Tenké záchranné lano - Rozhovor s Dr. Unnim Karunakarou, prezidentem Lékařů bez hranic, o finanční krizi Globálního fondu

Globální fond pro boj proti AIDS, TBC a malárii učinil krok, který by mohl mít nedozírné následky pro pacienty v rozvojových zemích – oznámil, že vzhledem ke katastrofálnímu propadu dárcovských příspěvků nebude přijímat žádné další grantové přihlášky na podporu léčebných programů.

Globální fond, který je z převážné části financován vládami, byl založen před deseti lety jako „obranný štít“ v boji proti pandemii AIDS a infekčním chorobám malárii a tuberkulóze, které si v rozvojových zemích každým rokem vybírají milióny obětí.

V mnoha zemích pracují Lékaři bez hranic po boku místních zdravotnických organizací, které při poskytování život zachraňující léčby spoléhají právě na podporu ze strany Globálního fondu. Tyto země nemohou platit plnou výši nákladů potřebných k pokrytí léčby těchto tří onemocnění. Prohlášení Globálního fondu z předminulého týdne tedy vyvolalo obecné obavy a v určitých případech i paniku.

Mezinárodní prezident Lékařů bez hranic Dr. Unni Karunakara hovoří o reakci organizace na finanční krizi Globálního fondu a o dalších nezbytných krocích.

Jaká byla reakce Lékařů bez hranic jako zdravotnické organizace, která v rozvojovém světě léčí pacienty s HIV, tuberkulózou a malárií, na zprávu o škrtech v Globálním fondu?

V celé organizaci zavládl pocit šoku a hlubokých obav z toho, že Globální fond, který prostřednictvím svých projektů celosvětově učinil výrazný posun v léčbě HIV, malárie a tuberkulózy, by měl být právě nyní postižen zhroucením financování, což bezprostředně ohrožuje životy mnoha lidí v rozvojových zemích. Lékaři bez hranic v mnoha z těchto zemí působí a setkávají se s tím, jak snadno ohrozitelné jsou výsledky, kterých bylo dosaženo tvrdou prací.

Globální fond nyní oznámil, že do začátku roku 2014 poskytne pouze tu nejzákladnější podporu zemím, jejichž programy by v důsledku omezení financování čelily hrozbě uzavření. Bezpochyby ale budeme svědky toho, že další rozvoj léčebných programů na HIV, malárii a tuberkulózu se rapidně zpomalí, což bude mít pro pacienty, jejich rodiny a celé komunity nedozírné následky. Je šokující, že dárci a členové správní rady Globálního fondu teď v podstatě vysílají signál, že dotčené země musejí přestat přijímat nové pacienty do léčebných programů.

Kdo je za to zodpovědný?

Dá se říci, že sestupná tendence ve financování ze strany mezinárodních dárců je problém několika posledních let obecně, zejména ale ve vztahu k AIDS. Nicméně toto dramatické snížení je důsledkem chování dárců Globálního fondu. Někteří z nich snížili skutečné příspěvky oproti svým původním závazkům, například Dánsko a Holandsko. Jiní přestali přispívat vůbec kvůli svým vlastním problémům, například Irsko, Španělsko a Itálie, a doposud se opětovně nepřihlásili ke svým dřívějším závazkům. Lékaři bez hranic se obávají, že jsou ohroženy i příspěvky největšího dárce, Spojených států amerických. V konečném důsledku jsou za zrušení tohoto kola grantových žádostí zodpovědní všichni dárci, kteří dlouhodobě omezují zdroje Globálního fondu.

Jak ničivé budou tyto škrty pro pacienty, kteří se již podrobují léčbě HIV?

Při léčbě HIV, tuberkulózy a malárie pracujeme většinou společně s národními zdravotnickými organizacemi, které budou škrty tak či onak přímo zasaženy. Pokud jednotlivá ministerstva zdravotnictví nezískají stabilní a plánovatelné financování, organizace jako Lékaři bez hranic nebudou v žádném případě schopny ztráty pokrýt.

V některých zemích, kde působíme, se vládní organizace potýkaly s finančními problémy při poskytování léčby HIV ještě před tím, než byly škrty oznámeny. Například Zimbabwe už sáhla do krizových zásob, aby pokryla spotřebu léků.

Rozšiřování léčby bude možné pouze ve velmi malém rozsahu, co nejúčelněji a s ohledem na inovativní způsoby jejího poskytování. Léčba v takovém objemu, jaký si tyto nemoci ve skutečnosti vyžadují, ale bez dalšího výrazného financování možná není.

Smutným faktem je, že mnohé postižené země se nechaly inspirovat dosavadním enormním úspěchem léčby a samy začaly zkoušet nové strategie, které by mohly reálně zastavit šíření epidemie HIV. Například Uganda plánuje dvojnásobně urychlit přijímání nových pacientů do HIV programů, Keňa chystá zajištění celoživotní antiretrovirové léčby pro HIV pozitivní těhotné matky, která by snížila počet dětí s vrozeným HIV. Jiné země, jako například Mozambik, doufají v časnější léčbu za použití lepších preparátů, která pacientům umožní delší a kvalitnější život a sníží výskyt nově nakažených.

Nové studie dokazují, že ti, kteří se podrobují léčbě, nejenže z léčby těží jako jednotlivci, ale zároveň se u nich výrazně snižuje riziko, že virus přenesou na ostatní, což v důsledku chrání celou komunitu.

Toto skutečně není vhodná doba na zastavení financování.

Co lidé, kteří jsou nemocní tuberkulózou nebo malárií?

I v tomto případě založení Globálního fondu umožnilo zahájení ambiciózních plánů na boj s těmito dvěma epidemiemi. V minulém roce zajistil většinu veškerého mezinárodního financování programů zaměřených na tuberkulózu. Navzdory všem překážkám zaznamenal jistý úspěch ve zvýšení počtu pacientů léčených na rezistentní formy tuberkulózy. Ale musím zopakovat, že stejně jako v případě HIV tyto škrty přišly právě ve chvíli, kdy jsme začali vnímat konkrétní výsledky. V Uzbekistánu pracují Lékaři bez hranic s místními úřady a provozují program pro pacienty trpící rezistentní formou tuberkulózy. Bylo plánováno rozšíření kapacity programu tak, aby se zamezilo dalšímu šíření choroby. Tyto plány jsou nyní vážně ohroženy. Roky jsme čekali na to, abychom byli schopni poskytovat včasnou a přesnou diagnózu lidem trpícím tuberkulózou. Nyní máme k dispozici nový test, který by diagnostiku velmi zjednodušil. Bez patřičného financovaní ovšem tento test k pacientům nedostaneme.

Stejně je tomu v případě malárie. I zde byly zaznamenány pokroky, které nám umožní zachránit mnoho dětských životů. Studie vypracovaná v minulém roce dokazuje, že přechod na nový léčebný protokol založený na artesunatu, který byl aplikován na děti s vážnými případy malárie, by mohl zachránit o 195 000 životů více než dosavadní způsob léčby. Několik afrických států již tento protokol přijalo a zařadilo do oficiálních léčebných postupů. Jenže tato léčba je dražší a tak bez pomoci zvenčí zůstane i nadále nepřístupná. V roce 2009 pokryl Globální fond 65% veškerých světových nákladů na léčbu malárie.

Jaký z toho tedy plyne vzkaz pro dárcovské země?

Uvědomujeme si, že celosvětová ekonomická situace je obtížná a mnoho lidí v bohatých státech čelí těžké situaci. Musíme se na to ale dívat realisticky: objem financí potřebných pro záchranu životů v chudých zemích je zanedbatelný v porovnání se státními rozpočty bohatých zemí.

Představa, že jsme schopni snížit počet lidí, kteří potřebují léčbu, tím, že ji budeme dávkovat, není adekvátní odpovědí. Nastal čas, aby se dárcovské země a státy, kde si tyto choroby vybírají svou daň, postavily této těžké situaci. 

Nezastavujme sanitku ve chvíli, kdy se nám naše investice začínají vracet.