Darujte pomoc
Svědectví z mise: „Potichu jsme čekali na popravčí salvu“
Dr. Marcus Bergman vypráví o útoku ozbrojenců na nemocnici Lékařů bez hranic ve městě Pinga v D. R. Kongo.
V poledne jsme nedaleko zaslechli výstřel. Mysleli jsme, že je to zbloudilá kulka, třeba opilý dětský voják. V tuhle dobu se obvykle útoky nestávají. Ozbrojené milice většinou útočí pod rouškou tmy, těsně před rozbřeskem nebo v temnotě po západu slunce. Ten zvuk jsme ale zaslechli znovu a znovu. Bylo jasné, že začal útok.
Měl jsem schůzku s personálem nemocnice ve městě Pinga, která stojí přímo proti naší základně. Chviličku jsem přemýšlel, že bych se mohl běžet ukrýt na základnu, pak mi ale došlo, že na to je už pozdě. Museli jsme se schovat v nemocnici spolu s personálem i pacienty. Lidé v panice utíkali do zasedačky Pak jsme se ale rozhodli, že se přesuneme do vedlejší místnosti. Skrčení jsme tam přešli a namačkali se vedle sebe na zeď.
Pacienti čerstvě po operaci, nemocní, starci a děti seděli spolu s personálem nemocnice v jediné místnosti, která byla tolik lidí příliš malá. Seděl jsem na podlaze za pytlem mouky a v náručí jsem držel malého chlapce. Snažil jsem se zůstat co nejvíc při zemi, aby mě střelba nezasáhla. Chlapeček si hrál s mými prsty, zatímco jsem se na něj zoufale tisknul.
Slyšeli jsme střelbu blíž a blíž. Došlo nám, že útočníci jsou venku před budovou. Lidé se třásli a tekly jim slzy, ale všichni zůstali potichu. Cítil jsem oproti zádům chlapce, jak mi bije srdce. V životě jsem nebyl tak vyděšený. Prosklené dveře byly zavřené a byl přes ně natažený závěs. Vzduch byl hustý, že by se dal krájet. Stáhl jsem hlasitost vysílačky a šeptem jsem ve strachu ohlásil základně, že jsou útočníci v nemocnici.
Najednou jsme zaslechli, jak vešli do vedlejší místnosti. Lidé za stěnou křičeli, že jsou civilisté. Zadržel jsem dech, ohromený strachem, a čekal na popravčí salvu. Za oknem se mihly siluety a uslyšeli jsme někoho mluvit. Seděli jsme tiše, ale pak se jedno dítě rozplakalo a lidé se ho zoufale snažili utišit.
Výstřely se postupně vytrácely s ozvěnou. Pláč nemluvňat rozplakal zbylé děti v místnosti. Z nějakého důvodu ale dveře nikdo neotevřel. Asi po 40 minutách jimi vešel konžský lékař a řekl nám, že se útočníci stáhli. Lidé ve vedlejší místnosti byli ušetřeni. Dovnitř vpadl jeden muž s mačetou, ale když viděl jen samé civilisty, otočil se a odešel.
Čekali jsme v místnosti, dokud střelba neutichne. Pak nám ale došlo, že ne všichni měli štěstí. Jedna žena se s křikem svezla na podlahu. Dítě, které měla na zádech, trefila zbloudilá kulka. Zasáhla děvčátko pod nosem a vyletěla jí zezadu z hlavy. Dívenka na místě zemřela. Vypadalo to, jako by usnula. Její tělíčko už ale bylo studené.
Dr. Marcus Bergmann pracoval pro Lékaře bez hranic v D. R. Kongo od února 2013. Působil v malém městě Pinga v provincii Severní Kivu, kde poskytoval zdravotní péči populaci zasažené konfliktem a snažil se dostat k těm, které nebezpečí odřízlo od pomoci.
Všechny zdravotnické aktivity v Pinze a jejím okolí byly nedávno pozastaveny z důvodu vzrůstajícího nebezpečí a hrozeb vůči humanitárním pracovníkům.