Sýrie: Cukrovka, šrapnely, chřipka – nemocnice v drůbeží farmě

Od začátku konfliktu do června 2013 poskytly týmy Lékařů bez hranic v Sýrii 55.000 zdravotnických konzultací, 2 800 chirurgických zákroků a asistovaly u 1.000 porodů. Kromě toho také poskytli více než 140.000 zdravotnických konzultací syrským uprchlíkům v okolních zemích.

V Sýrii přitom stále přibývá lidí, kteří potřebují naléhavou zdravotní péči.

Lékaři bez hranic na území Sýrie provozují 6 nemocnic, 4 zdravotní střediska a několik mobilních klinik. Tyto léčebné programy nepochybně zachraňují každý den mnoho lidských životů, ale extrémně nejistá situace v zemi omezuje jejich dosah. Na mnoha místech zdravotní péče funguje jen velmi sporadicky nebo úplně chybí.

„Před válkou měli lidé v Sýrii velmi kvalitní zdravotní péči,“ říká Steve Rubin, chirurg v jedné z nemocnic Lékařů bez hranic v Sýrii. „Lidé samozřejmě touží po stejné péči. Ale v této oblasti všichni kromě nás poskytují pouze péči válečným raněným. K nám chodí ti ostatní, prostě proto, že nemají jinou možnost.“

Nemocnice, v níž Rubin pracoval, je typickým příkladem práce Lékařů bez hranic v Sýrii. Před válkou stačilo lidem sednout do auta a jet 20 minut po dálnici k nejbližší referenční nemocnici. Ta stále existuje, ale lidem teď v cestě brání frontová linie. Ve snaze zajistit desítkám tisíc lidí přístup ke zdravotní péči vybudovali Lékaři bez hranic provizorní nemocnici v bývalé drůbeží farmě.

Přicházejí sem lidé zranění střepinami granátů a vybuchlými bombami, ale i pacienti s běžnými zdravotními problémy, které jsou v normálních podmínkách snadno zvládnutelné, ale uprostřed války se rychle stávají smrtelnými. Cukrovka, vysoký krevní tlak, astma a těhotenské a porodní komplikace si vybírají svou daň.

„Operujeme v nafukovacím stanu,“ říká Steve Rubin. „Rozhodně nemáme všechno, co bychom potřebovali, ale snažíme se, aby nemocnice fungovala. Člověk si sám sobě říká: Udělám to nejlíp, jak můžu, s tím, co mám… A zachráním tolik životů, kolik dokážu.“

Lékaři bez hranic zřídili také ambulantní oddělení v blízké budově bývalé školy a tým pracuje rovněž v mobilních klinikách na vesnicích, kde se shromáždili lidé prchající před intenzivními boji jinde v Sýrii. Měsíčně tu Lékaři bez hranic poskytnou kolem 4 000 konzultací a 50 chirurgických zákroků.

„Pracujeme pilně jako včelky,“ říká jedna ze syrských sester na pohotovostním oddělení. „Kromě zranění souvisejících s válkou přijímáme i běžné případy, jako například chřipku, dětské nemoci, … všechno, dokonce děláme i krevní transfúze. Pracujeme podobně jako normální nemocnice.“

36letá žena, která přišla do nemocnice na převaz, mluví o tom, jak je pro místní lidi těžké najít lékařské ošetření. „Problém je v tom, že teď nežijeme normální život. Nejsou léky a nemocnice nefungují. Mnoho lidí v mojí rodině onemocnělo – dva strýcové, matky a další. Všichni narazili na stejný problém – jak se dostat k léčbě? Medicína se tu stala vzácným zbožím.“

A po chvilce dodává: „Kdyby tady tahle nemocnice nebyla, byla bych už mrtvá.“