely. Jiné stavby z cihel oheň tolik nezasáhl, vevnitř ale nic nezbylo. V celé nemocnici nezůstalo jediné lůžko.
Na jednom z oddělení byla vyrabovaná sesterna. Všude byly poházené papíry a léky, všechny skříňky byly otevřené. Na zemi leželo několik kovových zásobníků materiálu, které měly vypáčená dvířka.
Pohotovost také těžce zasáhl oheň. Operační sály byly vyrabované a jeden z nich byl úplně vypálený, včetně operačního stolu. Ve sterilizační jednotce byly všechny chirurgické nástroje vytaženy ze sterilního balení a poházeny po podlaze.
Také terapeutické výživové centrum pro podvyživené děti bylo spálené a spadla mu střecha. Bývala to oranžová budova – oheň byl ale tak intenzivní, že úplně změnil její barvu.
Nevíme, kdo je za útok zodpovědný. Vlastně to ani není možné zjistit. Poslední naši místní spolupracovníci opustili nemocnici v Leeru 28. ledna a uprchli do buše. V té době byla nemocnice ještě nedotčená. Žádný personál z řad Lékařů bez hranic nebyl svědkem toho, co se stalo potom.
Statisíce lidí bez zdravotní péče
Nemocnice v Leeru byla jedno ze dvou zařízení, která v jihosúdánském státu Jednota poskytovala sekundární zdravotní péči. Po incidentu nemá téměř 300.000 lidí přístup do nemocnice nebo jiného podobného zdravotnického zařízení. K dispozici mají jen omezenou základní péči, kterou jim poskytují naši spolupracovníci v buši. I kdyby se lidé do Leeru mohli vrátit už zítra, nedostali by se ve městě k absolutně žádné zdravotní péči. Z nemocnice nic nezbylo.
Přitom to bylo jedno z čtyř nejdéle fungujících zařízení v celém Jižním Súdánu a od dob před 25 lety, kdy sem poprvé přišli pracovat Lékaři bez hranic, se výrazně rozrostlo. Některé z budov budou znovu použitelné, ale mnoho částí nemocnice bude potřeba nejdřív zabezpečit. Ani nevím, kde začít, když si představím všechny ty roztavené lednice a zohýbaný kov všude kolem.
Naši kolegové dál pomáhají v buši
Dokázala jsem se tu a tam dovolat některým z našich 240 místních spolupracovníků, kteří uprchli do buše, dvě třetiny našeho personálu jsem ale nedokázala sehnat. Hrozně se bojíme o ty tisíce lidí, které žijí v příšerných podmínkách v buši. Musí to pro ně být strašné.
Spolupracovníci, se kterými jsem mluvila, odvádějí úžasnou práci. Pořád se snaží pečovat o pár desítek nejvážněji nemocných pacientů, které vzali s sebou. Starají se taky o vysídlené obyvatele, kteří hledají tým Lékařů bez hranic v buši. Jejich práci ale čím dál tím víc znesnadňuje úbytek zásob. Říkali mi, jak neradi museli začít opakovaně používat obvazy. Obávají se také, že bude řada pacientů muset podstoupit amputace, protože se jejich rány strašně zanítily.
Zoufale se snažíme s našimi kolegy spojit, nevím ale, jestli se nám to podaří. Bezpečnostní situace je pořád nejistá a oni z buše nevyjdou kvůli strachu z násilných útoků.
Návrat do Leeru?
Není jasné kdy a jestli vůbec se obyčejní lidé do Leeru vrátí. I kdyby přišli zpátky, my budeme muset začít úplně od základů. Bude trvat dlouho, než se nemocnice dostane na původní úroveň. Důvěra, kterou potřebujeme, abychom mohli dělat naši práci, byla otřesena. Budeme potřebovat bezpodmínečný respekt vyjádřený všemi stranami, abychom se mohli vrátit. Potřebujeme bezpečí pro naše zdravotnická zřízení, personál i pacienty. Jestli někdy nastane, to nikdo neví.