Útěk před násilím ve Středoafrické republice

V roce 2006 se civilní obyvatelstvo Středoafrické republiky opět stalo obětí hrůzného násilí, způsobeného poslední sérií otevřených bojů a převratů, které souží zemi již od roku 1960, kdy získala nezávislost na Francii. A i tentokrát zůstala těžká situace obyvatelstva této 3,6 milionové země nepovšimnuta.

[zpět na Top 10: Opomíjené humanitární krize roku 2006]

Od listopadu 2005 zde probíhají boje mezi vládními jednotkami a mnoha různými povstaleckými skupinami na severovýchodě státu. Civilisté v této oblasti se buď stanou cílem útoků, protože jsou podezříváni z podpory té či oné strany, nebo se  prostě ocitnou v centru bojů. Mnoho vesnic podél cest bylo napadeno a vypleněno nebo vypáleno. Přibližně 100 000 civilistů bylo nuceno uprchnout ze svých domovů, přibližně polovina odešla do sousedního Čadu, kde organizace Lékaři bez hranic již  poskytuje péči, zatímco ostatní hledali úkryt v lesích, kde byli vystaveni nepříznivým podmínkám s absolutním nedostatkem vody, jídla, základní lékařské péče a bez možnosti vybudovat si obydlí. Lékaři bez hranic započali svou práci na severozápadě Středoafrické republiky v listopadu 2005 a  během roku 2006 rozšířili své aktivity natolik, že byli schopni poskytnout primární a sekundární zdravotní péči v oblastech Kabo, Batangafo, Paoua, Markounda a Boguila lidem, kteří neměli téměř žádnou možnost ani základní lékařské péče. V roce 2006 provedli Lékaři bez hranic každý měsíc více než 200 chirurgických zákroků, z nich některé na pacientech zraněných v boji. Několik mobilních týmů zajišťovalo lékařskou péči lidem, kteří se skrývali v lesích. Tyto týmy ošetřily průměrně 1800 pacientů týdně. Pacienti, kterými jsou často děti mladší 5 let, trpí převážně malárií, parazitárními onemocněními a také akutními infekcemi dýchacích cest. V tísnivých podmínkách se intenzita těchto obtíží  často stupňuje. Na podzim roku 2006 přinutilo obnovení násilí kolem Paoua, Markounda a Kabo mnoho lidí k opětovnému útěku do lesů. Na konci října povstalecká skupina Union des Forces Démocratiques pour le Rassemblement (UFDR) zahájila útok v severovýchodní části Středoafrické republiky a získala kontrolu nad Birao, Ouanda Djallé a několika dalšími městy. Civilisté zde zůstali naprosto odříznuti od jakékoliv pomoci, když místní autority odmítly Lékařům bez hranic a ostatním humanitárním organizacím přístup do této oblasti. Teprve poté co vládní jednotky v prosinci znovu získaly kontrolu nad oblastí, bylo týmům organizace Lékaři bez hranic dovoleno zhodnotit potřeby obyvatel a poskytnout jim nutnou péči.