Sýrie: „Někteří zranění přišli příliš pozdě…“

Dr. Kelly Dilworth je anestezioložka, která s Lékaři bez hranic působí již devět let. Nedávno se vrátila z měsíční mise v Sýrii. Vypráví o bolesti pacientů, které ošetřovala, a o závažnosti jejich zranění, která v provizorních podmínkách často nemohou být ošetřena včas.
Do Sýrie jsem dorazila krátce poté, co Lékaři bez hranic začali poskytovat péči, a asistovala jsem přibližně u 100 operací. 90% těchto operací se týkalo zranění způsobených násilím, většinou výbuchy a bombardováním. Viděli jsme také hodně střelných ran. Oběti ostřelování těžkým dělostřelectvem však byly obzvláště viditelné kvůli rozsahu jejich zranění, těžkému poškození, které rány způsobují, a také díky tomu, že v tomto případě jsou často zasaženi civilisté.

Vzhledem k omezeným kapacitám nemocnice nás plně zaměstnal i příchod malé skupiny závažně zraněných pacientů. V takových případech jsme museli nasadit všechny síly a doslova být na více místech najednou. Spolu s dalšími členy týmy jsem pracovala na příjmovém oddělení, na operačním sále a v lůžkové sekci. Resuscitace a operace zraněných ale není všechno. Museli jsme také zajišťovat co nejlepší pooperační péči – dobrá analgetika, intenzivní péči pro kriticky nemocné pacienty, odpovídající výživu apod.

Přicházející zranění většinou trpěli hroznými bolestmi a s tím spojenými následky: viděli jsme pacienty se strnulými končetinami a klouby, problémy s pohybem a respiračními komplikacemi. Někteří k nám cestovali i 150 km. Mnoho jich dorazilo až dlouho po vzniku úrazu, někteří bohužel již příliš pozdě na záchranu. Byli mezi nimi pacienti, kteří byli operováni, ale neměli přístup k pooperační péči, částečně ošetření pacienti a také ti, kteří nebyli ošetřeni vůbec.

Jeden čtrnáctiletý chlapec byl přijat s respiračním selháním a hypervolemií. Musel podstoupit laparotomii a odstranění slinivky. Po úrazu se nedostal ke zdravotní péči včas a byl na tom opravdu špatně. Dorazil nehybný a na nosítkách, ale po několika dnech již s úsměvem odešel po svých.

Pamatuji si jiného zraněného, který k nám také přišel v hrozném stavu. Byl operován několik dní předtím, ale kvůli hrozbě bombardování musel ihned po operaci uprchnout. Trvalo mu dva nebo tři dny, než se dostal do naší nemocnice. I on se úspěšně zotavil.

Tato zpoždění s sebou nesou zvýšené riziko infekce. Když ošetřujete zranění od kulky nebo šrapnelu, musíte v první řadě předepsat antibiotika a nikoliv uzavírat ránu. Sekundární uzavření by mělo být provedeno po třech až pěti dnech podle závažnosti případu. Mnoho zraněných se však nedostalo k odpovídající péči kvůli bojům v oblasti. To vede k závažným komplikacím. Jeden patnáctiletý chlapec k nám dorazil v septickém šoku kvůli perforaci vnitřností. Dva dny předtím byl zraněn střelou z tanku a nedostal se k chirurgické péči. V takových případech může množství komplikací pacienta rychle zabít. I přes operaci a nejlepší dostupnou intenzivní péči tento pacient bohužel dva dny po operaci zemřel.

Kromě svého chirurgického projektu Lékaři bez hranic v Sýrii distribuují léky a jiný zdravotnický materiál. I přes složitý přístup do země zůstávají Lékaři bez hranic připraveni pomáhat všem obětem konfliktu a pokračují v rozšiřování svých aktivit v Sýrii a sousedních zemích. V současnosti Lékaři bez hranic ve svém programu rekonstrukční chirurgie v Ammánu v Jordánsku přijímají přibližně 50 zraněných Syřanů měsíčně. Poskytují také psychologickou pomoc a základní zdravotní péči syrským uprchlíkům v Libanonu. Rozpočet Lékařů bez hranic na aktivity spojené se Sýrií v roce 2012 je momentálně odhadován na více než pět milionů eur.

O projektu chirurgické péče Lékařů bez hranic v Sýrii se více dočtete ZDE.