Uganda: „Naše znalosti o ebole jsou zatím omezené.“

Paul Roddy by si nenechal ujít příležitost podílet se na intervenci Lékařů bez hranic proti epidemii eboly na západě Ugandy, kde si nemoc zatím vyžádala 17 životů. Americký epidemiolog tam pečlivě shromažďuje všechny údaje z nemocnice i zasažených komunit a občas se rozčiluje nad protichůdnými daty. Paul se účastnil už několika intervencí Lékařů bez hranic proti ebole a má doktorát z kontroly a léčby filovirů.
Kolik typů eboly existuje?

Známe pět typů eboly. V pořadí svého objevení jsou to viry typu Súdán a Zair (1976), Reston (1989), Pobřeží slonoviny (1994) a Bundibugyo (2007). Nejvíce patogenický je typ Zair, má úmrtnost 80-90%. V případě typu Súdán je úmrtnost 40-65% a u typu Bundibugyo je to okolo 25%. Virus eboly byl poprvé objeven v roce 1976 zároveň v Zairu (v dnešní Demokratické republice Kongo) a v Súdánu. Je pojmenován po řece tekoucí poblíž epicentra epidemie v Kongu.

Takže typ Zair je nejvíce smrtelný a typ Bundibugyo nejméně. Současná epidemie v Kibaale v západní Ugandě je způsobena ebolou typu Súdán. Co nám o ní můžete říci?

Úmrtnost při současné epidemii je momentálně 20%, což je pro typ Súdán nízké číslo, ale údaje o úmrtnosti musí být vykládány opatrně. Úmrtnost je ovlivněna mnoha dalšími faktory, jako např. zdrojem a silou infekce, genetickou výbavou a kombinací s jinými nemocemi.

Proti ebole neexistuje žádná vakcína ani léčba. Byly v tomto ohledu učiněny nějaké vědecké pokroky?

Laboratorní výzkum vakcín a léčby nedávno zaznamenal úspěch. Výzkumníci nakazili opice smrtelnou dávkou eboly, po 30 minutách jim podali lék a dosáhli stoprocentního vyléčení.

Výsledky těchto výzkumů však do komunit v subsaharské Africe asi jen tak brzy nedorazí…

Současné vědecké objevy mohou potenciálně prospět těm, kteří vědí, kdy byli viru vystaveni, a okamžitě vyhledají pomoc. Jinými slovy to prospěje laboratorním technikům a možná i ošetřovatelům, kteří poznají, že se mohli nakazit, a mají přístup k péči. Normální lidé však přesný čas nákazy většinou neznají a pomoc vyhledají až po projevení příznaků. Výzkumy se nicméně stále snaží prodloužit dobu mezi nakažením a úspěšnou léčbou.

Odkud se ebola bere?

Ebola a Marburg, tzv. filoviry, jsou jediné viry způsobující krvácivé horečky, u nichž dosud nebyl přesně určen jejich přírodní koloběh.

To znamená, že zdroj neznáme.

Poslední výzkumy naznačují, že přírodním roznašečem eboly by mohli být kaloňové (pozn.: druh netopýra).

Jak byla ebola poprvé přenesena na člověka?

Celý cyklus přenosu také není dosud prozkoumán. Jedna z teorií tvrdí, že se virus přenesl na opice a z nich na člověka.

Šíří se ebola opravdu taky rychle? Filmy a knihy vykreslují tento virus skoro jako biologickou zbraň.

K přenosu většinou dochází v průběhu akutní fáze nemoci u pacienta nebo při přímém kontaktu s mrtvým tělem. Mrtvoly jsou velice nakažlivé – proto se nemoc často šíří kvůli umývání těl před pohřbem. V případě současné epidemie se mnoho lidí nakazilo po účasti na pohřbu jednoho tříměsíčního dítěte.

Kdo je nejvíce ohrožen?

Ohroženi jsou zejména zdravotničtí pracovníci v subsaharské Africe, kde je zastaralé zdravotnictví, ozbrojené konflikty a nedostatek ekonomické podpory. Roli hrají také genderové faktory. Umývání mrtvých je v subsaharské Africe tradičně ženskou rolí, a proto při mnoha epidemiích tvoří většinu pacientů dospělé ženy.

Je strach z této nemoci oprávněný?

I přes probíhající výzkum zatím přesně nevíme, jak dlouhý kontakt je zapotřebí k přenosu viru. Například se spekuluje o tom, že běžný kontakt nemusí být k přenosu eboly z člověka na člověka dostatečný, a že k přenosu dojde až při delším kontaktu, jako například u zdravotníků pracujících s tělními tekutinami.

Takže jsme možná příliš opatrní, když si při epidemii ani nepodáváme ruce?

Naše znalosti o šíření eboly jsou velmi omezené. Velká opatrnost při těchto epidemiích proto nemůže uškodit.

Přečtěte si také rozhovor s ošetřovatelem Kiizou Isaacem, který v roce 2007 přežil nákazu ebolou a teď pomáhá lidem ve stejné situaci.